Glosář - Kvalifikace je dlouhá soutěž. Za rok a půl, co jeden cyklus trvá, se proto obvykle příslušné dávky štěstí i smůly stihnou u každého týmu spravedlivě rozložit v čase. Tak, aby nakonec vyplavala na povrch holá pravda.

Tu o skutečné kvalitě české fotbalové reprezentace se tedy v definitivní verzi dozvíme v říjnu, možná až v listopadové baráži. Ale šest odehraných zápasů z deseti už nám možná mnohé napovědělo.

Podzim 2014. Po nepřesvědčivých přípravách začali mnozí věřit na to, že Pavel Vrba vskutku disponuje magickými silami. Chlapík, jenž dvakrát přivedl Plzeň do Ligy mistrů, dokázal z prvních čtyř zápasů kvalifikace vydobýt s národním týmem čtyři vítězství. Země jásala a mnozí už měli postup na Euro 2016 za prakticky hotový.

Ti ostražitější, například autor tohoto textu, už tehdy upozorňovali, že faktor štěstí hrál v úvodu obrovskou roli. Pilařův vítězný gól do nizozemské sítě padl po velké  chybě Janmaata v samém závěru utkání, v Turecku Čechy podržel sudí, který neviděl jasnou penaltu, v  Kazachstánu bylo všechno O.K., ale i výhru nad Islanďany osladil v Plzni vlastní gól soupeře po dvojím šťastném odrazu míče.

Každopádně 12 bodů z možných 12 bylo po kupě. Stačí porazit doma Lotyše a tým Kazachstánu plus možná nějakou tu plichtičku navrch - a ať si nás pak někdo honí, dalo se v zimě snadno vypočítat při pohledu na tabulku.

Jenže přišlo jaro 2015 a procitnutí ze snů o tom, že český fotbal zničehonic začal disponovat jedním z nejlepších týmů kontinentu. Kdepak. Vraťme se na zem, přátelé, zase až takové fenomény momentálně Vrba k dispozici nemá a jenom jeho vlastní fluidum, jak vidno, všechno samo také neutáhne.

Stačí drobnost: Nevymýšlet nesmysly

Obrovskou čáru přes rozpočet totiž udělala pouhá remíza s Lotyšskem. A nutno říct, že ani tentokrát se štěstí od Čechů neodvracelo, naopak. Pilař totiž zachraňoval alespoň bod zase v samém závěru utkání a při Šabalově střele, která těsně minula prázdnou bránu, stáli při českém týmu všichni svatí. Nebo rohatí, to už je jedno.

Nu což, ztratili jsme, ale takový bodík z Islandu by to výrazně napravil, řeklo se. A letělo se do Reykjavíku. Jenže ouha, v pátek se tam prohrálo 1:2.

A protože tentokrát naplno bodovali i Turci a hlavně Nizozemci, najednou se česká rozšafnost plynoucí z parádního podzimu začala scvrkávat ve výrazně menší dušičku.

Když si ke dvěma zmíněným duelům připočítáme navíc i prohraný "přáteláček" na Slovensku, nutno říct, že jaro 2015 se tedy vskutku nevyvedlo.

Nemá smysl mlátit se ode zdi ke zdi. A jednou křičet, že hráči jsou bohové, a podruhé zas, že jde o nekopy. Jsou pořád stejní. Jen je potřeba zanalyzovat si, co zprvu fungovalo a co teď začalo haprovat a proč. A pokusit se slabé stránky odstranit nebo minimalizovat.

Tou slabou stránkou, která nejvíc bije do očí, jsou bohužel strašlivé individuální chyby. Lotyšsku nabídla gól doslova hloupě zahraná standardní situace, kterou měl na svědomí zejména Bořek Dočkal.

Na Islandu zase začal vymýšlet pomatenou kombinaci hranou nakrátko na hranici vlastní šestnáctky Lukáš Vácha.

Pokud by čeští hráči hodlali v podobných nesmyslech pokračovat, na žádné Euro se nepojede, to je jasné. Jaký pro ně najít společný jmenovatel? V obou případech šlo o šílené improvizace, které patrně mohly vyplynout z pocitu jmenovaných fotbalistů, že jsou geniální. Nejsou. Podle evropských měřítek jsou zcela průměrní kmáni a v reprezentačním dresu by se podle toho měli chovat, bezpodmínečně dodržovat taktické pokyny a nevymýšlet hlouposti, které navíc neumí realizovat.

Ze šnečí ligy rychlá reprezentace?

"Píárová" kampaň spojená s tuzemskou soutěží nás vede k tomu, abychom jásali nad faktem, že českou reprezentaci tvoří z velké části hráči ze Synot ligy. Že prý je to důkaz růstu její kvality.

Samozřejmě jde ve skutečnosti o totální demagogii. V reprezentaci jsou hráči z ligy, protože nějak těch jedenáct lidí pro národní tým poskládat musíte a v zahraničí už prakticky žádní jiní čeští fotbalisté nejsou. Protože tam o ně nikdo nestojí. S čestnou výjimkou Pavla Kadeřábka.

Jak už jsme zmínili v závěrečném hodnocení Synot ligy, této soutěži v porovnání s evropskou elitou fatálně chybí vyšší tempo. Hráči Sparty a Plzně, kteří teď tvoří jádro reprezentace, pořád jen dobývají zavřené obrany a zejména Spartě se stalo v průběhu sezony vlastní naprosto pěší tempo.

"Na mezinárodní scéně je najednou všechno mnohem rychlejší. A hráči, kteří na to tempo nejsou zvyklí, jsou pak náchylnější k tomu, dělat chyby," upozorňuje reprezentační kouč Vrba.

Pro další rozvoj reprezentace je proto bezpodmínečně nutné, aby zmíněné týmy hrály v příští sezoně ve skupině evropských pohárů. Alespoň Evropskou ligu, když už ne rovnou Ligu mistrů. V Synot lize totiž leda zakrní. A nikde jinde moc fotbalistů nemáme, když nepočítáme ty z lavičky Arsenalu a Chelsea plus několik dalších jedinců, pak zbývají už jen Češi v týmech, které visí na hraně, nebo už za hranou sestupu z bundesligy.

Prohraný zápas na Islandu už jsme podrobně rozebrali zde. Tak dnes už jen pár poznámek.

Českému týmu teď mnozí vyčítají, že málo útočil. To mělo nejspíš dva důvody. Jeden asi plánovaný, druhý nikoli.

Hráli na bod, i to šlo líp

Takže nejdřív ten, který patrně vycházel ze strategie trenéra Vrby. Před zápasem byly karty rozdané tak, že bod z Islandu by byl pro Čechy zlatý. Navíc si Vrba nemohl nevšimnout, že Turci a Nizozemci, kteří na Island přijeli s otevřeným hledím, odjeli jako spráskaní psi, protože jestli Island něco umí, tak odebrat útočícímu týmu balon a vletět bleskově do jeho pootevřené defenzivy.

Nejspíš i proto se v záloze objevily dva defenzivnější typy, tedy Vácha s Plašilem, od nichž se kolmé přihrávky (míněno směrem dopředu) bohužel jen tak nedočkáte. Ale mělo se hlavně dávat pozor a kontrolovat hru. To se celkem dařilo celou první půli. Pak do toho Islanďané šlápli víc a dostali Čechy chvílemi pod tlak.

A teď ten důvod neplánovaný: I tak chtěl Vrba jistě útočit o něco víc, než se reálně útočilo, ale dost tentokrát vázla rozehrávka. Ani Tomáš Rosický nebyl úplně ve své kůži. Zázraky se prostě nedějí donekonečna a jednoho dne už se na něm prakticky totální herní pauza v Arsenalu projevit musela. Na Islandu odehrál víc než slušný standard, ale nic geniálního a supersvižného to tentokrát nebylo.

A šance, co se přesto urodily, zahodili Necid a obzvlášť trapným způsobem po zkaňhaném brejku Krejčí.

I další hráči samozřejmě nebyli v ideální formě, protože měli dva až tři týdny po skončení soutěží, Plzeňáci navíc po mistrovské pivní lázni...

Někdo řekne, že Islanďané na tom byli stejně. Ale jen částečně. Čtyři hráči jejich páteční sestavy totiž hráli o předchozím víkendu norskou, švédskou a dánskou ligu, respektive italskou baráž o Serii A. Jsou to sice jen střípky a detaily, ale i ty pak v konečném důsledku dají nějaký celek. A na jeho konci byla česká porážka.

Připomeňme si tabulku:

A také skutečnost, že přímo postupují první dva týmy. Ty třetí z tabulek jednotlivých skupin jdou do baráže, ale ten nejlepší z nich také přímo na Euro. (Kompletní tabulky, výsledky a program kvalifikace najdete zde).

V září mohou být Češi opět v čele

Největší hrozbou pro Vrbovy hochy je teď samozřejmě probuzení Nizozemska. Když Oranjes i Češi v příštích třech kolech hypoteticky všechno vyhrají, může mezi nimi rozhodovat vzájemný zápas v poslední rundě.

Ale pozor. Pokud by mezi těmi vyhranými nizozemskými zápasy byl i ten jejich nejbližší, ve kterém budou "Tulipáni" hostit Island, mohou se zase Češi v tabulce vrátit před ostrovní tým, a do finiše kvalifikace se tak v minimálních rozestupech mohou vřítit všechny tři favorizované celky.

Jak podotýká trenér Vrba, základ vší strategie je samozřejmě vyhrát oba zápasy, které Čechy čekají v září, doma s Kazachstánem a v Lotyšsku.

Jakákoli ztráta v nich už totiž může smazat či zminimalizovat ztrátu rozjíždějících se Nizozemců. A je tu ještě jeden důvod, proč je doslova každý bod zlatý.

Zatím se totiž rýsuje celkem slušná pravděpodobnost, že právě z "české" skupiny A by se mohl rekrutovat ten tým, který na třetích místech jednotlivých tabulek posbírá nejvíc bodů - a postoupí na Euro přímo i bez baráže.

Pro tohle porovnávání se v tabulkách se šesti účastníky budou škrtat vzájemné výsledky s tím posledním, což tu bude patrně Kazachstán, ale jisté to bude asi až v posledním kole, kdy Kazaši zavítají do Lotyšska. I proto je důležité porazit v září oba.

Po zápasech, jež skončily výsledky 2:1 a 1:2, má nyní český tým s tím islandským samozřejmě zcela vyrovnanou bilanci vzájemných duelů. Nikde není psáno, že se nakonec Češi, Islanďané, Nizozemci či všichni tři najednou nemusí potkat na bodové shodě. Pak může rozhodovat i celkové skóre.

Sečteno podtrženo: Obrovskou roli teď už může  hrát nejen každý bodík, ale i každý gól. A proto každá další chyba už může být smrtící. Zároveň je ale potřeba zdůraznit, že Češi mají na Nizozemce pořád tři body k dobru a vyhraný vzájemný zápas z Prahy. Na Islanďany teď dva body ztrácejí, ale už jsme si vysvětlili, proč se hned po příštím kole mohou Čech, Rosický a spol. klidně zase vrátit do čela skupiny.

Pořád mají Češi všechno ve svých rukou. Už snad pochopili, že nejsou žádní bohové, teď se zase nesmí propadnout někam do bahna zoufalství. Chce to uvědomit si přesně vlastní síly a možnosti. A hrát pak jako o život, ale přitom přesně v intencích správně určené týmové strategie. I proti Kazachstánu.

Další ztráty už prostě nejsou povoleny. Tak do toho, pánové!

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz