Glosář - Celé léto skládáte mozaiku, trpělivě do ní postupně přidáváte další a další kousky... A když ji pak poprvé chcete ukázat širší veřejnosti - prásk! Rozsype se vám na tisíc (tak dobře, na jedenáct) kousků. A vy abyste narychlo, konkrétně do úterka, hbitě složili nějakou jinou, a pokud možno mnohem lepší. Zhruba v téhle situaci se ocitl kouč Sparty Zdeněk Ščasný po ligové premiéře v Jihlavě.

Že Letenským hned v prvním kole Synot ligy odskočili největší rivalové, tedy Plzeň i Jablonec, o dva body, to se samozřejmě stává a dá se to ještě ve 29 zbývajících kolech bez potíží dohnat. "Jihlavský" problém Sparty ovšem netkvěl ani tak ve výsledku 0:0, jako spíš v totální deziluzi z toho, co Sparta herně předvedla, včetně toho, jak v prvním testu neobstály četné zahraniční posily.

I k nim nutno shovívavě podotknout, že první ostrý zápas s sebou logicky nese jistou syrovost,  nedotaženost v souhře, potřebu aklimatizace na novou soutěž. Ani tady by tedy nebylo zapotřebí rozezvučet po Jihlavě poplašné zvony, kdyby...

Kdyby Spartu už zítra nečekal jeden z nejdůležitějších zápasů sezony, první mač třetího předkola Ligy mistrů na hřišti CSKA Moskva. Místo uklidňující generálky v Jihlavě přišlo zjištění, že Markus Steinhöfer vypadá v aktuální formě naprosto nepoužitelně, Paixao stojí v šestnáctce jak tvrdé Y a čeká, jestli se od něj náhodou něco neodrazí, a třeba Litsingi vyřeší nejčistší šanci, jakou si dokáže představit, střelou do gólmana.

Před Spartou jako by se vztyčil pomyslný varovný prst a ukázal jí: Takhle by to nešlo. Trenér Ščasný zkoušel nejrůznější přesuny hráčů už v průběhu jihlavského utkání - ale zatím se nezdálo, že by touto zkusmou metodou nějaký funkční model trefil.

Steinhöfer je problém. I jeho alternace

Jihlava-Sparta 0:0. Domácí Vysočina byla na soupeřovo nové rozestavení 3-5-2 takticky skvěle připravená, zahušťovala střed a občas zkusila i brejk nepokrytým křídelním prostorem, který je slabinou nového rozestavení Letenských.

Spartě tak alespoň k bodu pomohlo mj. břevno, jeden Bičíkův špičkový zákrok a také jeden Marečkův žlutý faul.

No a teď ke Spartě směrem dopředu. Co fungovalo, to byla v první půli levá "linie" Hybš - Frýdek - Krejčí, kterou podporoval výborně rozehrávající Matějovský, který přehuštěný střed překopával do prázdné kapsy, do níž nabíhali právě Frýdek nebo Krejčí. Ten byl sice výrazný, ale neřešil v koncovce situace optimálně.

Pravá strana Sparty jako by v první půli ani neexistovala. Steinhöferovi se povedl snad jeden balon, jinak mu míče odskakovaly od nohy, nepohyboval se, nenabízel se. Trenér Ščasný v týdnu před startem ligy zmiňoval, že úvod přípravy měl Němec lepší a pak u něj přišel útlum. A jak se ukázalo v Jihlavě spíš větší než menší.

Paixaovi chyběl pohyb, náběhy, v jediné své šanci minul. A jihlavští obránci se po utkání vesele smáli tomu, že zrovna tenhle člověk vyhlásil útok na to, že v sezoně nastřílí 30 gólů. Uvidíme, kdo se bude smát naposledy, ale premiéra ani posile z Vratislavi nevyšla.

O přestávce tedy trenér Ščasný začal čarovat. Steinhöfer šel dolů, z levého na pravého halvbeka se přesunul Frýdek, na jeho místo se stáhl Krejčí a vpředu se ocitl Fatai, jehož v přípravě zbrzdilo zranění.

Sparta měla sice převahu, ale jalovou, zahozenou šanci dalšího náhradníka Litsingiho, připravenou citlivě Fataiem, už jsme zmínili. Po roztržení dvojičky Frýdek-Krejčí, sehraných vrstevníků z ročníku 1992, už to moc netáhlo ani vlevo, ani vpravo. Takže co teď s tím?

Nejprve si poskládejme pár skutečností. 1) V Jihlavě se od Sparty očekávalo, že bude v tlaku a že bude skórovat. Zatímco v Moskvě se očekává, že bude pod tlakem. A její hlavní starostí bude neinkasovat, případně udeřit z brejku.

2) Tentokrát už může nastoupit Costa, který má pro české soutěže disciplinární trest za vyloučení v Českých Budějovicích v závěru minulé sezony. Pro vzdušné souboje se v Moskvě jistě bude hodit, předpokládejme, že nastoupí.

3) Spartě by jistě prospěl start Lafaty, který už pár dní trénuje, ale počítalo se s tím, že naskočí až proti Baníku. Zázraky se navíc nedějí, nelze očekávat, že hráč, co celé léto marodil, bude zčistajasna zářit na trávníku jak Panna orleánská.

Vzadu Frýdek, Mareček, Holek, Costa, Hybš?

Když nové 3-5-2 moc nefungovalo, může se Ščasný teoreticky v Moskvě vrátit ke klasickému 4-5-1, jenže v létě s týmem starou klasiku ani jednou nehrál a navíc mu to stejně nevyřeší problém s pravým bekem nebo halvbekem vycházející ze Steinhöferovy slabé formy a jeho obtížné zastupitelnosti.

Vpravo totiž může hrát Frýdek tzv. přes nohu nebo Konaté. "Kdyby zlepšil taktiku," jak poznamenal Ščasný před Jihlavou. V Moskvě ale bude potřebovat takticky stoprocentně odvedený výkon a navíc Konaté je možná vhodný pro halvbeka v ofenzivní fázi, zato pes obranář z něj asi nikdy nebude.

Lze očekávat, že Ščasný bude hrát v CSKA podle nových not, ale v jejich defenzivnější variantě, tedy 5-3-2. Krajní halvbeci se prostě zasunou dozadu. Pokud to neriskne se Steinhöferem a jeho zázračným návratem formy během čtyř dní, bude asi Ščasný muset posunout Frýdka doprava.

Pokud budou hrát stopery zprava Mareček, Holek a Costa, může se Hybš z pozice levého stopera posunout na levého halvbeka (případně tam může hrát Breznaník) a Krejčí pak může zůstat vpředu, kde se bude v Moskvě obzvlášť hodit jako brejkový typ.

Je totiž otázkou, jestli je taktéž "únikový" Fatai už nyní, po zdravotní pauze, schopen hrát v základní sestavě. A Paixao brejkový není ani omylem.

Zdeňku Ščasnému každopádně rébus spočívající v hledání nové sestavy pro zápas na CSKA Moskva nezávidím.

Vzdušné údery zn. Viktoria

Plzeň-Slavia 2:1. Viktoria už si první generálku střihla v Superpoháru s Libercem, druhou proti červenobílým. A v úterý ji čeká mač na stadionu Maccabi v Tel Avivu. 

Proti Slavii to sice ze strany Plzně nebyla žádná serenáda, nicméně na rozdíl od tápající Sparty alespoň Viktoria ví, JAK by měla hrát. Další věc je realizace, která měla jisté rezervy, což slovy "Tohle by nestačilo" podtrhl i trenér Miroslav Koubek. Nicméně tři body proti Slavii to Plzni přihrálo.

Je jistě pozoruhodné, že Liberci i Slavii nastřílela Viktoria všechny góly po hlavičkách. A špioni Maccabi to jistě nemohli nepostřehnout.

Slavia prochrápala první poločas, pak se herně zdvihla, v závěru snížila a kouč Uhrin se pak po odpískání ohromně zlobil, že se nelogicky nastavovala jenom minuta. Na to měl jistě nárok, na druhou stranu se jistě nezlobil, že se po jasné ruce slávisty Součka nekopala plzeňská penalta.

Dohrát zápas. To Teplice nezvládly

Teplice-Olomouc 2:2. Jsou to někdy věci... V 90. minutě vedete 2:0... V čase 90:22 dostanete gól na 2:1... A v čase 91:11 vám soupeř vyrovná. To se stalo Teplicím, které předtím měly zápas víceméně pod kontrolou, když nepočítáme například dva Navrátilovy pokusy těsně míjející Grigarovu bránu.

Způsob, jakým ale Severočeši sehráli závěr zápasu, byl opravdu donebevolající. Hodně blesků se sesypalo na hlavu pravého obránce Mohamadou Dramého, který má francouzský i senegalský pas a taky asi občas i trochu zmatek v hlavě, protože obě olomoucké gólové akce letěly jeho prostorem, ve kterém se v osudných chvílích nevyskytoval.

Spokojen sám se sebou určitě nemohl být ani Jan Krob, kterému se v rozhodující chvíli poblíž brány zamotal míč mezi nohama.

Základ byl ale v tom, že Tepličtí sehráli závěr zápasu hrubě netakticky. Ve finální fázi zápasu se tým, který vede, obvykle snaží buď kontrolovat míč až do závěrečného hvizdu, nebo hru kouskovat a klidně odpalovat balony někam na tribunu, případně za ni. Každopádně ale přitom nevysouvá větší počet hráčů někam hluboko na polovinu soupeře, naopak se vzadu maximálně "sichruje".

Tepličtí po inkasovaném gólu místo aby se nějak zklidnili a případně rozkouskovali závěr, rozehráli naopak rychlým nákopem na pravé křídlo, kde míč okamžitě ztratili. Na půlící čáře pak Hanáky napadali jen tři tepličtí hráči, kteří nedokázali míč získat, ani akci přerušit. A za nimi už stáli jen další dva, což nestačilo, protože Dramém uvolněný prostor zíval prázdnotou. A Olomouc šla do přečíslení. Aby tým, který je ve vedení 2:0, dostal po 90. minutě dva góly z brejků, je vskutku unikát.

Dinosaurus se má pořád k světu

Slovácko-Dukla 4:3. V přípravě stačila Dukla i na Celtic Glasgow, v lize ale nestačila na Libora Doška. Poslední dinosaurus éry kollerovských, atypicky vysokých útočníků si závěr kariéry opravdu užívá, hattrickem se v Klubu ligových kanonýrů (přehled jeho členů zde)  posunul už ke 123 gólům a reálně může předstihnout slavná  jména jako Scherer či Skuhravý. Když navíc laciný gól z dálky pustil brankář Dukly Rada, visely už body pro Pražany příliš vysoko, byť dramatická přestřelka pokračovala až do samého závěru.

Příbram-Jablonec 2:3. Je hezké, že má Příbram po úspěšném jaru pohárové ambice, ale jestli bude bránit laxně jako v premiéře, tak to bude mít složité. První gól dal Jablonec tak, že Hruška vyrazil Masopustovu střelu prakticky z malého vápna, jenže další zcela volný hráč Karavajev pak už z těsné blízkosti skóroval. A druhá branka? Tam si Jablonečtí na malém vápně dokonce přihrávali. Tohle fakt nejde. U vítězné branky Jablonce si klubový boss Miroslav Pelta bezpochyby spokojeně promnul prsty, protože spolupráce letních posil Tecl + Wágner měla opravdu špičkové provedení.

Bohemians-Zlín 0:1. Vršovická fotbalová legenda jménem David Hubáček sice slavila svou obnovenou ligovou premiéru až v samém závěru zápasu, hosté ale v předchozím průběhu uspěli i bez ostříleného ex-slávisty. V nováčkovském nadšení urvali jednomu z dalších potenciálních kandidátů boje o udržení tři body a ty se jim v květnu můžou sakramentsky hodit. Klokan aby si drbal ucho...

Brno-Ostrava 2:1. S termínem utkání klubů ze dvou největších měst Moravy a Slezska se sice "šibovalo" kvůli požadavkům policie, nicméně stejně se sešla slušná návštěva 5326 diváků. Po tradičně "jedenáctitisícové" Plzni v prvním kole největší, pěknou návštěvu 5309 pak hlásili i z Liberce.

Gól přímo z rohu, tak jak jej předvedl baníkovec Kukec, je velká vzácnost. Baník ale nakonec na své záchranářské konto žádný bodík nezaložil. I kvůli brněnské penaltě ze samého závěru utkání, o které by se, myslím, dalo diskutovat.

Ostravský Foltyn za sebou (pravda, ne úplně chytře) nechal nohu a domácí Pašek se rozeběhl, ochotně se za ni zahákl a šel k zemi. Vzdáleně mi ta situace připomněla slavný Limberského pád v utkání Plzeň-Sparta na podzim 2012...

Liberec - Mladá Boleslav 4:2. Jedni do pohárů ještě ani nevlezli a druzí už z nich stačili vypadnout. Zápas ale spolu sehráli parádní. Roli v něm hrály chyby, jako ta Švejdíkova s balonem netakticky odhlavičkovaným na hranici šestnáctky, nebo na druhé straně gólmana Veselovského. Ten netakticky vyběhl a byla z toho penalta. Když pak ve druhé půli Veselovský neudržel balon, který udržet měl, našel díky tomu Švejdík spásu za svou chybu z první půle (a třeba i ze Superpoháru).

Nemluvme ale pořád jen o chybách. To, co v utkání předvedl zhruba po hodině hry Jiří Skalák, byla totiž jedna velká gólová paráda (video zde). A byť na body nestačila, jistě znepokojeným fanouškům Sparty ještě přisypala do jejich čerstvých ran hrst soli, to když opět dostali šanci uvědomit si, o jakého plejera na Letné tak lehkovážně přišli.

Sparťanskou výpravu nechť tedy do Moskvy vyprovodí nejen Skalákova výstavní akce, ale i jeho citát z chatu se čtenáři na isport.cz těsně před letošním ME "21": "Od pana Otavy jsem asi necítil úplně zájem. Myslím si, že trenér i pan Hřebík zájem měli." Takže asi tak...

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz