Glosář - Viktoria Plzeň se počtvrté ve své historii stane mistrem ligy. Pokud se tedy nepřihodí něco ultra-mimořádného. Typově přílet mimozemšťanů nebo snad propuknutí nějaké aféry tak mocné, že by ještě současnou tabulku zrevidovala.

Ale to uvádíme spíš už jen tak pro pořádek. Pravděpodobnost, že by se snad něco takového uskutečnilo, je určitě vyjádřitelná zlomkem ještě nižší hodnoty, než jakou by dnes ráno vyčíslil aktuální podíl alkoholu v plzeňské krvi, v níž triumfální výhra 3:0 na Spartě, počítám, asi ještě doznívala.

Korunovace Plzně sice zatím ještě neproběhla, ale k jistotě obhajoby titulu schází Viktorii jediný bod. Příležitost uhrát ho dostane ještě ve čtyřech zápasech. A protože právě dorovnala rekordní šňůru Sparty z roku 2000, když vyhrála na jaře 15. ligový zápas v řadě, nelze asi úplně očekávat, že už by se jí ten jeden zbývající bod uhrát nepodařilo.

Navíc když první mečbol přijde za týden v domácím duelu proti poslednímu týmu tabulky, tedy proti Baníku Ostrava.

Přeceňovaná berlička z tašky

V polovině druhé ze tří zatím zkompletovaných mistrovských sezon Plzně se sparťanský boss Daniel Křetínský vydal na Strahov se známou černou taškou. Zpochybnil tím tehdy, zjednodušeně řečeno, férovost ligy a poukázal nepřímo na Plzeň, že jí sudí nadržují.

Dva efekty to přineslo. Zatímco "před taškou" tlačili rozhodčí Plzeň naprosto zběsile a na úkor všech ostatních, po Křetínského bububu přeci jen kdosi ubral plyn. Plzni se sice přes rozhodčí občas pomůže, ale Spartě také a disproporce mezi oběma kluby už v tomto ohledu rozhodně dávno není fatální. Že to odnášejí kluby ostatní, to už je další věc.

Ale řekli jsme, že Křetínského taška vyprodukovala dva efekty. Tím druhým je fakt, že si veřejnost, zejména fanoušci Sparty, zafixovala do mozku, že Plzeň jede nakřivo - a jak bylo v průběhu tohoto jara patrné třeba v četných diskusích na sociálních sítích, přičítali právě tomu skutečnost, že Viktoria získala na jaře tak velký náskok.

O berličku údajné etické převahy nad Plzní přišli její sparťanští uživatelé, přinejmenším do značné míry, skandálním závěrem duelu na Dukle. A po debaklu v nedělním ligovém zápasu jara už ji snad mohou do příkopu odhodit úplně.

Důvod? Viktoria Plzeň vyhrála v sezoně oba vzájemné zápasy se Spartou. Jen tím vygenerovala šestibodový rozdíl, který by jí titul sám o sobě zajistil. Takže počítat ještě teď, kolik bodů přihráli rozhodčí svými chybami Viktorii a kolik Spartě, ať už k těm chybám vedlo jejich strůjce cokoli, je už dnes z hlediska posuzování toho, zda bude ligový trůn obsazen spravedlivě, poněkud irelevantní.

Nezvládli přesilovku v Plzni. A Dočkal teď nedal penaltu

Liga se sice hraje na 30 kol, ale právě výsledky vzájemných soubojů mezi Plzní a Spartou mívají na konečnou tabulku pravidelně naprosto zásadní vliv. V této sezoně oba mače vyhrála Viktoria a v obou případech v čestném boji, to znamená v zápasech, které sudí zvládli odřídit tak, aniž by to vzbudilo jakékoli výhrady. Zelinkův výkon v neděli byl naprosto perfektní.

Klíčovým bodem sezony byl podzimní duel, který se hrál 1. listopadu ve Štruncových sadech. Po hloupém vyloučení Procházky už ve 42. minutě měla Sparta teoreticky všechny trumfy v rukou. Realita byla ovšem taková, že do vedení 2:0 šli viktoriáni. A Juliš už v samém závěru jen korigoval skóre. Ten zápas si Sparta hodně vyčítala, oprávněně.

Nedělní duel na Letné už jen zapadl do aktuální sparťanské vysílené reality, kterou se jí nedaří odčarovat, protože to nejspíš prostě asi nejde. Sparta je po dlouhé sezoně v Evropské lize a obrovské sérii zranění totálně zatavená, bez jiskry, musí urvat všechno silou - jenže to je právě ta veličina, které se jí příliš nedostává.

Od začátku dubna sehrála Sparta sedm soutěžních utkání a vyhrála jen dvě, v lize proti Příbrami a pak díky zmíněné chybě rozhodčích na Julisce. Z Ďolíčku vezla Sparta bod, jinak už si připisovala samé porážky. Na Slovácku, v obou duelech proti Villarrealu a teď doma s Plzní.

Vyhrát jen pro ten pocit... Ani ten však nemají

Sparťané se snažili najít naději nejen v zázračným obratem získaných bodech z Julisky, ale i v síle domácího prostředí. Jakkoli venku ztráceli v lize na podzim i na jaře, v Generali Areně až do neděle neztratili ani jeden ligový bod. Cílem bylo každopádně Plzeň porazit, jak se říká, už pro ten pocit.

Prohra 0:3 pochopitelně vykreslila ve sparťanech pocity úplně jiné. Z teoretických nadějí na titul zbyly mikroskopické - a nezbyla ani útěcha z dílčího triumfu nad rivalem. Z 0:3 vám samozřejmě zbude na patře leda pachuť. Byť obraz dění na hřišti tak výraznému brankovému rozdílu neodpovídal, o herní propadák ze strany Sparty rozhodně nešlo. Zároveň však platí, že o zaslouženosti úspěchu Plzně v tomto konkrétním zápase nemohlo být pochyb.

Viktoria měla samozřejmě svou úlohu snazší, protože i remízový výsledek by jí logicky naprosto vyhovoval. Tím, kdo musel útočit, byla Sparta. A útočit musela brzy o to víc, že už v 11. minutě inkasovala po správně nařízeném pokutovém kopu.

Tentokrát o faulu na Petrželu nemohlo být sporu, Jiráček šel do souboje tak humpolácky, že porušení pravidel z jeho strany bylo vidět asi i na Marsu. Vzhledem k přeplněnosti sparťanské marodky, pravda, musel Jiráček na pro něj nezvyklý post levého obránce, sám je po zranění a nerozehraný... Nicméně i tenhle neohrabaný penaltový faul přidal další argumenty na tu misku vah, která od jeho příchodu z Hamburku sčítá jeho méně zářné momenty ve Spartě. A nutno říct, že druhou pomyslnou misku, tu s Jiráčkovými plusovými body, zatím poměrně výrazně převažuje.

Do čtvrt hodiny sice osud přivál Spartě možnost srovnat taktéž z pokutového kopu. Jenže Bořek Dočkal tentokrát při exekuci selhal. S tím už Sparta nic nenadělá, nějakou tu důležitou penaltu zahodili ve své kariéře i ti největší plejeři. Ale sparťanské šance na úspěch v utkání se prostě v danou chvíli neoživily.

Hubník si dobře pohlídal Krejčího

A protože si Sparta proti takticky velmi dobře hrajícímu protivníkovi vytvářela tentokrát mnohem méně brankových příležitostí než kdy jindy, bylo pak o to víc nabíledni, že šlo opravdu o moment, ve kterém duel ztratila.

Sparta sice po celé utkání vytrvale a poctivě vyvíjela snahu útočit. Jenže její silové a rychlostní parametry jsou momentálně tak otupělé, že náležitou hbitost úplně ztratila jejich přechodová fáze. A díky tomu, se Sparta dostávala do přečíslení jen zřídkakdy.

Vynucenou karetní absenci Matějů nakonec trenér Krejčí neřešil na pravé straně prostřednictvím Rajtorala, ale zvolil jinou variantu. A velmi správnou. Nasadil všechny tři své výtečné stopery, přičemž Hubník hrál tentokrát pravého beka. A co je podstatné, zpacifikoval tam Krejčího, jindy rozdílového hráče Sparty, natolik, že ani tahle obvyklá zbraň domácích neměla tentokrát příliš nabito.

Pro nasazení na hrot útoku už se Plzni přeci jen podařilo zprovoznit rekonvalescenta Ďuriše, Spartu ale dorazil ten, kdo slovenského střelce, který po pár dnech tréninku zvládl nakonec na Letné skoro 80 minut, na poslední fázi zápasu vystřídal.

Michal Krmenčík si ve své plzeňské kariéře nejdřív objel kolečko několika hostování. A když už si ho Viktoria stáhla do kádru, komplikoval mu zase život zdravotní stav. Pro zranění nemohl hrát loni ani Euro hráčů do 21 let. V neděli ale svou smůlu, zdá se, prolomil, a to měrou vrchovatou.

Sparta ve snaze ještě něco s nepříznivým výsledkem udělat logicky otvírala zadní vrátka víc a víc, riskovala na maximum - a Plzeň toho z brejků dokázala využít, protože právě Krmenčík nabil kopačky-střelky a obě gólové šance proměnil.

Rytmus čtvrtek - neděle vadil i Fergusonovi

Zatímco v půlce března si Sparta užila chvíle totální euforie, když postoupila přes Lazio Řím do čtvrtfinále Evropské ligy, teď ty chvíle radosti vyvažuje zklamání sparťanského tábora z ligového neúspěchu. Protože druhé místo, to je pro Spartu samozřejmě neúspěch.

Prakticky permanentní jarní rytmus zápasů čtvrtek - neděle Spartě rozbil standardní tréninkový proces a zatížil hráče natolik, že řadu z nich postihlo zranění. No a ti co zbyli, museli hrát dál, pořád, prakticky bez vystřídání. Možnost načerpat nové síly je přitom i nadále limitovaná, protože velká porce zápasů Sparty nekončí. Minulou středu nastoupila v ligové dohrávce na Dukle, tu příští ji čeká semifinále Mol Cupu v Jablonci a hned v dalším týdnu pro změnu odveta.

Přičemž marodka se moc nevyprazdňuje. A když už lékaři někoho do tréninku pustí, v poslední době Jiráčka či Váchu, jiní hráči tam zase zamíří. V první řadě reprezentant Šural, kterého v Ďolíčku zradily vazy v kotníku.

Pro Spartu je teď důležité, aby skončila v lize přinejmenším druhá, a dostala se tak alespoň do nemistrovské větve kvalifikace Ligy mistrů. Aktuální náskok Sparty na třetího, tedy Mladou Boleslav, činí 5 bodů. Aby měla Sparta jistotu stříbra, potřebuje uhrát ještě 7 bodů. A příště v Teplicích se bude muset obejít i bez kanonýra Lafaty, který si z utkání proti Viktorii odnesl čtvrtou žlutou kartu sezony.

Viktoria Plzeň si na rozdíl od Sparty užila jaro bez výkyvů. V podzimní skupině Evropské ligy uhrála tentokrát méně bodů, než asi čekala, na druhou stranu se díky tomu mohla na jaře plně koncentrovat na domácí soutěže.

A byť třeba někomu šest zápasů, které Sparta oproti Plzni sehrála navíc, nepřijde jako až tak fatální rozdíl, z toho, v jakém stavu se Letenští ocitli, je patrné, že rozdíl to je. Nejde jen o odehrané zápasy, ale také o únavu z cestování, která se kumuluje. Kvůli zraněním přišla Sparta o možnost rotovat sestavu, a jak už jsme si řekli, zbylí hráči zatuhli.

Negativní vliv na to, že pořádným tréninkem nemohli ani průběžně dobít baterky, měl na svědomí už zmiňovaný rytmus čtvrtek - neděle. Ten je totiž mnohem nepříjemnější než kupříkladu středa - neděle. Týmy, které startují v Evropské lize a zároveň v domácích soutěžích musí kopat v neděli, se s tím potýkají všude na kontinentu. Řada italských, španělských, ale i anglických zástupců v Evropské lize proto v této souvislosti naplno využívá širokých kádrů, kdy "evropskou" a "ligovou" jedenáctku častokrát velmi zásadně obměňuje, třeba na osmi postech. Sparta si mohla dovolit udělat řádově dvě tři změny. Dokud nějaké hráče na střídání měla.

Potíž je v tom, že když hrajete evropský zápas ve čtvrtek, pošlete v pátek svou zápasovou jedenáctku leda vyklusat. V sobotu si dáte trochu specifický předzápasový trénink, v neděli hrajete ligu. V pondělí hráči opět musí regenerovat. Úterý je jediný den, kdy můžete zařadit normální trénink. A ve středu buď cestujete do ciziny na Evropskou ligu, nebo máte doma přinejmenším další předzápasový trénink.

Týmy, které hrají Ligu mistrů například ve středu a pak ligu v neděli, jsou v komfortnější situaci. Někdo namítne, že se příležitost pro pořádný trénink jen přesune z úterý na pátek. To je pravda, ale pro vyváženost přípravy a odbourání únavy je prostě mnohem výhodnější zápasový model středa - neděle.

To, co jsem teď popsal, za prvé není žádná výmluva nebo obhajoba za každou cenu ve prospěch Sparty. Inu, dala se na vojnu, musela bojovat. Na podzim zvládala i tenhle rytmus skvěle, na jaře už ne.

A za druhé jsem to o nevýhodnosti zápasového sledu čtvrtek - neděle nevymyslel já. Ale velmi často a velmi nakvašeně o tom v sezoně 2011/12 hovořil například sir Alex Ferguson. A to tehdy v Evropské lize odehrál na jaře s Manchesterem United jen čtyři utkání, což je z hlediska celkové zápasové porce obvyklé v anglickém fotbale relativně kapka v moři. Přesto tehdy prskal jak křeček.

Sparta do pondělků neutíkala. To ji ctí

V české lize se dlouho hrálo na pondělní dohrávky pro účastníky Evropské ligy, což vedení ligy kvůli přání fanoušků, tuším, před dvěma lety zrušilo. Ke cti Spartě slouží, že si na jaře nezkoušela domlouvat nějaké výjimky z výjimek a hrávala ligu poctivě v neděli. Na pondělní termíny, které by jí vyhovovaly víc, netlačila.

Je sice velký rozdíl, jestli vás v neděli čeká těžký duel anglické, italské či španělské ligy, anebo jestli jedete - při vší úctě - na Slovácko, nicméně všechny faktory se tu výrazněji, tu v detailu, zato ale pořád a průběžně sčítají. A pak vám to jednoho dne spadne na hlavu. Což se na jaře stalo Spartě.

Oproti tomu Plzeň na jaře 15x vyhrála, což jednomu může přijít úžasné a druhému zase až kapku podezřelé, každopádně se to stalo. Plzeň nevyhrávala zápasy nijak impozantně, leč vyhrávala je. Jejím nosným prvkem byla na jaře obrana, která v deseti dosud odehraných ligových zápasech inkasovala pouze třikrát. Na to, že obranu po odchodu Procházky a zapojení Matějů vlastně Plzeň přestavovala, je to pro ni velmi pozitivní zjištění.

Z plzeňské zadní linie vyzařoval klid a jistota, což se třeba o sparťanské defenzivě, kupříkladu v situaci, kdy z nouze musel nastoupit i veterán Kováč, říct nedalo.

Krátce k ostatnímu dění v lize: Do Evropské ligy kráčejí pevným krokem Liberec i Mladá Boleslav. Zato Slavia, jejíž pohárové ambice navíc závisí i na tom, kdo vyhraje Mol Cup, stále kulhá. Dobrá zpráva pro ni je, že se po zdravotních problémech vrátil se střeleckou formou Milan Škoda, který zaznamenal hned dvě branky. Přesto to na výhru nestačilo. I proto, že Hušbauer podtrhl své zatím rozpačité jarní působení ve Slavii mizerně kopnutou, a tedy zahozenou penaltou, krátce před závěrečným hvizdem.

Tím pádem si Slavia musí dávat pozor nejen na to, aby Jablonec nevyhrál pohár (což sama neovlivní), ale také na Zbrojovku Brno, která na červenobílé ztrácí v tabulce už jen dva body.

Olomouc prý nemá vliv. Přitom Lébr sedí ve výkonném výboru

V boji o záchranu se klíčový výsledek zrodil už v pátek. A prakticky už po pěti minutách. Jen tolik se v Mladé Boleslavi odehrálo - a Sigma už prohrávala 0:2. Vzápětí sice snížila, ale v utkání podala celkově mizerný výkon a nakonec podlehla 1:4.

Z hlediska záchranářských ambicí Hanáků to bylo představení totálního zmaru. Přesto stále není nic rozhodnuto, protože Jihlava a Příbram, tedy týmy, které má Olomouc nejblíže na dostřel, o víkendu také prohrály. Takže ztráta 3 body na Příbram a 5 bodů na Jihlavu se nemění.  Ale konec ligy už je zase o jedno kolo blíž a příležitostí, jak manko smazat, průběžně ubývá.

V Mladé Boleslavi, pravda, jen tak někdo neboduje. Ale nejsmutnější zprávou byl pro Hanáky především jejich odevzdaný výkon. Napadá mě, jestli už není na čase, aby mužstvo zkusil probudit někdo jiný než Václav Jílek. Nic proti němu, ale pravdu měl po mém soudu Jiří Kubíček, bývalý olomoucký funkcionář, když nedávno v médiích zmínil následující myšlenku: "Když v průběhu sezony měníte kouče a hrajete o udržení, je hrubou chybou svěřit ten úkol mladému trenérovi, který s bojem o záchranu nemá žádné zkušenosti." Obávám se, že na tom něco bude.

Odbornou erudici Václava Jílka nikdo nezpochybňuje, ale boj o padáka je krutá a podlá válka. A ve válce právě "bojové" zkušenosti častokrát rozhodují o přežití.

K Sigmě si neodpustím ještě poslední poznámku. Na iDnesu jsem si přečetl článek, který zmiňoval komunikaci autora s twitterovým účtem Sigmy Olomouc, na kterém se prý objevily stesky, že sudí na jaře klub řežou a novináři o tom málo píší. Článek končil povzdechem autora, že Sigma Olomouc teď nemá dostatečný zákulisní vliv.

To mě pobavilo. Majitel klubu Josef Lébr se dost možná zapíše do dějin jako první člen výkonného výboru FAČR, který po dobu platnosti svého mandátu dvakrát ve třech letech sestoupil. Co si vybavuji, tak z klubů, jež měly židli ve výkonném výboru, tedy jakési fotbalové vládě, sestoupila v posledních letech snad leda Příbram, ale v době, kdy Jaroslav Starka strávil řadu týdnů ve vyšetřovací vazbě. Odtamtud se i fotbalová politika dělá složitě.

Ale pan Lébr při vší úctě sedí přímo u toho nejdůležitějšího jednacího stolu, a ve finále Sigma nikde žádný vliv neuplatňuje, naopak je za otloukánka. Možná proto, že někteří lidé vnímají Moravu už jako Asii, přesto je ale situace Sigmy na "politické" mapě zarážející.

V dobách, kdy Olomouc zastupoval ve výkonném výboru zmiňovaný Jiří Kubíček, patřila Sigma stabilně mezi nejsilnější kluby na trávníku i v zákulisí. Dokud tedy Kubíček nezačal válčit s frontmanem Košťálem - a přestože v té souvislosti začali tehdy sudí řezat Sigmu jako žito, ligu udržel. Od té doby, co v Sigmě v souvislosti s korupční aférou vzplála "občanská válka" a Kubíček odešel, se Sigma plácá v loji. Asi to nebude náhoda.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz