Glosář - Abychom si nalili čistého vína: Že by si čeští zástupci ve 3. předkole svůj sen o startu ve fotbalové Lize mistrů nějak přiblížili, to se tedy rozhodně říct nedá.
Nicméně nepropadejme skepsi. Připomeňme, že před rokem touto dobou dorazila Viktoria z Izraele s výhrou 2:1 a Sparta z Moskvy s nadějnou remízou 2:2. A v domácím prostředí pak v odvetách vše prohospodařily.
Nezbývá tedy než věřit, že letos vše proběhne právě opačně a že po domácích výsledcích 0:0 ve Štruncových sadech a 1:1 na Letné to za týden pro barvy obou nejsilnějších českých klubů dopadne o to lépe v Baku, respektive v Bukurešti.
Snad už není třeba obzvlášť připomínat, o co se hraje. (Byť zejména někteří hráči Sparty působili včera chvílemi dojmem, že to možná dost dobře nevědí.)
Tak alespoň ve zkratce: Postup ze třetího třetího předkola posouvá týmy do play-off Ligy mistrů, dává jim naději na stamiliony a garantuje pohárovou sezonu.
Neúspěch naopak nabízí už jen poslední naději v play-off Evropské ligy. Ostatně to všechno je podrobně popsáno v přiloženém odkazu. Takže teď už se konečně pojďme podrobněji věnovat úterním vystoupením.
Zatímco Plzeň soupeře z Ázerbájdžánu alespoň přitlačila, načež ovšem selhala ve finální či předfinální fázi, Sparta měla se Steauou po herní stránce mnohem větší problémy, než jsme si asi před utkáním byli ochotni či schopni představit...
Zářili čtvrt hodiny. A to bylo málo
Sparta-Steaua 1:1. Lepší než rumunský vicemistr byla Sparta jen v úseku zhruba mezi 30. minutou a závěrem prvního poločasu. I to někdy může stačit, když se tedy podaří převahu náležitě zúročit. Jenže to se právě Spartě nepovedlo a ze série šancí, které se v táto fázi narodily, zužitkovala jedinou.
"A to byla naše největší chyba v utkání," poznamenal celkem trefně domácí trenér Zdeněk Ščasný.
V minutách, které tomu předcházely, totiž Sparta tápala. Celou druhou půli se dokonce vyloženě trápila. A její kouč se na to jen útrpně díval...
Úvodní minuty (ale ona to byla plus minus půlhodina, což je dost) popsal Ščasný slovem "Nervozita". Bylo jistě namístě, spolu se slůvkem obezřetnost. Tedy ona to byla spíš bázlivost.
Už v úvodu zápasu Steaua vysunula svůj obranný blok relativně vysoko, a byť ho nehrála nijak extra aktivně, sparťané dost dobře nevěděli, jak ho přehrát. Zkoušeli to kombinačně, což se moc nedařilo, i proto, že mnohdy volili velmi opatrná (= alibistická) řešení.
Časem přišli na to, že prakticky jediný průchozí koridor je na levém křídle, kde operoval Konaté. Abychom také řekli i něco pozitivního, pak nutno podotknout, že právě Konaté je fotbalista, který v dresu Sparty za poslední rok zaznamenal asi největší progres.
Unikal soupeři díky rychlosti i své schopnosti projít v soubojích jeden na jednoho, čímž se ve srovnání se zbytkem sparťanské suity výrazně vymykal. I jeho dobrá souhra se Šuralem či Dočkalem vedla k tomu, že se po půlhodině hry dokázala Sparta nastěhovat trvaleji na útočnou polovinu. A tam se zjistilo, že když je obrana Steauy pod tlakem, chybuje.
Spartu může mrzet, že toho dokázala využít jedinkrát, a to při prvním rohu, který se jí v utkání - po předchozích dlouhých jalových minutách - namanul. Dočkal centroval, Šural skóroval a Letná si myslela, že už bude dobře. Jenže několik dalších příležitostí zůstalo ležet ladem... Nejvíc asi bude Lafatu mrzet ta, kdy mohl míč usměrnit prakticky kamkoli do odkryté brány, jenže ho z bezprostřední blízkosti napálil přímo do gólmana.
Všude byli pozdě, působili odevzdaně
Následovala poločasová pauza. A pak už jen čiré zoufalství. Soupeř zintenzivnil povysunutí svého bloku, takže Sparta, nevědouc si s tím jinak rady, začala balony nakopávat. A Lafata, který pro tento způsob hry - na rozdíl třeba od Juliše, který strávil duel na střídačce - rozhodně stavěn není, je nezachytával. Nepomohl ani příchod Fataie, s nímž měl patrně přijít pokus o to, aby dostával balony do běhu.
Jenže nevycházelo nic, Sparta se dostala úplně mimo zápas, vůbec neměla pod kontrolou střed pole, balon nedokázala podržet, vše marno. A všechno vyvrcholilo inkasovanou brankou, když Stanciu kousek před šestnáctkou přihrál Frýdkův faul-nefaul a velmi nebezpečné pozice pro zahrání trestného kopu vzápětí dokázal gólově využít.
Do konce v tu chvíli zbývala čtvrthodina, nicméně Sparta se k něčemu, co by se dalo nazvat závěrečným náporem, vůbec nedostala, naopak se ještě hlouběji utápěla ve zmaru a nicotě.
S výjimkou Konatého v první půli chyběla hře Sparty dynamika, jiskra, energie, fotbalová drzost a bohužel i schopnosti. Plejeři Sparty prohrávali obrovské množství osobních soubojů, všude byli pozdě, působili odevzdaně.
Jejich soupeř se na utkání připravil mnohem lépe. Na první pohled nehrál nic světoborného, ale bohatě mu to stačilo. Jako individualita uvnitř funkčního týmového pojetí hry Steauy vynikal Stanciu, který přidával kreativní nadstavbu i zakončení klasické "desítky" ve stylu svého velkého předchůdce Gheorghe Hagiho.
Sparta hrála bez takového režiséra. Čermák, který se celkem blýskl v generálce proti Fenerbahce, se tentokrát stal naprosto nevýrazným, když pak místo něj přišel Matějovský, bylo to snad ještě horší. A pokud se v sestavě Sparty letos opravdu po letech objeví Tomáš Rosický, může se stát, že bude z hlediska pohárové Evropy už kapku pozdě.
Bezbarvost herního projevu svého týmu se snažil trenér Ščasný zachránit prostřednictvím střídání, ale Matějovský nijak nepomohl, Fatai jakbysmet a Costa přišel místo velmi matného Zahustela asi pozdě (Konaté se pak posunul na pravou stranu hřiště a Costa hrál samozřejmě vlevo).
Po celé utkání lpěl trenér Ščasný na systému 3-5-2. V minulé sezoně svůj tým dokázal taktickou variabilitou a flexibilními změnami rozestavení v průběhu utkání z problémů vytáhnout, tentokrát žádné takové strategické šachy nerozehrál.
I na tiskovce po utkání působil tak nějak smutně smířeně s tím, co se dělo. Což tedy před cestou do Bukurešti nezní nijak zvlášť povzbudivě.
Na jednu stranu jistě není namístě Steauu jakkoli podceňovat, nicméně nabízí se otázka, koho už by tedy Sparta chtěla, aby jí v předkole Ligy mistrů nalosovali? Pokud tedy opravdu chce do hlavní soutěže postoupit... Z úterního vystoupení na Letné žádná taková snaha úplně nečišela.
Sparta ztrácela po stránce herní, individuální, taktické, nepředvedla ani kdovíjaké srdce či bojovnost. Co by s touhle výbavou chtěla dělat v Lize mistrů? Pro čtvrtfinalistu minulé Evropské ligy jistě zklamání. Tedy zejména pro jeho fanoušky. Mnozí hráči i trenér působili dojmem, že je jim to tak nějak jedno...
Devět rohů, jediná střela na bránu
Plzeň-Karabach 0:0. Zápas v Doosan Areně měl jiný scénář. Viktoria si dokázala vybudovat poměrně zřetelnou herní a územní převahu, jenže jí fatálně scházela finální přihrávka a moment překvapení.
Karabach si přijel pro výsledek 0:0 a odvezl si ho. Na jednu stranu zůstává pro Plzeň všechno otevřené a uhraný domácí výsledek jí dává dozajista lepší postupové šance než ten letenský sparťanům, na druhou stranu může jisté obavy vzbuzovat specifičnost regionu, do kterého Viktoria pojede o postup bojovat.
V Baku bude dozajista pěkně dusno nejen co do hydrometeorologických podmínek. (Ostatně i v Bukurešti čeká asi Spartu pěkná divočina - a mimochodem také asi i výrazně zaplněnější hlediště, než jakého se Letenští dočkali doma, "jen" třináct tisíc lidí v ochozech bylo možná na tak důležitý zápas trochu zklamáním...)
Ale neodbíhejme od Plzně. Z několika variant obsazení útoku si trenér Roman Pivarník, nováček v evropských pohárech, vybral tu s Michalem Ďurišem. Kdyby slovenský reprezentant v závěru první půle proměnil svou velkou šanci, všichni by jim - tedy Pivarníkovi i Ďurišovi - blahořečili, jenže balon šel těsně vedle. A moc dalších gólových příležitostí už si Plzeň nevypracovala.
Všeříkající je výsledný poměr střel na bránu 1:0. To je opravdu tristní ukazatel, přitom třeba na rohové kopy Viktoria vyhrála 9:2.
Jenže dětská hra za tři rohy penalta (už) se nehraje ani v Plzni, jejíž nanicovatý tlak ještě v průběhu druhé půle otupilo poměrně zbytečné vyloučení stopera Baránka.
Ten bude logicky navíc scházet i v odvetě. Co dodat? Pro výstrahu snad přehled domácích pohárových výsledků Karabachu za předchozí dvě sezony:
FC La Valletta 4:0, Salcburk 2:1, Enschede 0:0, St. Etienne 0:0, Inter Milán 0:0, Dněpropetrovsk 1:2, Pljevlja 0:0, Celtic 0:0, Young Boys Bern 3:0, Anderlecht 1:0, Monaco 1:1, Tottenham 0:1.
Čili žádná velká legrace asi Viktorii v úterý na stadionu v Baku nečeká. Zrovna na ten den navíc čekají meteorologové v ázerbájdžánské metropoli oteplení na 36 stupňů Celsia.
Romanu Pivarníkovi tedy bude pěkně horko. Pokud by snad v Plzni měli zopakovat svůj zažitý model jednání, kdy trenéry vždy po pohárovém neúspěchu nemilosrdně a okamžitě likvidují, pak by si tedy ve Viktorii v případě vyřazení příliš nepobyl.
Ale nemalujme čerty na zeď, pořád to může být dost dobře právě on, kdo v Plzni na zlatou nit Ligy mistrů přetrženou po odchodu Pavla Vrby naváže. Karabach sice není snadný protivník, ale neprůchodný rozhodně nikoli.
Ostatně jako Steaua.
