Glosář - Někdy rozhoduje pár centimetrů… Kdyby viktorián Michael Krmenčík přesněji zakončil svůj sólový nájezd nebo kdyby v Bělorusku Ivaničova střela v 94. minutě utkání jen těsně neminula tyč Laštůvkovy branky, mohlo být všechno úplně jinak.
Ale na "kdyby" se ve fotbale nehraje. Slavia navzdory porážce 1:2 na stadionu BATE Borisov postoupila v součtu s domácí výhrou 1:0 díky gólu vstřelenému na hřišti soupeře - a to do play-off Ligy mistrů. I kdyby v něm nakonec neuspěla, z pohárového osudí už nevypadne, přesunula by se v takovém případě do skupiny Evropské ligy. Tak jako tak má už tedy nyní zajištěnou pohárovou sezonu a bonusy od UEFA přinejmenším ve výši 146 milionů korun k tomu.
Zato Plzeň si po nadějné remíze 2:2 v Bukurešti nakonec doma zadělala na debakl 1:4. Takže na Ligu mistrů si pro tuto sezonu musí nechat zajít chuť. A čeká ji "jen" play-off Evropské ligy.
Nutno říct, že Slavia zahrála v Bělorusku natolik nepřesvědčivě, že její postup rozhodně nijak jistý nebyl, šlo o obrovskou hru nervů. A jedním dechem dodejme, že i Plzeň dlouho prokazovala potenciál a dostatečnou sílu na to, aby se dostala dál. Jenže poté, co v odvetě neproměnila několik svých dobrých šancí, projevily se i její slabé stránky, a to především nesourodá obrana a vnitřní nekázeň.
Slavia teď může řešit to, co ji opravdu čeká. A Plzeň se jen chytat za hlavu při zjištění, co mohlo být, kdyby… V obou případech díky výsledkům na dalších stadionech, kde se odvety 3. předkola Ligy mistrů hrály.
Nenasazené slávisty bude při pátečním losu, který mimochodem vysílá O2 TV, čekat soupeř z nabídky Olympiakos Pireus, Celtic Glasgow, FC Kodaň, kyperský APOEL a slovinský Maribor. Což na první pohled úplně vražedně nevypadá, jako nejnebezpečnější varianta se asi jeví řecký mistr.
A co se týče Plzně, ta si opravdu může vrazit hlavu do kádě s ledem, protože kdyby postoupila, byla by v play-off nemistrovské větve kvalifikace Ligy mistrů nasazená.
Vyhnula by se tak Seville, Neapoli, Liverpoolu či CSKA Moskva. A hrála by se Sportingem Lisabon Bernem, Nice, Hoffenheimem či Baseksehirem. Jenže jak už jsme podotkli, na "kdyby" se nehraje.
Stejné jmenovky na dresech, ale jako by se lidé v nich proměnili
Borisov-Slavia 2:1. Červenobílé po prvním utkání v Praze mrzelo, že svou dlouhou přesilovku nedokázali zúročit lépe než nejtěsnější výhrou 1:0. A mrzelo je to dvojnásob, když v Bělorusku soupeř už v 6. minutě tenhle hubený náskok dorovnal. Dlužno dodat, že neskutečně lacino.
Slavia nastoupila v totožné sestavě jako v Edenu, ale se stejnými jmenovkami jako by se na hřišti pohybovali v řadě případů úplně jiní lidé. Nervózní, lehce vystrašení. Prohrávali spoustu osobních soubojů, dělali fatální chyby.
Jako třeba tu při zmíněném prvním inkasovaném gólu, kdy po triviálním nákopu soupeře navázal na zmatečné jednání svých spoluhráčů špatným vyběhnutím brankář Laštůvka.
Fotbalisté běloruského Borisova nejsou žádní extra míčoví kouzelníci, ale jednu přednost - v porovnání se Slavií přímo kontrastní - rozhodně v repertoáru mají. A to obrovskou zkušenost s atmosférou evropských pohárů a se zápasy v letních předkolech obzvlášť.
Hýřili zdravým sebevědomím, a právě díky tomu v určitých fázích zápasu dominovali. U slávistů se projevilo to, co tak trochu očekávali. Že si pohárovou atmosféru můžete v televizi nebo hledišti vychutnávat třeba milionkrát, ale na vlastní kůži si ji musíte odžít, to se podle všeho nedá nikde odkoukat, nechat si odvyprávět, nebo se poradit s příručkou.
Už doma v Edenu byli slávisté přeci jen trochu zaraženější než v přípravách s Celtikem či Nice, přece jen přátelský zápas a ostrý mač jsou něco jiného, ale domácí prostředí, podpora fanoušků a vývoj zápasu s časným vyloučením soupeře a proměněnou penaltou ještě vše nějakým způsobem pomohly vybalancovat.
Na půdě soupeře se slávisté na hřišti chvílemi ztráceli, herně propadali, někteří zahráli hluboko, opravdu hluboko pod svoje možnosti. To, jak pohárové nervy cvičily například se stoperem Jugasem, vskutku velmi ostře kontrastovalo s tím, jakou "tutovou" jistotou oplýval v zápasech předchozích. Tady hořel jako papír, podobně i Frydrych na děravém pravém kraji obrany, kudy se Bělorusové drali kupředu vlastně permanentně. Ale neklid byl patrný na celém týmu trenéra Šilhavého..
Právě z těchto důvodů si Slavia pořídila zkušené zahraniční posily. Dejme tomu, že solidně zahrál Danny, ale Rotaň je určitě zvyklý vyhrávat větší množství soubojů - a Altintop ještě nedohnal manko ve fyzičce. Zápas s Teplicemi naznačil, že evropskou bitvu by dostatečně neudýchal. Uvidí se, jestli za dva týdny, až přijde na řadu play-off Ligy mistrů, už bude Slavii přeci jen platnější.
Zbývající dva góly orámovaly přestávkovou pauzu. Těsně před ní udeřil ze vzduchu spasitel Škoda, jenže po návratu z kabin skórovali domácí už po 25 sekundách. A slávisté se museli celý poločas nervovat, aby neinkasovali znovu. Až do posledních vteřin.
Nakonec byli úspěšní. Ale ta Ivaničova střela ve 4. minutě nastavovaného času, vypálená těsně mimo, jistě mnohým pamětníkům připomněla někdejší selhání slávistů v koncovkách duelů proti Doněcku a Tiraspolu. Třetí katastrofa tohoto druhu ve slávistických dějinách v Bělorusku nenastala. Ale bylo to o fous.
Svou supersérii kvalifikačních úspěchů Vrba neprodloužil
Plzeň-FCSB 1:4. V soutěžním ročníku 2010/11 vypadla Viktoria Plzeň v předkole Evropské ligy s Besiktasem. Až do včerejška šlo o jedinou neúspěšnou kvalifikační partii v trenérské kariéře Pavla Vrby.
Od té doby v předkolech evropských pohárů "sejmul" postupně Pjunik Jerevan, Rosenborg, FC Kodaň, Rustavi, Chorzow, Lokeren, Željezničar Sarajevo, estonské Kalju a Maribor. Pak odešel k reprezentaci a do Machačkaly.
Plzeň spojovala jeho návrat s vírou, že by Vrbovo kvalifikační kouzlo mohlo fungovat dál. Jenže rumunský soupeř, co se ještě loni směl oficiálně jmenovat Steaua Bukurešť, byl proti. A Vrbova skvostná série postupů bez ztráty kytičky už se neprodloužila.
Přitom se dlouho zdálo, že další korálek na šňůrce přibude. Po prvních soutěžních zápasech v sezoně sklízel Pavel Vrba oprávněné ovace, za to, že přes léto opět vtiskl týmu svůj ofenzivní rukopis. Po remíze 2:2 v Bukurešti koncertovala Viktoria i o víkendu v lize, kdy doslova spláchla Duklu 4:0 už za poločas a pak už si mohla dovolit stáhnout nohu z plynu a šetřit síly.
Samozřejmě pro odvetu s Rumuny - a svižně hrála po dlouhé minuty i tentokrát. V první půli si vypracovala tři velmi dobré gólové šance, jenže tentokrát s nulovou efektivitou.
Což mrzelo o to víc, že brankář Bolek podobně jako v Bukurešti inkasoval z trestného kopu. Zahraného opět výborně, ale trenér Vrba se svého brankáře jistě přeptá, jestli se ten balon letící snad z 28 metrů opravdu chytat nedal.
Přechodová fáze Plzně byla dlouho v pořádku, jak už jsme zmínili, selhávala koncovka. A hlavně se stále častěji a hlasitěji začala ozývat největší plzeňská slabina. A to souhra obranné formace. Kupříkladu ve 41. minutě umožnila obrovskou šanci mladému Manovi.
Když v 64. minutě provedli strašidelnou chybu před vlastní brankou i hosté, dokázala to dvojice Řezník - Krmenčík gólově zužitkovat. A půl hodiny před koncem se tak Viktoria dostala do postupové pozice.
Místo toho, aby využila svých pohárových zkušeností a zápas už nějak dokočírovala ke zdárnému konci, přišel kolaps. V rozmezí 71. a 79. minuty "dokázali" Plzeňští inkasovat hned třikrát. A brunátný Pavel Vrba na střídačce vložil hlavu do dlaní.
V této fázi připomínala obrana Plzně trhací kalendář, hráči nedrželi správné pozice, pohybovali se úplně mimo osu a rumunský soupeř tak měl výrazně ulehčenou práci.
Oproti duelu v Bukurešti nenastoupil tentokrát Limberský. Na první mač lékaři Viktorie hojení jeho zraněného svalu maximálně urychlili, proti Dukle nehrál s vysvětlením trenéra, že není na zápas připraven. A tentokrát padla formulace, že se na zápas necítil.
V situaci, kdy Plzni ze zdravotních důvodů scházeli najednou Kozáčik, Hubník i Limberský, už obrana Viktorie neměla žádného šéfa, který by ten zmatek dokázal na hřišti alespoň trochu srovnat.
Hra Viktorie vykazovala ale i další nedostatky. Ve středečním souboji s Rumuny nasbírali Západočeši nezvyklé množství odpískaných faulů (20:14) - a k nim i osm žlutých karet a jednu červenou. Španělský sudí Hernandez sice pískal a trestal kdeco, ale i tak jde o karetní sbírku nezvykle rozsáhlou. Pět žlutých "chytila" Viktoria už v Bukurešti.
Z toho rezultuje, že dvě napomínání v soutěži už se nastřádala u Havla, Krmenčíka a Petržely. Takže Havel a Petržela si v příštím utkání budou muset dávat pozor, aby nechytili kartu třetí a s ní spojenou stopku na odvety play-off Evropské ligy.
Krmenčík se o to starat nemusí, protože jeho vzteklý úder loktem, oceněný červenou kartou, bude mít takřka jistě i další disciplinární dohru. Plzeňský útočník může reálně může počítat s trestem na několik pohárových utkání.
Tohle vystoupení se nakonec Vrbově Plzni velmi nepovedlo. Ještě dostane jednu šanci na opravu.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
