Glosář – Sparťanský velesvátek se vydařil tak napůl. Asi se moc nesplete ten, kdo řekne, že zhruba polovina čtrnáctitisícové sobotní návštěvy dorazila na Letnou speciálně kvůli návratu Tomáše Rosického.
A v poslední dvacetiminutovce utkání nebyla v tomto ohledu zklamána. Nejslavnější a nejúspěšnější odchovanec posledních desetiletí ve sparťanském dresu proti Mladé Boleslavi skutečně na plac vyběhl. A hned naznačil, že bude velkou posilou a že by měl být i "stylotvorný", jak se od něj čeká.
Jenže pokud si snad někdo myslel, že postačí, aby se na sparťanské soupisce objevili Tomáš Rosický s Václavem Kadlecem, a najednou se samy od sebe budou dít zázraky, ten se zmýlil. Speciálně "Rosa" bude samozřejmě pro ostatní navýsost inspirativním hráčem, a až bude schopen hrát od začátku, pak se díky jeho schopnosti rozehrávat či vyvážet míče i obraz sparťanské hry zlepší, jenže pokud se ostatní neproberou, sám rozhodně všechno nezmůže.
A tím se dostáváme k tomu, proč se sobotní sparťanský velesvátek vydařil jen z poloviny. To, co Letenští proti Mladé Boleslavi předvedli celkově, byla opravdu bída, vůbec by se nemohli divit, kdyby ten zápas prohráli. Takže jim remíza 2:2 byla nakonec pro potěchu.
Ve čtvrtek čeká sparťany zápas Evropské ligy v Southamptonu a jistě je těší, že jejich další ligový zápas se nekoná už v neděli, ale až v pondělí. I proto, že se hraje ve Zlíně, na stadionu lídra tabulky.
Právě Zlín vede tabulku se 16 body, Sparta jich zatím nasbírala 14, Mladá Boleslav a Plzeň po 13. A věřte nevěřte, pátý je průběžně nováček z Karviné s 10 body.
Když alibista "nehledá" alibi...
Sparta – Mladá Boleslav 2:2. Jedna věc byla v posledních měsících či letech na Tomáši Rosickém obzvlášť sympatická už v reprezentaci. A zdá se, že si ji přenesl i do Sparty. Je to jeho přímočarost v hodnocení a schopnost nazývat věci pravými jmény.
Používá trefná slova, nikoho ani v nejmenším neuráží, ale zároveň nenechává ani půl procenta nějakým hloupým českým alibi. Což by se od něj měli mnozí učit.
Bezprostředně po podpisu smlouvy se Spartou označil její dosavadní herní projev za kostrbatý. A co chválit nebylo ani po zápase s Mladou Boleslaví. "Vyhrát jsme si nezasloužili," konstatoval Rosický. Zejména první poločas ze strany Sparty označil za "strašně špatnej". A netajil, že hlavní potíž týmu je v rozehrávce.
Mladá Boleslav hrála na Spartě něco podobného jako třeba Steaua. A stejně jako proti týmu z Bukurešti činila sparťanským stoperům i nyní obrovské problémy skutečnost, že si někdo dovoloval napadat je už při základní rozehrávce. Nebyli schopni si s tím poradit, proto zhusta balony nakopávali dopředu, což hře Sparty příliš nesvědčilo. Přesněji řečeno vůbec ne.
Prakticky všichni hráči Sparty působili v konfrontaci s boleslavskou jedenáctkou mdlým dojmem, všude se ocitali pozdě, byli slabší v úsudku i důrazu, obzvlášť vázla součinnost mezi stopery Holkem a Michalem Kadlecem, který se po návratu z Turecka prakticky zápas co zápas bez nějaké té ultra-minely jaksi nemůže obejít.
Sparta se sice v utkání dvakrát dostala do vedení, jenže hosté dvakrát vyrovnali, a nebýt několika vynikajících zákroků brankáře Koubka, bylo by pro Letenské hůř. (Pro úplnost dodejme, že u druhého inkasovaného gólu neměl nejčistší svědomí ani spasitel Koubek, ale v jiných momentech to týmu navýsost vynahradil. Každopádně pasivita všech ostatních sparťanů právě u situace, z níž padla branka na 2:2, byla opravdu do očí bijící.)
Trenér Zdeněk Ščasný na pozápasové tiskové konferenci přiznal, že Sparta hrála špatně, příčiny prý ale řekne jen hráčům. Pak několikrát zopakoval, že nebude hledat žádné alibi, načež ho hned na další nádech našel, to když začal brebentit o "poreprezentačních" zápasech s tím, že měl na tréninku jen pár hráčů a juniorů. "Ale nebudu alibista," neopomněl dodat na závěr tohoto nepříliš konsekventního myšlenkového proudu.
Za prvé: Sparta hrála stejně kostrbatě, abychom použili pěkného Rosického termínu, před repre-pauzou i po ní. Za druhé: Jak si Ščasný sparťany v dosavadním průběhu sezony natrénoval, takové je má. Za třetí: Když se kádr skládá z reprezentantů, i zahraničních, musí se prostě počítat s tím, že budou na srazy odjíždět. A následným skuhráním se nic nespraví.
Ano, rytmus hráčů se na repre-akci možná rozhodí, pozapomenou návyky, ale v případě Sparty to skoro vypadá, že ani nemají co zapomenout, když se u nich ještě ani nic nezafixovalo. Podléhat skepsi jak Ščasný, museli by se jít trenéři evropských velkoklubů, ve kterých reprezentuje i kdejaký dorostenec, vždycky takhle jednou za měsíc rovnou oběsit na nejbližší jabloň.
Ščasného "nealibistická" litanie nemohla nepokračovat výčtem zraněných. Ano, komu by nescházeli Dočkal, Frýdek či Zahustel. Jenže Mladá Boleslav hrála bez Magery, Rady či Jánoše – a jako by ji to vůbec nepoznamenalo. A který z těch dvou klubů by měl mít teoreticky širší a kvalitnější kádr, o tom asi není třeba dlouho polemizovat.
Tomáš Rosický označil svůj start v základní sestavě pro utkání v Southamptonu za velmi nepravděpodobný, zmínil, že potřebuje ještě alespoň týden pořádně potrénovat. Ale potřebnou kondici jistě brzy nabere. Když bude zdravý, do značné míry pomůže Spartě vyřešit přechodovou fázi.
Pro spoluhráče by měl být inspirativní nejen způsobem hry, ale i komplexně profesionálním přístupem k věci. Když uvidí, že Rosický nepřihrává nicotně dozadu nebo do strany, ale řeší situace kolmým průnikem nebo přihrávkou, snad se nechají inspirovat. Ještě větším přínosem pro Spartu může být Rosického vymítání alibismu.
Jako sám voják v poli ovšem nic nezmůže, musí se přidat i ostatní. Včetně Zdeňka Ščasného. Protože Tomáš Rosický mu pomůže vyřešit spoustu věcí, ale mužstvo za něj asi nenatrénuje.
I podeváté odjíždí Plzeň z Liberce s body
Glosář Luďka Mádla
Fotbalové dění před i za oponou pohledem renomovaného fotbalového reportéra.
Liberec–Plzeň 1:2. Pracovat s dlouhodobými vzájemnými bilancemi bývá leckdy zavádějící, ale tahle asi něco prozrazuje. Už devátým rokem Liberečtí doma nedokázali porazit tým Plzně, přičemž ta šňůra se táhne od samých prvopočátků Vrbovy západočeské éry až dodnes.
Zatímco v dobách, kdy byla Viktoria na svém absolutním herním vrcholu, generovala obvykle tak deset šancí za poločas, dnes už to taková paráda není. O to efektivnější však současná Pivarníkova Viktoria dokázala být zrovna v sobotu večer, to když pod Ještědem ze dvou střel vsítila dva góly.
Zápas měl dobré tempo, liberecký fyzický fond a nasazení dokázaly hosty vizuálně přetlačit, ale tohle všechno většinou končilo na hranici šestnáctky, s finální a předfinální fází to bylo slabší. V tomto ohledu totiž liberecké sestavě scházel extrémně důležitý střípek jménem Egon Vůch. Ten je pod Ještědem opět jen na hostování právě z Viktorie, takže v sobotu nehrál. A bylo to znát.
Za zmínku asi stojí dva klíčové momenty utkání: První, když Liberec při standardní situaci soupeře trestuhodně nehlídal prostor pro odražené míče v prostoru kolmo na osu brány těsně za šestnáctkou. A Hromada parádní střelou právě odsud ukázal, že když tam číhá tak kvalitní hráč jako on, přichází za takovou chybu trest.
A druhý těsně před půlí, kdy se zdálo, že se Milan Baroš na rozhodčího Julínka zlobí oprávněně, když marně čekal, že se dočká odpískání penalty.
Viktoriáni se vítězně vyladili na čtvrteční pohárový mač s AS Řím (a v neděli hostí Karvinou). À propos, v dresu Římanů se v neděli po zranění opět objevila 39letá legenda jménem Francesco Totti – a podívejte se / poslechněte si, co se dělo, když "římský bůh" proměněnou penaltou v samém závěru utkání rozhodl o vítězství svých barev nad Sampdorií (3:2).
That commentary on Francesco Totti's game winning goal 🔥🔥🔥
— ItalianFootballTV (@IFTV_Official) September 11, 2016
📣 "It's always him!!!" pic.twitter.com/u2z1WUyPDz
Liberec už se pomalu balí na výlet do Baku k zápasu s Karabachem. A za týden v pondělí se pak v pokračování této náročné zápasové série vydá do pražského Edenu. Přičemž body z toho zápasu budou velmi, velmi potřebovat oba zúčastnění. Slavia jich totiž zatím v lize posbírala 6, a Trpišovského liberečtí svěřenci dokonce pouhých 5. To je pro obě strany moc málo.
Od Škody se čeká mnohem víc
Teplice–Slavia 2:2. Mít na jaře ve Slavii větší váhu hlas tehdejšího šéfa klubu Jiřího Šimáněho, dost možná už by teď červenobílé vedl právě Jindřich Trpišovský. Jenže se vsadilo na tvrdíkovskou kartu jménem Uhrin a... však ten příběh dobře znáte.
Ani Jaroslav Šilhavý, který teď nově na slávistickou lavičku dosedl, si nemůže zrovna výskat nad losem, který mu na "rozjezd" postavil do cesty Teplice, Liberec a v derby Spartu.
Od úterka do neděle ani Šilhavý nemohl stíhat žádné zázraky, nicméně určité náznaky zlepšení ve hře Slavie v jistých fázích utkání patrné byly. Přinejmenším co se týče snahy, zápalu a pracovitosti týmu.
V zápase každý chvilku tahal pilku, vyhrát mohly oba týmy, na obou stranách zůstala řada šancí nevyužitých. Zápas byl natolik atraktivní a zajímavý, že by mu slušela i hojnější než sedmitisícová kulisa v ochozech.
Speciálně zaujali dva jedinci, hrotoví útočníci. Milan Škoda mohl a měl celý zápas rozhodnout hned na začátku utkání. Ve své první šanci rozezvučel brankovou konstrukci, v druhé příležitosti neproměnil něco, co by se opravdu proměňovat mělo, z malého vápna by reprezentant v roli osamoceného střelce asi prostor brány minout nemusel... Jenže Škodovi se prostě ne a nedaří, jediný gól v dosavadním průběhu ligy je toho takřka hmatatelným důkazem. Na trávníku už strávil 424 minut, takový Mešanovič ani ne polovinu (200 minut) a trefil se už třikrát, čímž zajistil plnou třetinu dosavadní ligové střelecké potence klubu.
V teplickém dresu pak na sebe poutal pozornost David Vaněček. Také dosud dostal v lize k dispozici menší minutáž (Vaněček 218 minut) ve srovnáním s Romanem Potočným (338). Po neděli platí, že z toho zatím oba vytěžili po gólu.
Vaněček proti Slavii dostal v sestavě přednost, v šancích se ocital, jenže je mařil. Tedy s výjimkou krásného gólu na 2:2, kdy jen "po zlatanovsku" nastavil nohu a následný odraz míče od ní sebral Slavii vítězství. Úplně všechno jí pak mohl sebrat díky závěrečném nájezdu pravou stranou hřiště právě Vaněček, ale na správné a přesné zakončení už neměl koncentraci a hlavně sílu.
Připomněl Kamenického
Bohemians–Brno 3:0. Příznivcům klokanů sice zatím nedělají radost politici, kteří se pořád nemůžou dohodnout, jak finálně vyřešit příběh o nákupu Ďolíčku do městského "inventáře", fotbalisté od Botiče se ale poslední dobou rozehráli. Neztratili vítěznou slinu z posledního domácího vítězství nad Jabloncem – a tentokrát to odneslo Brno.
V Ďolíčku se skládá tým za pochodu, jen z hráčů aktuální základní sestavy přišli v rozehrané sezoně Budinský, Luts, Hašek, Mašek a Holenda. A jak se ukazuje, jsou to posily jaksepatří. I když králem zápasu se stal Milan Havel, který ve svém 30. ligovém startu zaznamenal svou první ligovou branku. A hned zásluhou parádního zásahu skoro z poloviny hřiště.
Nejednomu pamětníkovi ta trefa dost možná evokovala Gól desetiletí v podání Jaroslava Kamenického, taktéž "klokana", z roku 1993 – prohlédnout si ho můžete zde. Zaskočil tehdy Ladislava Maiera, nyní čerstvého asistenta Radoslava Látala v polských Gliwicích.
Slovácko–Zlín 1:3. Své fanoušky už v páteční předehrávce nadchl Zlín, tentokrát ovšem spíš výsledkem v místním derby než výkonem. Hlavně v první půli trenér Páník postrádal od svých svěřenců náležitý důraz a koncentraci, kromě Civičova gólového zásahu se proti zlínské brance mohla klidně kopat i penalta.
Druhá půle přinesla obrat ve hře hostí i ve skóre. Štěstí v neštěstí pak zažili v samém závěru, kdy domácí Ťok (mimochodem synovec ministra dopravy) poslal střelu z penaltového puntíku do tyče. Na druhou stranu se ale ta penalta kopala za ruku stopera Hájka, který za ni dostal i jednu ze svých dvou žlutých karet v utkání. A po vyloučení věděl, že si za týden proti Spartě nezahraje. Pro Zlín obrovská ztráta.
Jablonec–Dukla 1:1: Po odchodu Jaroslava Šilhavého ještě Dukla uvolněnou trenérskou pozici na své střídačce neobsadila. Možná proto, že vyhlédnutou náhradou může být Pavel Drsek, který aktuálně trénuje juniorku právě v Jablonci. A Peltovi a spol. se možná nechtělo uvolňovat tohoto kouče pro potřeby Dukly zrovna před vzájemným zápasem. Uvidíme brzy...
Karviná–Jihlava 3:0. S pouhým dvoubodovým ziskem po šesti kolech na Vysočině spokojeni být nemůžou, a začíná se proto spekulovat o pádu trenéra Michala Hippa. Upřímně, bylo by mi ho docela líto, na jaře tým viditelně zdvihl, ani rozjezd do nového ročníku herně vůbec nevypadal zle. Ale teď to prostě nejde a nejde.
Hradec Králové – Příbram 2:0. Ostatně co by měli říkat v Příbrami, že... Mužstvo od Litavky už se začalo na dálku a v čase porovnávat s Lázněmi Bohdaneč a jejich tristním startem do sezony v roce 1997.
Východočeský celek tehdy prvně bodoval až v sedmém kole, v šestém už se mu alespoň podařilo skórovat.
To Příbram má teď za sebou 6 ligových mačů a při nulovém bodovém zisku skóre 0:12. Přitom má ve svých řadách účastníky velkých šampionátů Martina Jiránka (31 startů za reprezentaci) či Jana Rezka (21x ČR "A") či brankáře Aleše Hrušku, kterého v minulosti na nějaký ten reprezentační sraz občas pozvali.
Jenže kam se všichni jmenovaní momentálně hrabou na kompaktní tým Hradce Králové, který se zatím velmi statečně pere i s tím, že své "domácí" zápasy musí hrát dočasně v Mladé Boleslavi. Týmu Jablonce tam sice podlehl, ale pak doma/nedoma porazil Jihlavu i Příbram. A v záchranářských počtech se mu tyhle výhry budou v květnu moc a moc hodit.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
