Neomylný střelec, kanonýr, zabiják. Takovou osobnost si přeje mít v týmu každý trenér. Není ovšem na škodu, když se góly rozloží na více hráčů, kdy protivníkovi hrozí nebezpečí z více kopaček, z více hlav.
Ostatně dva největší předchozí úspěchy na evropském šampionátu - zlatý československý v roce 1976 a stříbrný český v roce 1996 - měly jedno společné: o góly se podělilo více hráčů, nikdo dokonce neskóroval ani dvakrát.
"Bombarďák, nebo hodně těch, co dovedou dát gól, to je jedno," mávne rukou Ivan Hašek, bývalý československý internacionál a později trenér reprezentace. "Důležité především je, jestli to vede k úspěchu," staví výsledek na první místo.
Jako hráč, a dokonce kapitán týmu prožil mistrovství světa 1990 v Itálii, kde vynikl bomber Tomáš Skuhravý, s pěti zásahy druhý nejlepší střelec celého turnaje.
"Tomáš byl skutečně vynikající koncový hráč," uznává Hašek. "Ale ostatní mu dokázali nabídnout servis: Ivo Knolíček to rozběhal, Lubo Moravčík navázal soupeře, Luboš Kubík, Michal Bílek nebo Pepa Chovanec mu uměli přihrát," zdůrazňuje zásluhy spoluhráčů. "I ostatní uměli dát gól," připomíná ostatně také svou trefu proti USA v základní skupině.
Do luxusní společnosti tří gólových střelců ve finále evropského šampionátu patří bojovný záložník Karol Dobiaš, koneckonců jeho ojedinělý gól levačkou ve finále ME 1976 proti Spolkové republice Německo z paměti jen tak nevymizí.
K bělehradskému zlatu ovšem tehdy přispělo pět střelců včetně stopera a kapitána Antona Ondruše. "Jeden zabiják je fajn, ale hrozí, že ho soupeř prohlédne, zaměří se na něj a vygumuje," přemítá Dobiaš. "Když jde nebezpečí z více stran, je to kolikrát účinnější," dodává.
Podle něj se však jenom sešlo, že na zlaté jízdě v Jugoslávii neměl nikdo podíl více přesnými zásahy. "Hrály se jen dva zápasy," poukazuje legendární "Patino".
"Kdyby se bralo i čtvrtfinále proti Sovětskému svazu, které ovšem proběhlo pohárovým způsobem doma - venku, tak měl neskutečnou palební formu Jožka Móder, který ze čtyř gólů vstřelil tři," připomíná Dobiaš výsledky 2:0 a 2:2.
Schick podle něj patří mezi nejvýraznější postavy probíhajícího šampionátu. "Má urostlou postavu, umí hlavou i nohama. Prostě střelec," skládá poklonu kanonýrovi výběru trenéra Jaroslava Šilhavého mistr Evropy a rovněž bronzový medailista z roku 1980.
"Je to komplexní hráč," přidává se Hašek. "Chytrý, technicky vybavený, bojovný, umí zakončit jakkoli a z jakékoli pozice," vypočítává Schickovy přednosti. "Je i elegantní, žádný bezduchý uklízeč. Pro diváky hrozně líbivý. Jeho výkony a góly by mohly přinést nečekaný úspěch," prorokuje.
Úskalí však nachází ve spoluhráčích. "Nemá potřebnou podporu, skoro si musí připravit všechno sám. Vybojovat míč, vlétnout do souboje, zakončit," rozebírá bývalý trenér české reprezentace.
"Potřeboval by od ostatních lepší servis," předkládá Hašek základní požadavek, bez kterého je cesta k medaili téměř nemožná.
Nebo se přidají k Schickovi další střelci.
