Vraťme se nejprve ke kvalifikaci. Jak jste byli spokojeni s losem?
Jasnými favority byli Belgičané, kteří si také byli jisti, že tuto roli potvrdí. Své omlazené sestavě věřili rovněž Portugalci a postupové záměry neskrývali ani Švýcaři. Pouze náš trenér Jozef Vengloš diplomaticky mlčel a nervózní nebyl ani po výrocích, že do Itálie jeho svěřenci určitě nepojedou.
Po prvních třech zápasech to ale skutečně vypadalo, že šampionátu se Československo nezúčastní…
To je pravda. Po povinném vítězství 2:0 v Lucembursku jsme v Bratislavě s Belgičany jen remizovali a v Bruselu pak podlehli 1:2. Přitom jsme podali kvalitní výkon, při vedení 1:0 jsme měli další velkou šanci, ale domácí byli v koncovce šťastnější a dvěma brankami rozhodli zápas ve svůj prospěch. A rázem nad námi visel Damoklův meč: v boji o druhé místo porazit Portugalce a Švýcary.
Co za této situace bylo rozhodující?
Asi to zní trochu divně, ale bylo to čtyřgólové vítězství v pražské odvetě nad Lucemburskem, které nám psychicky pomohlo roztočit úspěšný zápasový kolotoč. V Bernu šlo oběma mužstvům o udržení italského snu a nám se to gólem po sparťanské kombinaci Chovanec, Hašek, Skuhravý podařilo. Věděli jsme, že pokud se nestane něco nečekaného, tak postupový mariáš se zúžil na dva týmy.
V čem byl první zápas na Letné s Portugalci výjimečný?
Především úžasnou atmosférou. Bojovně naladěných 30 tisíc diváků při nástupu zpívalo hymnu a nám se ve středovém kruhu zastavilo srdce. Uvědomili jsme si, že jde o klíčový zápas celé kvalifikace. Úvod nám vyšel. Chovanec byl faulován a Bílek z penalty nás poslal do vedení, ale už za pár minut nám do smíchu nebylo. Griga atakoval brankáře a uviděl za to červenou kartu.
Hubený náskok jsme v oslabení dlouho bránili, jenže mi za deště po jednom z centrů míč vyklouzl z rukavic, odrazil se od břevna a jeden z Portugalců ho poslal za má záda. Byl jsem zlomený, zasahovaly mě zlé nadávky, ale za chvíli také skandovaný potlesk a burcování. Celý náš tým si sáhl až na dno svých sil a sedm minut před koncem se dočkal odměny. Bílek z trestného kopu poslal míč přes zeď do portugalské sítě. Diváci se nestyděli za slzy radosti, ale my jsme neslavili, čekaly nás ještě dva kroky.
Byly stejně dramatické?
Odvetu se Švýcary se nám podařilo vyhrát 3:0, ale v první půli byli hosté kurážnější a donutili mě k několika zákrokům. Diváci však byli znovu fantastičtí a moc nám pomohli. Byli jsme jednou nohou v Itálii, ale ta druhá ještě nesměla udělat ostudu za Pyrenejemi. A to se také nestalo. V Lisabonu jsme se stali údržbáři bezbrankového stavu, což podrážděné, až nepříčetné domácí hráče přivádělo k zoufalství. Bránili jsme výborně a pokud nějaká střela prošla, tak jsem si s ní poradil. Když se nám pak podařilo utlumit i závěrečný tlak, tak jsme prožívali pocit blaženého štěstí.
Co si z těchto chvil pamatujete?
Objímaly mě desítky paží a ve spontánním řevu jsem slyšel asistenta trenéra Václava Ježka, který na mě křičel: "Tebe osud musí mít rád. Přišel jsi do Sparty a hned získala titul. Jsi v nároďáku a po osmi letech se jede na šampionát. Ty jsi lamač historie." Životní úspěch jsme si pak vychutnali v útulné lisabonské hospůdce.
Fotbalová horečka pokračovala losem základních skupin na šampionátu. Byli to pro vás přijatelní soupeři?
Věděli jsme, že hrát proti Itálii na její půdě bude velký zážitek. Domnívali jsme se, že Američany bychom měli porazit a o druhé postupové místo se popereme s Rakušany. A naše prognózy se naplnily.
Co vás v úvodním utkání s Američany nejvíc překvapilo?
Přítomnost patnácti tisíc diváků, zahalených do našich národních vlajek. Ano, tolik fanoušků nás přijelo povzbudit, což nám vyrazilo dech, byli jsme na ně hrdí. Cítili jsme se jako doma. Naivní a tvrdě hrající Američany jsme potrestali pěti brankami a navíc Bílek neproměnil penaltu. Jediný inkasovaný gól za stavu 3:0 nás nemrzel.
Čím byl zajímavý zápas s Rakušany?
Václav Ježek nás upozorňoval, že Rakušané podávali před šampionátem výborné výkony, a navíc mají výborného střelce Polstera. Toto varování jsme si vzali k srdci a splnili pokyny na 200 procent. Bílek nám po půlhodině hry zajistil z penalty vedení, které jsme udrželi až do konce. Byla to náročná šachová partie, v níž se Rakušanům s přibývajícím časem začala podlamovat kolena a naši fanoušci byli v extázi. Po 28 letech československý fotbal postoupil na mistrovství světa ze základní skupiny. Byli jsme šťastni, kabina přetékala radostí. K večeři nám kuchař připravil svíčkovou a vepřovou, tedy konečně pořádné jídlo. Ty jejich dlouhé nudle jsem už nemohl ani vidět. Po dvou dnech nás čekala z Florencie cesta do Říma k souboji o první místo ve skupině s Itálií.
A v něm si vzal důležité slovo rozhodčí…
Bohužel, vzal. Za stavu 1:0 pro domácí Griga vyrovnal, ale sudí gól kvůli údajnému ofsajdu neuznal. Televizní záznam prozradil jeho omyl, a tedy ovlivnění výsledku, který Italové v závěru zápasu upravili na 2:0. Palčivá křivda nás však brzy přešla.
V osmifinále vám los určil Kostariku. Jak jste na to reagovali?
Soupeř pro nás byl velkou neznámou. Historie Kostariky sváděla k podceňování, ale současnost byla varující. Ve své skupině totiž porazila Skotsko i Švédsko. Skuhravý nám už po deseti minutách zajistil vedení, které nás těšilo skoro hodinu, než Kostaričané vyrovnali. Poslední půlhodina však byla už zcela v naší režii. Nejprve Kubík nádhernou střelou z trestného kopu a potom dvakrát excelující Skuhravý zpečetili naše vítězství 4:1. Protlačili jsme se tak do čtvrtfinále, což se nepodařilo například Brazilcům, Belgičanům či Španělům.
S jakými představami jste nastupovali proti Němcům?
Neumíme na ně hrát, takže bez velkých iluzí. Když nás v šatně trenér Vengloš povzbuzoval, abychom je zkusili potrápit, tak se najednou ve dveřích objevila Věra Čáslavská, poradkyně prezidenta Václava Havla. S úsměvem otevřela obálku a četla vzkaz od hlavy státu: "Všechen náš lid je v této době s vámi. Jsme na vás hrdi."
Jak samotný zápas probíhal?
Hned v prvních minutách jsme zjistili, že velice těžkého soupeře budeme mít nejen v Němcích, ale i v rakouském rozhodčím Kohlovi. Naši bojovnost brzdil přísnými žlutými kartami a po necelé půlhodině vlastně rozhodl o vítězi zápasu. Klinsmann se v rohu šestnáctky tlačil mezi Chovance a Straku, bez jejich přičinění upadl a sudí nařídil penaltu. Na tvrdou ránu k tyči jsem neměl šanci. Až do přestávky jsme vzdorovali velkému tlaku, ale ve druhé půli jsme už měli více ze hry. A opět si vzal důležité slovo Kohl. Faulovaný Moravčík mu ukazoval, jak byl nakopnut, přitom se mu vyzula kopačka a hned uviděl červenou kartu. Se zbytky sil jsme šli znovu do nerovného boje, ale na skóre už se nic nezměnilo.
Co jste si říkali po utkání?
V kabině jsme seděli unavení a zároveň zklamaní s myšlenkami, že nám utekla životní šance. O několik dní později jsme si však uvědomili, že v očích světové veřejnosti jsme na sebe dost výrazně upozornili. Podlehli jsme gólem z penalty mužstvu, které se stalo mistrem světa. A Československo se postupem do čtvrtfinále se skóre 10:5 stalo z papírového outsidera neoficiálním pátým týmem planety.
Současnou českou reprezentaci čeká příští rok mistrovství Evropy. Má podle vás určitou naději na postup ze základní skupiny?
Rok je dlouhá doba, v níž se toho může ještě hodně stát. Navíc zatím stále neznáme svého třetího soupeře. Pokud jde o Anglii a Chorvatsko, tak jejich kvality nemusíme připomínat. Zkušenosti z historie nám však prozrazují, že papíroví favorité nejednou skončili poraženi.
A kudy vedly vaše kroky po skončení trenérské činnosti?
Stal jsem se v Jevanech, což je obec v okrese Praha-východ, starostou. Zvláště v současném období pandemie koronaviru to není pro mě nic jednoduchého, ale snad to všichni brzy zvládneme a vrátíme se k normálnímu životu.
