Praha - Když po začátku olympiády, skvěle rozehraném od českých střelců, přišly už jen dva stříbrné záblesky a pak dlouhý půst, Český olympijský výbor si jistě mocně oddechl, když přebobtnalé výpravě házela záchranné lano (oštěp) Barbora Špotáková zlatým velevýkonem.
Diváci, novináři i sponzoři budou plní skvělého Barbořina představení a nezačnou se pitvat v desítkách případů, kdy se olympijské heslo "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se" bralo až příliš doslova.
Však také předseda ČOV Milan Jirásek se před zástupci médií rozplýval:
"To cítíme všichni, že to bylo něco úžasného. Prožili jsme obrovskou radost, kterou bych skoro přirovnal k vítězství v Naganu."
Jenže nejednou se Češi spíše než jako hokejisté v Naganu cítili jako Napoleon u Waterloo či sedláci u Chlumce.
Třeba někteří dráhoví cyklisté, kteří se neviditelně ploužili oválem a z povzdálí hleděli na bitvy soupeřů. Podobně si museli připadat i čeští plavci ztrácející se kdesi ve Vodní kostce. A to je nezastínil pouze fenomenální Michael Phelps, ale skoro všichni ostatní soupeři.
Dále čtěte:
- Čeští dráhoví cyklisté neuspěli. Jsou až třináctí
- Cyklistka Kozlíková se neprosadila, skončila dvanáctá
- Dráhař Ptáčník těsně nepostoupil do finále sprintu
- Dráhařka Kozlíková skončila osmá, Kadlec devátý
- Plavec Fučík překonal český rekord. Na postup nedosáhl
- Verner zlepšil český rekord. K postupu nedoplaval
- Plavci věří hlavně Pechanové. 10 km však bude mela
Popřípadě čeští tenisté, kteří si tak nějak do Pekingu odskočili v rámci nekonečné šňůry turnajů, vypadli a zase odcestovali na další turnaj.
Dále čtěte:
- Berdych na olympiádě končí. Federer se pomstil za Atény
- Šafářová a Benešová postupují. Vaidišová končí
- Štěpánek se loučí. Thriller s Llodrou nezvládl
Co zažíval fanda, pro nějž jsou sportovní úspěchy vším
Český fanoušek, jenž je zvyklý utužovat si mezinárodními sportovními úspěchy národní sebevědomí a jemuž výkony sportovců přivádějí infarktové, mrtvičné či přinejmenším mdlobné stavy, to neměl při sledování pekingské olympiády jednoduché.
Nejdřív ho navnadily úspěchy českých střelců Kateřiny Emmons a Davida Kosteleckého. Po dvou zlatých a jedné stříbrné se Česká republika pohybovala na čele žebříčku národů a on se cítil opravdu hrdě, ba výjimečně.
Dále čtěte:
- Fantazie: Češka Emmons získala olympijské zlato!
- Češi mají druhé zlato! Kostelecký triumfoval v trapu
- Emmons vybojovala stříbro! Tentokrát zářila v malorážce
- Další motivace Emmons? Mít medaili i jako maminka
Pak ho navnadila média, že judista Jaromír Ježek je mladý, odvážný a úspěšný a má šanci na medaili. I vypsal si všechna vysílání juda, přivstal si na Ježkův zápas, viděl, jak s ním Uzbek Muminov bacil o žíněnku, a mohl si zase všechny další vypsané přenosy škrtnout.
Dále čtěte:
- Judisté sní o medaili. Bude ale sakra těžká, ví trenér
- Judista Ježek vypadl hned na začátku, oprav se nedočkal
Pak se těšil na kajakářku Štěpánku Hilgertovou ve vodním slalomu. Zdálo se, že opět nezklame, naposledy se pouštěla do vln kanálu ze třetího místa. Jenže pak ji i fandovy naděje jedna z těch vln smetla a zkušená závodnice musela pořádně zabrat, aby se eskymáckým obratem dostala z vodního sevření.
Dále čtěte:
- Hilgertová utopila medaili. Naděje zhatil eskymák
- Strach o život Hilgertová neměla. Co bude dál? Neví
Český fanoušek se ocitl na pokraji psychického zhroucení. To oddálily stříbrné jízdy deblkanoistů Volfa se Štěpánkem a skifaře Ondřeje Synka.
Dále čtěte:
- Skifař Synek vydřel stříbro. Knapkové finále nevyšlo
- Výborně! Volf se Štěpánkem přidali stříbrnou medaili
Jenže další úspěchy nepřicházely a nepřicházely a na notorického sledovače před televizí pomalu padala deka.
Z depresí ho nakonec dokázala vyburcovat další zpráva: česká výprava vlastní ještě několik tajných triumfů na závěr: pětibojař David Svoboda je čerstvý vicemistr světa, čili jasný kandidát na medaili, a bikeři v BMX Michal Prokop a Jana Horáková snad konečně získají pro svou vlast po 28 letech cyklistickou medaili.
Dále čtěte:
- Bikrosaři i Kreuziger. Naděje na medaili po 28 letech
- Tajný český trumf na OH: Moderní pětibojař Svoboda
Další ranní vstávání a další, tentokrát zcela kardinální deziluze.
Tito fanouškovi postilionové expresní nové dávky hrdosti a radosti potupně ztroskotali pod kopyty svých koní, pod koly svých bicyklů. Zvedl se nad nimi obláček prachu a bitva byla prohraná.
Více čtěte:
- Bikrosař Prokop selhal. Skončil už ve čtvrtfinále
- Horákové těsně uniklo finále BMX. Šance zhatil pád
- Čínský kůň shodil pětibojaře Svobodu i medailové naděje
Nebohý český fanoušek propadal naprosté beznaději, ale ještě stále doufal: jistota má jméno Šebrle! Když mu vydrží tělo, medaile se mu zaleskne na hrudi a svět zase bude krásnější.
Když tento bájný rek deseti soubojů skončil na "nepochopitelném" šestém místě ("Jak to? Šebrle má přece vždycky medaili?!"), český fanoušek skoro litoval, že ho opět neodnesli z bitevního pole předčasně.
Pak by mohl opět chytře rozumovat: "Nebýt toho nešťastného zaškobrtnutí na překážkách, vyhrál by zlato a ten Američan by byl takhle malinkej…!"
Jenže nyní "česká jistota", jež mimo jiné zachraňovala jediným zlatem minulou českou olympijskou účast v Aténách, dokončila všech deset disciplín a po šesté příčce odhalila čestně krutou pravdu naplno: "Prostě nebyla forma, bez formy se nevyhrává."
Strašné a ponižující! Nikoli pro závodníka, nýbrž pro nejednoho českého fandu, jenž musí místo sebe spoléhat na úspěchy ostatních.
Více čtěte:
- Šebrle je bez medaile. Zlatý Clay mu ale rekord nevzal
- Česko spadlo z trůnu. Medailové žně v desetiboji končí
Když už to s ním a jeho národním i osobním sebevědomím vypadalo opravdu bledě, přišla ke konci Her definitivní záchrana.
Česká rekyně skolila oštěpem ruskou sokyni, a zrovna v den 40. výročí sovětské okupace. Ha, její dalekosáhlý oštěp smyl veškerou hanbu mnohaleté poroby a zcela napravil všechny dějinné křivdy.
Český fanda upadl do několikadenního opojení a při vzpomínce na Peking mu už navždy zůstane na patře příjemná příchuť zlata a české pomsty.
ČOV by měl dojít dál než fanda
Všechny tyto pocity může i nemusí cítit český fanda. Klidně může smýt veškerou pachuť neúspěchů polykáním bublinek ze šampaňského při zapíjení velehodu Barbory Špotákové.
Dále čtěte:
- Oštěp má novu legendu. Po Železném je tu Špotáková
- Zlatá Špotáková: Ruska a doping? To už nemusím řešit
V žádném případě se však takto s českým účinkováním nesmí vypořádat Český olympijský výbor.
Jeho šéf Milan Jirásek si trochu alibisticky vybral jen dva obětní beránky - plavání a tenis.
"Od plavců se asi nedalo předpokládat finále, ale přece jen lepší výsledky jsem v duchu očekával. Jejich výsledky by měly být podnětem pro plavecký svaz, aby se nad tím zamyslel. Podobné je to s tenisem. Poměrně veliká účast - a nepřinesla v zásadě nic."
Jenže to, co Jirásek vytknul tenistům a plavcům, se týká velké části české výpravy.
Počítat zdary a nezdary na medaile je velmi zjednodušující přístup. Objektivněji lze tedy vyčíslit, že celkem 24 českých sportovců se dostalo mezi osm nejlepších. Pěkné číslo, vzhledem k nepočetnému českému národu. Ale co dělalo těch ostatních 110 borců? Byla opravdu nutná účast všech?
Medaile: úspěch jednotlivce, či systému?
Získané medaile by neměly sloužit olympijským činovníkům jako alibi. Často se jedná spíše o výjimečné schopnosti jedinců, než o produkt dobře nastaveného českého sportovního systému.
Kateřina Emmons má geny po tatínkovi Petru Kůrkovi a i za to ostatní (cílevědomý trénink, píli, automatickou zručnost) může především on.
David Kostelecký přikládá velkou část zásluh své osobní psycholožce.
Barboru Špotákovou opět nenašel správně nastavený systém, nýbrž Jan Železný.
Stříbrní Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek sice jsou produktem české vodácké školy, ale ta může jen se závistí pošilhávat po škole slovenské. Stát jí jde na ruku a ona se mu za to bohatě odvděčila třemi zlatými a uznalým pokyvováním zbytku vodáckého světa.
Na obranu české atletiky a české "divoké vody" je však třeba říct, že zde systém nicméně existuje, a to celkem funkční. Vždyť právě k těmto sportům se vždy upírají naděje českých olympijských fandů i funkcionářů a ony je málokdy zklamou.
Příkladem dobrého fungování systému snad může být skifař Ondřej Synek. Veslaři se po hubených letech na přelomu tisíciletí zamysleli a došlo u nich k radikálním změnám a ke skutečně systematické a systémové činnosti.
Z popela pak povstal stříbrný úspěch čtyřky v Aténách i Synkův cenný kov mezi skifaři. A kdo ví, jak by to dopadlo, nebýt nachlazení skifařky Miroslavy Knapkové a Jitky Antošové z dvojskifu.
Se systémovými změnami v českém sportu by se mělo začít co nejdříve. Čtyři roky do Londýna 2012 jsou příliš krátká doba. Tak snad na OH 2016 pojede česká výprava štíhlejší, ale o to perspektivnější.
A to si Česká republika myslela, že tou dobou už bude mít dostatek peněz, sil i znalostí na zabezpečení celé olympiády. Snad alespoň dokáže zabezpečit důstojnou národní výpravu, tedy pouhé mikrovlákno z celého toho olympijského kolosu.
