Praha/Oslo - Už léta platí za velký talent českého biatlonu. Měl být nástupcem pomalu odcházející silné mužské generace. Adamu Václavíkovi se však obrovský potenciál stále nedaří naplnit.
"Nejvíce bojuje sám se sebou, se svojí hlavou a touhou dosáhnout dobrého výsledku," řekl po nedělní štafetě v Oslu trenér Michael Málek. Jak pravdivé.
Václavík je dříč, poctivý závodník, který ví o svých možnostech a mocně touží po úspěchu. Ten ale nepřichází.
V letošní sezoně nasbíral mladý biatlonista pouhých sedm bodů do hodnocení Světového poháru za 34. místo v lednovém stíhacím závodu v italské Anterselvě. Loni jich přitom vydřel dvaačtyřicet a v celkovém pořadí skončil v sedmé desítce. Nyní se krčí na 88. pozici. To je pád, který se nečekal.
Konec dobrý, všechno dobré, traduje se nicméně už od dob Williama Shakespeara. A Václavíkův konec sezony byl působivý. Ve štafetě dostal důvěru pro roli finišmana a neuvěřitelným výkonem ji trenérům splatil. Po heroickém výkonu předstihl Ukrajince i Itala a dojel Čechům pro vytoužené desáté místo.
S největší pravděpodobností tak zařídil pro český biatlon pět míst na startu individuálních závodů i pro příští sezonu.
"Adam zvládl svůj úsek bravurně. Stylem, jakým ho chceme vidět závodit častěji. Jsem rád, že takový výkon podal ve chvíli, kdy to tým moc potřeboval," chválil v rozhovoru pro oficiální web českého biatlonu hlavní trenér týmu Ondřej Rybář.
Václavík v úplně posledním okamžiku sezony připomněl svůj talent, na který už se v očích širší veřejnosti částečně zapomínalo.
"Přímo před mýma očima na úrovni střelnice se Adam dostal před oba soupeře. Na svém úseku předvedl, že v sobě skrývá velký potenciál. Ukázala, že je na dobré cestě, čeká ho však ještě běh na dlouhou trať," prohlásil Málek.
Sám závodník nemohl v cíli uvěřit tomu, co se mu vlastně podařilo.
"Myslím, že už nikdo nečekal, že bychom se v Poháru národů mohli dostat před Ukrajince. Koneckonců i mě chvíli při prohlížení výsledkové tabule trvalo, než jsem si uvědomil, co se mi povedlo," vyprávěl pro stránku www.biatlon.cz.
Jeho radost z toho, že konečně přišel vydařený závod, byla obrovská. "Konečně," prohlásil šťastný biatlonista. "Během zimy jsem si opakovaně dobře rozjetý závod pokazil. Jsem rád, že takový výkon přišel. Lépe pozdě než vůbec," hodnotil optimisticky.
Václavík je už v současné chvíli nejlepším českým běžcem. Na střelnici ale mívá výkyvy. A ty ho pravidelně srážejí psychicky dolů. V čem byl tentokrát rozdíl?
"Ve mně. Ve Finsku při smíšené štafetě na mě spadla deka, přestal jsem si věřit a celou položku jsem neustál. Tady v Oslu jsem měl hlavu úplně jinde. Byl jsem si naprosto jistý, že tu jednu ránu dobiji. Prostě žádný stres, žádné pochybnosti," vysvětloval Václavík.
Chladnou hlavu zachoval i přesto, že se mu předchozí závod, čtvrteční sprint, opět vůbec nevydařil. Z deseti ran jich netrefil do černého hned sedm.
"Kupodivu rychle se mi podařilo na ten černý den zapomenout. Myslím, že jsem byl před startem v dobrém rozpoložení. Nastavil jsem si to v hlavě tak, že mám před sebou další závod, další příležitost, jak získat nové zkušenosti. Soustředil jsem se na sebe a na svůj výkon," prozradil biatlonista úspěšný přístup.
Snad si ho přenese do příští sezony. Český biatlon už by nového hrdinu potřeboval.
