Praha/Östersund - Český biatlon odjíždí ze švédského Östersundu bez cenného kovu. Alarmující je ale spíše odstup, jaký si reprezentanti ve velké většině závodů drželi od absolutní světové špičky.
S přihlédnutím k objektivním faktům, tedy především k absenci Gabriely Koukalové a k tomu, jak složitá a zraněními protkaná byla letošní příprava, zatím nejde o žádný dramatický ústup ze slávy. Dvě umístění v elitní desítce, jež zařídily Eva Puskarčíková a Veronika Vítková, fanoušky potěšila.
Sami trenéři nicméně přiznávají, že je na čem tvrdě pracovat. Do olympijských her zbývají dva měsíce.
"Konečně jsme zažili to porovnání. Rozhodně máme co zlepšovat. Ale neviděl bych to tak černě, jak to někteří líčí. Je to sport, pokaždé se nedaří," řekl po neúspěšném týdnu v severském mrazu šéftrenér Ondřej Rybář.
Zatímco výše zmíněné biatlonistky dokázaly předvést alespoň částečnou konkurenceschopnost, u českých mužů se prakticky není čeho chytit. Snad pouze toho, že může být jen lépe. Většina reprezentantů cítí, že výkony jdou pomalu nahoru. Jestli je to skutečně tak, bude možno posoudit od pátku v rakouském Hochfilzenu.
Od Ondřeje Moravce se toho po dlouhých problémech s infekcí jater mnoho nečekalo. Paradoxně právě on ale získal nejvíce bodů. Nebylo jich hodně, Moravec je v celkovém pořadí zatím třiatřicátý. Ještě o něco hůře je na tom Michal Šlesingr.
Milým překvapením jsou zatím výkony Tomáše Krupčíka, který za sebou nechal největší české zklamání dosavadního průběhu sezony. Michal Krčmář měl být jednoznačným tahounem, čemuž napovídalo i jeho zařazení na poslední úsek smíšené štafety.
Tam mimochodem předvedl slušný výkon plný naděje. V individuálních závodech na něj ale ani vzdáleně nenavázal. Ve vytrvalostním klání skončil v sedmé desítce, ve sprintu v páté a ve stíhacím závodu získal své jediné dva body za 39. příčku.
Ale zpět ke Krupčíkovi. Devětadvacetiletý stálý člen národního týmu konečně ukazuje kýžený progres. Slova chvály pro něj koneckonců má i trenérský štáb.
"Na Tomovi je vidět, že se nebojí střelby. Zatím je z týmu jediný, kdo dokáže přenést tréninkovou rutinu do závodu," hodnotil kouč Michael Málek.
Krupčík měl ve stíhacím závodě osmý nejlepší střelecký čas. Na Moravce, Šlesingra i Krčmáře tím dokázal získat počet vteřin přibližně se rovnající trestnému kolu. "U ostatních kluků vidím rychlost a rytmus střelby zatím jako poměrně kostrbaté," dodal trenér kriticky.
Ostatně jde o jeden z problémů, kteří čeští biatlonisté v Östersundu přiznávali pravidelně. Že nejsou schopni zachovat na střelnici klid a střílet věrní rutině, kterou dlouhé měsíce před sezonou budovali. Na vině může být i nervozita z prvních závodů a velké očekávání veřejnosti, které biatlonisté vnímají.
Zároveň se ho snaží mírnit. Ondřej Moravec řekl Českému rozhlasu zajímavou věc. "I kdybychom o nějaké fanoušky přišli, je to sice hnusné to takhle říct, ale já to dělám pro to, abych si dokázal, že jsem toho schopen. Nejsem nějaká loutka pro lidi," prohlásil zkušený reprezentant.
Udržet medailové tempo z minulé sezony je podle něj skoro nemožné. "Člověk, který tomu doopravdy rozumí a přečte si, že přede mnou skončilo dvacet lidí, tak vidí, že to je jeden medailista z velkých akcí za druhým. Stabilně tyhle lidi porážet je ohromně těžké, to si nikdo nedovede představit," dodal Moravec.
Češi tedy po Östersundu spokojeností rozhodně nehýří. To jiné biatlonové národy mají důvodů k radosti mnohem víc.
Třeba Francouzi a Norové, kteří předvádějí špičkové výkony v mužské kategorii. V první šestce aktuálního pořadí SP jsou tři Norové a dva Francouzi. Vede podle očekávání Martin Fourcade. Fenomén světového biatlonu skončil třikrát na stupních vítězů. Hned za ním druhý je pak "mistrův žák" Quentin Fillon Maillet.
Nedaří se Rusům. Nejlepší z nich, Anton Šipulin, je po úvodním dostaveníčku až čtrnáctý.
V ženské kategorii je největší událostí zrod nové německé hvězdy. Při absenci nemocné Laury Dahlmeierové, královny minulé sezony, se na výsluní zcela nečekaně prodrala Denise Herrmannová.
Devětadvacetiletá bývalá běžkyně na lyžích, která vzala malorážku poprvé do ruky teprve před pěti lety, ovládla sprint i stíhací závod. A působila podobně "strojově" jako Dahlmeierová.
Obdoba české biatlonistky Lucie Charvátové předvedla skvělý běh, kterému může konkurovat snad jen Finka Kajsa Mäkäräinenová. Na střelnici sice míří na terče dlouhé vteřiny, dobře ale ví, že zdržení bez problémů zase dožene na trati.
Žlutý trikot ale Herrmannová ve vlastnictví nemá. O čtyři body víc totiž získala teprve jednadvacetiletá Francouzka Justine Braisazová.
Ženské pole je prozatím abnormálně vyrovnané a české fanoušky může těšit alespoň fakt, že Veronice Vítkové v něm patří desáté místo. A právě její výkony jsou po trápení v minulé sezoně oním pověstným světlem na konci tunelu.
