"Nevím, jak to Češi dělají, ale nějak se jim daří objevovat nové a nové tenistky. Když mají jednu, hned zazáří další a po ní další. Vypadá to, že tahle série nikdy neskončí," nechal se ještě před startem Australian Open slyšet bývalý švédský tenista Mats Wilander.
Není divu. Karolína Plíšková a Petra Kvitová patří pravidelně k hlavním aspirantkám na grandslamový triumf. Do elitní společnosti už se tlačí Karolína Muchová nebo loňská finalistka French Open Markéta Vondroušová. Nemluvě o teenagerkách sestrách Fruhvirtových, které se teprve připravují na svět velkého tenisu v prostějovském klubu.
Nevypadá to, že by českou stopu na okruhu WTA v nejbližší době zasypal prach. Naopak, nejspíš bude její otisk čnít ještě pěkných pár let.
Jenže skvělé výsledky v sezoně s sebou nesou obrovská očekávání na těch nejprestižnějších turnajích - a tedy i pořádný tlak. Češkám se navzdory početnému zastoupení v elitě nedaří na jednu ze čtyř nejcennějších trofejí dohmátnout.
Loňská sezona namlsala asi nejednoho tuzemského fanouška. Na třech grandslamech se vždy alespoň jedna Češka dostala do semifinále dvouhry, dvě dokonce do finále. Jenže výsledek zní: 0 šampionek.
Náplastí je samozřejmě skvělá forma deblistek, ať už Barbora Strýcová nebo pár Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková se s konkurencí nemažou a všechny tři jsou v první desítce deblového rankingu. Jenže co naplat, největší váhu má vždy dvouhra. A v ní kralují hvězdy z jiných zemí.
Zdá se to jako věčné klišé, ale chce to čas. Karolína Plíšková zkouší všechno možné, aby na vysněný grandslam dosáhla. S novým koučem Danielem Vallverduem se sotva seznámila a zkusili pár tréninků, na výraznější progres je brzy.
Petra Kvitová si posledního půl roku dávala dohromady zraněnou levačku, potřebuje se zase rozjet a po změně kondičního kouče v realizačním týmu možná i zajet nové rutiny. I v jejím případě ovšem platí, že pokud chytí formu, málokdo ji zvládne přehrát.
Nastupující hvězda Karolína Muchová si během 12 měsíců vybudovala pověst nebezpečné hráčky, která dokáže odstranit z cesty kohokoli. Z tenistky, která snila o průniku do první stovky, je rázem favoritka zápasů. A to je zkušenost, se kterou se teprve musí sžít.
Své by o tom mohla vyprávět Markéta Vondroušová. Také jí jednu sezonu trvalo se s bojem ve špičce srovnat. Víc než se soupeřkami však zápolí s vlastním tělem. I ona nebyla půl roku schopna hrát a teprve si zvyká, jaké to je mlátit do míčku, aniž by ji píchalo v nyní už operovaném a zahojeném zápěstí.
Trpělivost je tedy na místě. A i kdyby měly Češky na turnajích velké čtyřky dál paběrkovat po Ashleigh Bartyové, Naomi Ósakaové, Simoně Halepové a dalších, ocenit zaslouží už jen to, jak významnou roli ve světovém tenisu momentálně hrají.
Co by za takové "drobné" dali jejich čeští kolegové po konci Tomáše Berdycha… Nebo můžeme sáhnout i po aktuálnějším srovnání: co by za to dali Dánové po australské rozlučce Caroline Wozniacké…
Na Jutském poloostrově se po lednovém konci kariéry blonďaté hvězdy v podstatě uzavřela kapitola profesionálního tenisu. Nejlepší tenistku nyní budou mít až ve třetí stovce, nejlepšího muže na konci druhé. Naději vzbuzuje teprve šestnáctiletý junior Holger Rune, ale jinak Dánové nemají na kurtech komu fandit.
Ano, někdo by mohl namítnout, že země s 5,6 miliony obyvatel nesnese srovnání s jednou tak velkou základnou České republiky. Jako sportovce je ale potřeba brát vážně. Vždyť Dánové jsou o 30 míst výš ve fotbalovém žebříčku FIFA než parta Jaroslava Šilhavého. Na letních hrách v Riu získali dokonce o pět cenných kovů víc než Češi.
Kdepak, konec bývalé světové jedničky Wozniacké jen podtrhuje výjimečnost české ženské tenisové líhně. Tady vyschnutí zásob talentů nehrozí a pořád bude v cestě za grandslamem koho hnát.
