Hana Mandlíková ale tehdy, v červenci 1986, na pražské Štvanici nezažívala nejpříjemnější chvíle. Ve finále týmového Poháru federace fandili čeští fanoušci více soupeřce. Byla jí právě Navrátilová, hájící barvy Spojených států amerických.
Ve své vlasti se hvězdná tenistka objevila po jedenácti letech, poprvé od chvíle, kdy ze země sevřené komunistickým diktátem nadobro odešla. Už v roli třináctinásobné grandslamové šampionky.
A českoslovenští fanoušci jí - i natruc režimu, který jim důrazně doporučoval Navrátilovou nepodporovat - přichystali nezapomenutelné přivítání. Navzdory tomu, že se ze státních médií o jejích úspěších prakticky nic nedozvídali.
Tak trochu to odnesly domácí tenistky v čele s Mandlíkovou, kterou podpora Američanek zaskočila a znervóznila. Čechoslovenky prohrály jasně 0:3.
I přesto Mandlíková po letech přiznává, že byla Navrátilová odjakživa jejím největším vzorem. V seriálu organizace WTA nazvaném My Inspiration se objevila před pár dny a nad tím, o kom bude vyprávět, nemusela dlouho váhat.
"Pro mě to byla vždycky Martina," prohlásila rozhodně.
Ačkoli byla Navrátilová o šest let starší, znaly se dobře, obě vyrůstaly v pražské Spartě. "Podávala jsem jí míčky při ligových zápasech. Sama jsem se přihlásila, chtěla jsem ji vidět hrát zblízka, stejně jako další hráčky Renatu Tomanovou nebo Reginu Maršíkovou," vysvětlila Mandlíková.
Byla však stydlivá a bála se za Navrátilovou přijít. Po letech se dozvěděla, že úplně zbytečně. Tehdy osmnáctiletá vycházející hvězda o malé dívce dobře věděla.
"Bylo to vtipné, autor, který o mně psal knihu, s Martinou dělal rozhovor. A ona mu řekla, že si mě pamatuje jako dvanáctileté dítě, které mělo skvělou ruku na házení míčků. Ale v tom věku jsem se moc styděla, než abych ji pozdravila nebo řekla, že se mi moc líbí, jak hraje," zavzpomínala.
Krátce nato Navrátilová emigrovala. "Přišlo to náhle a ta informace se šířila rychlostí blesku. Doteď si to pamatuju velmi živě. Hodně jsem na ni myslela."
"Říkala jsem si: panebože, je tak dobrá, tak mladá a musí si procházet něčím takovým. Neuvidí své rodiče, nebude se smět vrátit. Říkala jsem si, že je to akt velké statečnosti. Sama bych něco takového nedokázala. Celé je to hodně živá vzpomínka, i když mi bylo teprve dvanáct let," popsala Mandlíková silný zážitek.
Pět let trvalo, než se dostala na profesionální dráhu. Předtím hltala zápasy Navrátilové, přestože možnosti byly omezené. Přála si jednou nastoupit proti ní a proti svému druhému vzoru, Australance Evonne Goolagongové.
Sen se jí splnil v roce 1980 na floridském Amelia Island. S Navrátilovou prohrála ve třech setech, více si ale pamatuje druhý vzájemný duel v Mahwah v New Jersey. Těsně před US Open dokázala svou modlu porazit.
K zápasu málem nedošlo. Mandlíková měla problémy s nohou a chtěla z turnaje odstoupit. "Měla jsem velké bolesti, vypadalo to, že to nepůjde. Ale říkala jsem si: vždyť je to Martina. Čekala jsem na to tak dlouho."
Do duelu nastoupila a možná i díky přívalu adrenalinu zapomněla na veškerou bolest. "Bylo to velmi zvláštní," popsala vysněné vítězství. O týden později Navrátilovou porazila i na US Open, v téže sezoně i v Las Vegas.
Celková bilance se směrem k favoritce začala obracet až postupem let, nakonec se zastavila na skóre 29:8 ve prospěch Navrátilové.
Mandlíkové nejvíce utkvěl v paměti finálový duel na US Open z roku 1985. "Šílený zápas," výmluvně popsala střetnutí, které ovládla po setech 7:6, 1:6, 7:6 a do sbírky přidala třetí grandslamový titul.
První dva brala na Australian Open 1980 a na Roland Garros o rok později. Závěrečný, čtvrtý doplnila opět v Melbourne v sezoně 1987, když ve finále opět přehrála ženu, která byla její celoživotní inspirací.
"US Open 1985 je ale mým nejcennějším, nejmilovanějším grandslamovým úspěchem. Hrála jsem tam svůj nejlepší tenis," řekla Mandlíková. Do finále se tehdy dostala přes jinou americkou legendu Chris Evertovou.
S Navrátilovou si nakonec zahrála čtyřhru a v roce 1989 společně zvedly právě v New Yorku vítěznou trofej. Přesto zalitovala, že si společně nemohly zahrát častěji. Navrátilová většinu deblové kariéry strávila po boku Pam Shriverové, s níž tvořila zřejmě nejlepší deblový pár historie se ziskem 20 grandslamových titulů.
"Čtyřhru jsem moc nemusela, ale s Martinou to byla velká zábava. Mít ji na stejné straně, stejně jako stát tolikrát proti ní, bylo pro mě prostě úžasné. Už je mi skoro šedesát, ale ráda na to vzpomínám," uvedla Mandlíková.
Přiznala, že prohrávat pro ni bývalo hodně těžké. Proti Navrátilové obzvlášť.
"Každopádně byla ohromnou hráčkou, mým vzorem. Tak bych jen chtěla smeknout klobouk před vším, čeho dosáhla," uzavřela Mandlíková svou poctu.
