Finále US Open, postup na kariérní maximum, tedy šesté místo na světě. Jsou za vámi největší úspěchy, jak je hodnotíte s odstupem více než týdne?
Pořád samozřejmě panuje neskutečná spokojenost, jsem na Karolínu strašně moc pyšný. Konečně se potvrdilo to, na co má. Dlouho jí to na grandslamech nevycházelo, sama si v poslední době na sebe kladla zbytečný tlak. Teď to z ní konečně spadlo. Těch otázek od novinářů už na ní bylo opravdu moc. Jsme šťastní, že to vyšlo.
Sám jste zmínil tu známou černou sérii Karolíny. Sedmnáct grandslamů a žádné osmifinále. Popravdě, jak moc už vás tahle statistika stresovala před US Open?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že nestresovala. Karolína si to hodně brala, já jsem se jí od toho tlaku snažil držet dál. Pořád jsem jí zdůrazňoval, že to někdy přijít musí, ten průlom. Že je to jasné, logické, protože dva roky hrála kvalitní tenis, dostala se do elitní desítky žebříčku, kvalitu na to prostě měla. Takže šlo jen o to, kdy do sebe ta kolečka zapadnou, kdy třeba dostane v prvních kolech soupeřky, které jí lépe sedí.
Což se nakonec stalo právě v New Yorku...
Přesně tak. Strašně jí pomohl turnaj v Cincinnati, který před US Open vyhrála. Tam nabrala obrovské sebevědomí a ta kolečka do sebe zapadla. V těch prvních dvou kolech to ještě nebylo ono, ale dostala právě ty papírově slabší soupeřky, ty zápasy zvládla a už to bylo dobré. Když dostala do třetího kola oblíbenou soupeřku Pavljučenkovou, tak už věděla, že to bude dobré. Začala se těšit.
Karolína bývá často kritizována za to, jak někdy na kurtu působí. Říkalo se, že trpí nedostatkem emocí, že má trochu flegmatický přístup. To ale na US Open vyvrátila, speciálně v zápasech proti sestrám Williamsovým hrála vášnivě, často se burcovala. Myslíte si, že se teď přestanou ozývat podobné hlasy?
Myslím si, že ne, protože ona prostě nikdy nebude ten typ, jakým je třeba Bára Strýcová. Nebude celý zápas prožívat a pumpovat pěstí. Je to klidnější typ. Člověk se prostě nezavděčí všem. Já jsem rád, že teď udělala ten velký pokrok v hlavě. Vnímal jsem to, viděl jsem, jak najednou sama říkala, že strašně chce uspět. Když zůstane takhle poctivá, bude to jen a jen lepší.
Americká média psala po utkání se Serenou Williamsovou o "zlověstném klidu", který čiší z Karolíny. Tak není nakonec ona domnělá flegmatičnost její největší zbraní?
Ano, má to dvě roviny. Já si myslím, že je to vlastně její nejlepší vlastnost, která se jí hodí v těch největších zápasech. Ona se zkrátka z ničeho nepodělá. Nikdy neměla z tenisu nějaké přehnané stresy, dobře ví, že je to pořád jenom sport. To je přístup, který některé hráčky nemají, a pak je to moc svazuje. Je jasné, že se to třeba někomu nelíbí, jak se někdy prezentuje. Ale je svá. Já Karolíně říkám: "Hraješ to pro sebe, je to tvé zaměstnání a nikdo ti do toho nemůže kecat".
Během US Open se v médiích objevil výňatek z vašeho proslovu ke Karolíně před utkáním se Serenou. Někdy se říká, že si hráč jde tak velký zápas užít. Vy jste jí ale kladl na srdce, ať si to užít nejde, ať jde vyhrát. To byla celkem úspěšná motivace, že?
Ono je těžké říct jí, když jde hrát proti legendě, nejlepší hráčce všech dob, že ji prostě porazí. Ale když jsem viděl, jak výborně hraje, skutečně jsem tam viděl šanci. Proč si jít něco jen užít, když je šance bojovat o ještě větší úspěch? A vidíte, Karolína byla lepší po celý zápas.
Hodně se rozebíralo údajné zranění Sereny Williamsové. Její kouč Patrick Mouratglou prohlásil, že mělo zásadní vliv na porážku. Řešili jste s Karolínou tuhle "kauzu"?
My zásadně nekoukáme na ostatní. Bylo jasné, že Serena umí sehrát lepší zápas. Ale to nijak nesnižovalo skvělý výkon Karolíny. Prakticky pokaždé, když jdou dvě hráčky na kurt, není jedna z nich nebo třeba i obě stoprocentní. Každého něco bolí, něco omezuje. To by se mohlo řešit po každém zápase, jestli někoho třeba píchlo za uchem. Ne, neřešili jsme to.
Co říci k dalšímu programu? Karolína je teď bez vás v Tokiu, kde bude plnit roli turnajové trojky. Start na Turnaji mistryň je velmi blízko, jaké tedy budou nyní priority?
Samozřejmě je naším primárním cílem dostat se do Singapuru. Tomu obětujeme vše. Někomu se může zdát nešťastné, že jela Karolína hned po grandslamu do Tokia, ale tyhle turnaje se musí hlásit šest týdnů dopředu a my tehdy nevěděli, že bude hrát finále v Cincinnati a pak i finále v New Yorku. A za odhlášení jsou velké finanční postihy. V Tokiu tedy Karolína bude hrát, ale na tenhle turnaj neklademe velký důraz, to přiznáváme. Důležitější bude potom Wuhan a Peking.
Už pro tuto sezonu jste volili jakési zúžení programu, důraz spíše na ty největší turnaje. Jak to bude ve zbytku sezony?
Letošní konec roku bude strašně hektický. Ono je hodně ošemetné plánovat v tenise něco dopředu. Můžete si stanovit volnější režim, ale pak se stane, že dvakrát za sebou vypadnete v prvním kole a najednou jste v pozici, kdy potřebujete odehrát zápasy. Nechci, aby Karolína dopadla jako třeba Bouchardová nebo Bencicová, které šly rychle nahoru a pak zase rychle dolů. My se chceme nahoře udržet. A je to samozřejmě těžší než loni, protože hráčky už jsou na Karolínu lépe připraveny. Ale samozřejmě se snažíme plánovat, třeba vynechat olympiádu se ukázalo jako dobrý tah, těch čtrnáct dní tvrdé přípravy se hodně vyplatilo.
Co se týče výhledu do další sezony, nebo spíše přípravy na ni. Už víte, na čem chcete s Karolínou nejvíce pracovat? Velký pokrok je znát, co se týče pohybu, servis funguje stále lépe. Co tedy zlepšit?
Strašně rád bych zapracoval na přechodu k síti, hráčka s postavou Karolíny by to mohla častěji využívat a chodit si pro body. To by byla velká zbraň. A vylepšit chceme také druhé podání, tam jsou velké rezervy, může být přísnější a víc vytvářet šanci k přímým nebo snadným fiftýnům. A pohyb se dá samozřejmě i dál zlepšovat.
Taková tradiční otázka na závěr. Může se Karolína Plíšková v dohledné době ucházet o post světové jedničky? A popřípadě v jakém časovém horizontu?
Je hezké se o tom bavit, ale my dobře víme, kolik práce je k takovému posunu potřeba. Vezměte si, že na čtvrté místo Karolína ztrácí 2000 bodů. Angelique Kerberová musela k postupu na post světové jedničky vyhrát dva grandslamy, hrát jedno finále a navíc ovládnout ještě dva velké turnaje. To je zatím úplně jiná dimenze.
Nicméně, má na to Karolína?
Ano, věřím tomu. Když bude pokračovat v tom, co teď předváděla v Americe, tak je velkou kandidátkou. Je ale před námi hodně práce a Karolína musí mít dlouhodobě konzistentní výkony na té nejvyšší úrovni. Teď se jí povedly dva velké úspěchy, v Cincinnati a New Yorku, když to zopakuje na dalších dvou grandslamech příští rok, můžeme o tom reálně uvažovat. Nicméně co se týče prognóz, byl bych opatrný.
