Už jsou to dva roky, co jste nechala tenisu. Chybí vám kurty?
Popravdě, nechybí. Tím, že mám momentálně kariéru v televizi, je tenis stále součástí mého života. Hlavně cestování a ten rok co rok stejný kolotoč mi vůbec nechybí. Ráda si zahraju turnaje legend nebo někdy pro zábavu, ale ten kariérní pohár už byl naplněný a nastal čas dělat něco jiného.
Takže návrat takový, jaký nyní oznámila Kim Clijstersová, neplánujete?
To určitě ne. A jsem moc zvědavá, jak se s tím ona popasuje, protože teď už je tenis rychlejší. Tím, že je mamina, bude to pro ni fyzicky dost těžké. Sama vím, že na konci kariéry jsem měla problémy, jak regenerovat mezi zápasy. Tělo se nezotaví tak rychle jako u dvacetiletých holek. Samozřejmě zkušenosti má, je to grandslamová šampionka, ví, co obnáší být na vrcholu, ale jsem zvědavá, jak se s tím popasuje kondičně.
Během kariéry jste měla i marketingové aktivity, magazíny vás řadily mezi nejkrásnější tenistky s nejdelšíma nohama na okruhu, fotila jste se pro přední obálky. Tohle vám nechybí?
Předně se to krásně poslouchá, takže děkuju pěkně. (smích) Tím, že dělám v televizi, část tohoto života mi zůstává stále. A možná toho dělám ještě víc, než když jsem hrála tenis. Tehdy jsem se podobné aktivity snažila minimalizovat a mediální svět dávat do pozadí. Teď se různá focení a natáčení stala součástí mé práce.
Často v rozhovorech říkáte, že je vaše současná práce televizní komentátorky těžší než hraní na kurtu. V čem?
Psychicky je to úplně něco odlišného, než jsem byla zvyklá. Nikdy jsem nebyla po turnajích tak unavená jako teď. Dny jsou o hodně delší, někdy máme i šestnáctihodinové směny od rána do večera. Tím, že jedeme live, se musíte usmívat v devět ráno stejně jako v deset večer. Když komentujete zápas, musíte mít maximální soustředění. Na kurtu jste si mohli dovolit na chvíli hlavu vypnout a nikdo to nepoznal, teď pro to není prostor. Ale nechci si stěžovat, velmi mě to baví. Až mě překvapilo, jak hodně.
Děláte si přípravy na zápasy, nebo spoléháte na zkušenosti z okruhu?
Mé zkušenosti jsou jedním z důvodů, proč mě Amazon nebo Fox zaměstnaly. S 80 procenty hráček jsem ještě hrála. Ale to neznamená, že si nedělám přípravu a nehledám si nové informace. Snažím se dohledat vše potřebné a k tomu dodávat vlastní postřehy. Moc si vážím toho, že pro Amazon je to hlavně mužský tenis, který komentuju.
Jako komentátorka máte často za parťáky legendy typu Borise Beckera nebo Johna McEnroea. Jací jsou jako kolegové?
Jsou super a je to jedna z věcí, kterou si vážně užívám. Velmi rychle mě přijali mezi sebe, jsou ke mně moc milí. Je znát, že jsme všichni z jednoho soudku a máme si o čem povídat. Předáváme si obrovské množství zkušeností. Pracovat s lidmi, jako je John, je velká čest a radost.
Je stále takový bouřlivák, jakým býval na kurtech?
Pracovně je super. Dává do toho neskutečný humor. Komentování je s ním uvolněné, i já se díky němu můžu víc odvázat. Popravdě s Johnem mě to baví asi nejvíc. Ale na kurtu? Hodněkrát jsem s ním trénovala a tam je stejný, jako býval. Něco mu nevyšlo a on lámal a házel rakety. Hráli jsme proti sobě nějaké exhibice a nevím, jak se mi to povedlo, jednou jsem ho i porazila a pak se se mnou skoro nebavil. (smích)
"Češky by naplnily tři fedcupové týmy"
Po vašem odchodu a zranění Dominiky Cibulkové vlastně ze slovenského pohledu nemáte v televizi co komentovat. V první stovce singlového žebříčku figuruje jen Viktoria Kužmová. Čím to je, že je slovenský tenis momentálně v takové krizi?
Přiznám se, že nemám takový přehled o našich hráčích, abych se k tomu mohla adekvátně vyjádřit. Nevím, čím to je, musela bych se na to asi víc podívat, jestli je to přípravou nebo čím. Ale je pravda, že se nám moc nedaří. Bohužel, mrzí mě to.
Oproti tomu ale o Češkách toho musíte vědět dost…
Vaše holky samozřejmě registruju, měly letos skvělé výsledky a moc mě to těší, protože jsou to všechno výborné baby. Vždycky, když komentuju zápasy českých tenistek, říkám, že s takovou silou by daly dohromady klidně tři čtyři fedcupové týmy.
Kde se podle vás vzala taková líheň českého ženského tenisu?
Je to podle mě technikou, která se u vás dává dětem už od útlého věku. Vždycky říkám, že československý tenis má jeden z nejlepších základů na světě. I já čerpala hlavně z toho, co mě naučil trenér do dvanácti let na Slovensku. Celý systém máte dobře nastavený.
U toho se pojďme zastavit. Když si rozebereme české hráčky v první stovce, jen s obtížemi najdeme dvě stejně hrající tenistky. Agresivní ranařku Kvitovou, skvělou servismanku Plíškovou, výborně se hýbající Strýcovou. Jaký systém tedy máte na mysli?
To je přesně ta vaše síla. Trenéři umí vyzdvihnout talent každého hráče a přizpůsobí tomu techniku i celkovou hru. Není to jako v Americe přesně přes kopírák, všichni do toho buší od základní čáry a hrají silový tenis. U vás umíte poznat to, co holkám nejvíc jde, a to podporovat nebo ještě vylepšovat. Nezabíjíte to nějakými zajetými praktikami jako jinde.
Myslíte si, že to je český trenérský recept na úspěch?
Určitě a je vidět i u některých slovenských koučů. Podívejte se na Mariana Vajdu, jak pomáhá Novaku Djokovičovi. Dokázal vystihnout jeho nejsilnější stránky a ty zdokonalit. Pěstování individuality jednotlivých hráčů je hrozně cenné. A v Česku to umíte skvěle.
Individualita a pestrost jsou vidět i na nové vlně mladých Češek - Marii Bouzkové, Markétě Vondroušové či Karolíně Muchové. Které z nich věříte nejvíc, že by se mohla nejlépe prosadit?
Nerada bych si nějakou z holek naštvala tím, že povím jen jednu z nich. Myslím, že všechny mají obrovskou šanci zazářit. Osobně se mi asi nejvíc líbí Karolína Muchová, je to odvážná holka a jde si za svým. Ale fandím i starším českým holkám, se kterými se znám ještě z okruhu a byly jsme kamarádky.
Dvakrát v kariéře jste stihla porazit například Karolínu Plíškovou. U ní se často řeší, že stále ještě nevyhrála grandslam. Proč jí pořád uniká?
U Karolíny je to jen otázka času. Má úžasnou hru, fantastickou trenérku. Conchita Martínezová s ní dělá skvělou práci. Líbí se mi ten přístup, který Karolína má, že se pořád chce zlepšovat a na hře makat. Měla by hlavně přestat kolem sebe vnímat tlaky, kdy už ten grandslam konečně vyhraje, a soustředit se jen na sebe. Spolukomentovala jsem nějaká její utkání a předváděla v nich výkony, u kterých jsme se všichni shodli, že když bude hrát takhle celý turnaj, grandslam vyhraje. Zatím jí to ale vždycky v jednom zápase nevyšlo.
Váš parťák John McEnroe o Plíškové během US Open prohlásil, že zatím největší rezervy má v tom, jak zvládá klíčové okamžiky důležitých zápasů. Momenty, kdy by měla zahrát něco navíc. Souhlasíte s tím?
Ano, ale to je ta věc, se kterou jí právě Conchita může pomoct. Španělský tenis byl takový, že hráčka chce vždy vymáčknout něco navíc a přinutit soupeřku, aby to byla ona, kdo pokazí ten klíčový míč. Ale sama vím, jak je to v takových momentech těžké a jak snadno se to teď říká.
Ještě alespoň jeden grandslam by si ráda přidala do životopisu také Petra Kvitová, kterou ale ve druhé polovině sezony trápí zdraví. Věříte, že to ještě dokáže?
U Petry je jasné, že když má dobrý týden, může vyhrát Wimbledon klidně zítra. I u ní platí, že to bude mít složitější a složitější tím, jak už je starší. Regenerace je pomalejší. Na fyzičce ale skvěle pracuje, je na tom možná lépe než kdykoli předtím, jak pozoruju. Její level, když je zdravá a ve formě, je tak vysoký, že se proti ní nedá hrát, to vím z vlastní zkušenosti.
