Jenže cesta za dalšími úspěchy se ukázala býti zasypána překážkami. Koudelka vstoupil na horskou dráhu své nevšední kariéry, která málem předčasně skončila o deset let později.
V depresích, beznaději a bez sebemenší chuti dál se ve vzduchu prát s proměnlivým větrem.
Poslední dvě sezony prožil rodák z Turnova v permanentním zmaru. Ničila ho především vlastní křehká psychika, ale i různé problémy pramenící z nedostatečného zázemí skokanského sportu v Čechách.
Koudelka bodoval jen sporadicky, forma z let 2014, 2015 a 2016 byla pryč.
Právě v těchto sezonách dokázal získat všech pět svých dosavadních vítězství ve Světovém poháru. Na konci roku 2014 postupně triumfoval v Klingenthalu, Lillehammeru a Engelbergu, v lednu 2015 pak navázal prvním místem v Sapporu a dosud poslední slavné vítězství připojil v březnu 2016 ve Visle.
Pak se ale čtyřletí s jasným vrcholem na olympiádě v Pchjongčchangu zvrhlo v nevídané trápení. Nejen Koudelkova, ale celé reprezentace.
Přesto byl právě on logicky hlavní tváří hrůzného období. To na něj se snášel ten největší tlak.
"Roman se nám psychicky zlomil. Cihly, které si dal do pomyslného batůžku, byly větší a větší, až to neunesl," hodnotil loni v lednu tehdejší šéf českého skoku Rostislav Jozífek.
Veškerá deziluze byla ještě znásobená velkým očekáváním. Koudelka totiž šel do minulé sezony s ambicemi atakovat stupně vítězů. O to výraznější pak bylo výsledné zklamaní.
Na olympiádě pak Koudelka zařídil nejlepší české výsledky, dvakrát skončil pětadvacátý. Na jeho špatném mentálním rozpoložení to ale nic nezměnilo. Myšlenky na předčasný konec kariéry ještě před dovršením třiceti let stále sílily.
"Neměl jsem vůbec chuť do trénování, nic mě nebavilo. Bylo to asi nejhorší období, co jsem zažil," vzpomínal před zahájením letošní sezony, která se ukázala býti návratem na výsluní. Nechybělo ale moc k tomu, aby se už Koudelka na můstcích neobjevil. Vnitřní životní bitvu ale nakonec zvládl.
Výraznou roli ve znovuzrození skokanské hvězdy hrála změna ve vedení českého skoku, Jozífka nahradil Jakub Janda a mimo jiné rychle vyřešil absurdní problém s nevyhovujícími helmami a kombinézami.
Odešel rakouský trenér Richard Schallert, který dotáhl Koudelku do špičky. Na post kouče se vrátil David Jiroutek a ten v týmu nastolil potřebnou pohodovou atmosféru. "To je asi největší změna, která nastala. V týmu je o poznání uvolněnější atmosféra," přiznal skokan pozitivní proměnu, přestože na Schallerta nikdy nedal dopustit.
Tu nejzásadnější úlohu ale sehrála Koudelkova manželka. Sám skokan jí po úspěšném turné děkoval. Právě ona totiž nakonec definitivně stočila jeho černé úvahy do protisměru. Opakovala mu, že není dobré končit na dně a Koudelka jí dal nakonec za pravdu.
Svá slova pak jeho žena obrátila i v činy, když manželovi ulevila v plnění otcovských povinností. Sportovec nyní přiznává, že se před závody dokáže mnohem lépe soustředit, než tomu bylo v minulých sezonách.
A tak je Koudelka znovu českým skokanským lídrem. Své momentální štěstí nijak nezastírá. "Je hezké vidět, jak se mnou soupeři zase počítají, že mě respektují jako rovnocenného. Nikdo nečekal, že bych mohl bojovat o stupně," tvrdí spokojeně.
Devětadvacetiletý skokan už se poučil. Nechce mít přehnané ambice. Hlavní je udržet si psychickou pohodu. "Snažím se jít závod od závodu a vyhlídky neřeším. Jde o to si věřit a mít v týmu dobrou náladu. Když se něco nepovede, tak hnedka neskládat zbraně," vysvětluje.
Ve chvíli, kdy v tuzemsku po uzavření harrachovských můstků není kde skákat, může být právem považován za spasitele. Protože bez jeho současných úspěchů by byla snaha o záchranu skoku na lyžích v Čechách mnohonásobně složitější.
