Máte dvě olympijská zlata, byla jste mistryní světa, vyhrála jste mistrovství Evropy i Světový pohár, získala jste spoustu dalších prvenství a cen. Co z vaší třicetileté sportovní kariéry pro vás zůstane nezapomenutelné?
Celou kariéru považuju za nezapomenutelnou. Ať už šlo o chvíle, kdy jsem stála na stupních vítězů, nebo i období, kdy se nedařilo. Ke sportu patří radost, ale i zklamání, které se mi samozřejmě také nevyhnulo. Absolutním vrcholem však byly dvě nejcennější olympijské medaile.
Dají se s odstupem let nějak porovnat?
Ta první v Atlantě v roce 1996 byla až neuvěřitelná. Po projetí cílem jsem nevěřila, že můj výkon bude stačit na medaili, navíc dokonce na zlatou. Velkou hodnotu pak pro mě měla obhajoba o čtyři roky později v Sydney. V mých představách byla medaile, ale ne ta nejcennější. Emoce byly tenkrát až nepopsatelné, vždy manžel Luboš dokonce skočil z břehu do vody, aby mi dal pusu. Ve vzpomínkách mi však zůstanou i další velké závody. A třeba i ty neúspěšné.
Takže už můžete prozradit, co hlavně se vám nepovedlo podle představ?
Několikrát jsem ke spokojenosti měla daleko, ale vůbec nejvíc mě mrzelo převrácení lodě na olympiádě v roce 2008 v Pekingu. Byla jsem tehdy ve výborné formě a některá z medailí byla určitě v mých silách. Velice nepříjemné pak bylo v roce 2001 zrušení mistrovství světa ve Spojených státech. V té době panovaly dokonce obavy z válečného konfliktu.
Nepatří mezi zklamání také neoblíbená čtvrtá příčka na olympiádě v roce 2012 v Londýně?
Naopak, to byla skvělá olympiáda. A čtvrtá příčka mi byla asi souzena osudem, vždyť mi bylo 44 let. Byla jsem spokojená, protože jsem věděla, že je to moje poslední olympiáda a s šestinásobnou účastí na hrách jsem se důstojně rozloučila.
Co vás vodní slalom naučil a v čem vám pomohl?
Naučil mě fungovat mentálně, pracovat na sobě, neustrnout. Když jsem nad sebou už skoro lámala hůl, tak mi pomohl dostat se ze dna až na vrchol. Díky slalomu jsem poznala spoustu výborných lidí, ale i takových, s nimiž jsem si nerozuměla.
Podívala jste se skoro do celého světa. Co vám tyto pobyty prozradily?
Měli jsme skoro vždy před závěrečnými tréninky a závody velice omezený program, takže nebylo moc času poznat život lidí v jednotlivých zemích. Přesto jsme se jednou v Americe ubytovali u velice příjemných lidí, kteří adoptovali handicapované děti, a dodnes jsou z nás přátelé. V Austrálii jsem zase obdivovala všeobecný optimismus a pozitivní přístup i ke složitějším problémům. Nicméně k jakémukoliv pobytu jsou pro mě nejlepší evropské země a spousta krásných míst je i v České republice.
Jakou roli hrála ve vašem sportu psychika?
Prioritní! Vodní slalom je sport, v němž je nesmírně důležité být stoprocentně připraven kondičně a po technické stránce. Vůbec nejtěžší je však být silný v psychice. Ze zkušenosti vím, že mnohé výborné kajakářky přijely k velkým závodům velice dobře připraveny, měly oprávněné medailové ambice, ale své vystoupení nedokázaly zvládnout psychicky a velká nervozita jejich výkony velice ovlivnila.
Uzavíráte profesionální kariéru, ale s vodním slalomem se neloučíte. Jak často se mu chcete věnovat?
To zatím nevím, protože prvořadé pro mě budou povinnosti v bance. V každém případě si chci ve volném čase udržovat kondici. Hodně bude záležet na tom, jak svoji práci zvládnu, a nemalou roli bude samozřejmě hrát i počasí. Čekají nás zimní měsíce, které v našich povětrnostních podmínkách nejsou moc vhodné pro vodní sporty.
Je reálná možnost, že na jaře budete na startu některého zajímavého závodu?
Především jsem sama zvědavá, jestli bude menší množství tréninku bez zimního soustředění v teple stačit na solidní výkon. Je také otázka, zda se mi vůbec bude chtít závodit. Není vyloučeno, že mě zase bude zajímat výsledková tabule s mým jménem, ale není rovněž vyloučeno, že zůstanu na břehu jen jako divák. Uvidíme…
Čemu přesně se budete věnovat v České národní bance?
Mám mít na starosti organizování různých seminářů a akcí od kultury až po sport, a to jak pro zaměstnance, tak i pro jejich rodiny s dětmi. Bude to pro mě pochopitelně něco zcela nového a teprve čas ukáže, jak se s tím poperu.
A jak vidíte budoucnost českého vodního slalomu, včetně vaší neteře Amálky?
Pokud jde o Amálku, tak určitě nepůjde po její tetou vyšlapané cestě. Dosáhla už sama několika velice pěkných výsledků, je šikovná a má před sebou i slibnou budoucnost. Má na to, aby na sebe upozornila i ve velkých závodech. Jinak o český vodní slalom obavy nemám. Například Tereza Fišerová i některá další děvčata se už dokázala prosadit na mezinárodní scéně.
