V Olivově dětské léčebně se poprvé objevil v roce 2021. Bylo mu čtrnáct let. Od té doby v Říčanech absolvoval čtyři pobyty. Momentálně je na pátém, ale už ne v roli pacienta. Své zkušenosti předává dětem jako pomocný vychovatel.
"Je fascinující, že se z pacienta může stát někdo, kdo může děti inspirovat díky tomu, že si prošel tím samým," říká Adam v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"Léčebně musím za všechno poděkovat, velká většina zdravých návyků pochází odsud. Pochopil jsem své tělo, pochopil jsem jídlo, dali mi tady toho spoustu. Denní rutinu a režim, mentální odolnost je také jednou z těch věcí. Měl jsem nulové sebevědomí, dělal jsem si ze sebe legraci, bavil tím všechny okolo, ale shazoval jsem sám sebe," vypráví.
Ve čtrnácti vážil 106 kilo. Dostával křeče do nohou, špatně se mu dýchalo, měl náběh na astma. Ve škole čelil posměchu a šikaně za svůj vzhled.
Když mu kamarád, kterého zná od školky, řekl, že by byl rád, kdyby se sebou něco udělal, šlo o poslední kapku.
"Je jako můj bratr a řekl mi, že ho trápí, jak se cítím a jak vypadám. To mě strašně uhodilo do srdce. Věděl jsem, že už je to vážné," vzpomíná.
Toho dne přišel za rodiči do obýváku a pevným hlasem pronesl: "Rodino, já chci zhubnout. Ať to stojí, co to stojí, chci zhubnout. Chci být zdravý, chci být na světě co nejdéle."
Jeho tehdejší režim zahrnoval spoustu jídla. Ráno třeba dva krajíce chleba s máslem, šunkou a sýrem, místo nutričně hodnotných svačin bonbony, zmrzlina nebo jiné cukrovinky. K obědu obrovské porce, jak sám přiznává.
"Neuměl jsem se ovládat. Místo tří knedlíků, které by mi stačily, jsem si jich dal šest," říká. Vodu téměř nepil, přednost měly slazené nápoje. Večeře povětšinou sestávala z pečiva, tavených sýrů, uzenin.
"To jsem konzumoval opravdu ve velkém," vzpomíná.
Po každém jídle si lehl na gauč, sledoval televizi, hrál hry. Klidně i do noci, k ruce měl přitom pytlík popcornu nebo jiné pochutiny. Spal málo, nekvalitně, někdy jen čtyři nebo pět hodin.
Pohyb pro něj od jisté doby vůbec neexistoval. Adam sice v dětství hrál tenis, jednoho dne ale z tréninku odešel s pláčem. A už se na kurt nikdy nevrátil.
"Přišel nový trenér a pořád mi nadával. Kvůli tomu, jak vypadám. Že jsem pomalý. Pořád do mě jel. Až mi jednou došla trpělivost, odpálil jsem míč, zahodil raketu a odešel," vypráví Adam.
"Takhle byla moje snaha o pohyb zničena šikanou. Potom už jsem se nehýbal a trávil volný čas jen na konzoli, na počítači nebo u televize."
Když s rodiči vybrali "Olivovnu", bál se, co ho tam čeká, čím si bude muset projít a co všechno mu odepřou. Zároveň ale cítil hrdost na to, že se sebou začíná něco dělat.
"Měl jsem velkou motivaci. A brzy jsem zjistil, že co se týče jídla, není to vůbec tak hrozné, jak jsem si myslel. Dostal jsem první večeři, hovězí maso, vařené brambory, zelenina. A byla to velká porce. Snědl jsem to, moc mi to chutnalo a vůbec jsem necítil tlak v břiše. Tak jsem si říkal, že tady snad čarují," směje se inteligentní kluk během vyprávění.
Dodnes mu v motivaci paradoxně pomáhají i jeho negativní zkušenosti.
"Dělám angličáky nebo kliky, cítím, že už nemůžu, ale v hlavě mi začnou znít posměšné věty těch, kteří naráželi na to, jak vypadám. To mi dávalo a dává strašně moc paliva," vysvětluje.
Adam Gábor po čtyřech letech systematické práce váží 83 kilogramů. Nabral svaly, ubral tuk. "Chci se dostat na 75 kilo. To je od začátku můj cíl. Chci, aby mi ještě trochu splasklo břicho a tváře. Ale určitě už vypadám víc k světu, i se víc líbím přítelkyni," usmívá se.
Inspirací je pro nové pacienty v Olivově dětské léčebně, ale i pro svoji rodinu.
"Táta je také objemnější postavy, ale vidí, jak se jeho syn snaží udělat ze sebe lepšího člověka, na kterého může být hrdý. Podařilo se mi ho vytáhnout do posilovny po dvaceti letech. A začal chodit plavat, což dřív dělal závodně," pochvaluje si Adam.
Maminku zase inspiroval změnou jídelníčku. "Je na mě velmi hrdá, od začátku mi byla v mém snažení hodně nápomocná. Když jsem se poprvé vrátil z léčebny, hned se ptala, co mi zakázali. To jsme dojedli a znova už to nekoupili."
Podpora rodiny dětem, které chtějí změnit své návyky a zhubnout, přitom není samozřejmostí. Naopak. Sám Adam teď vidí věci i z druhé strany a dobře ví, jaké měl štěstí.
V určitých fázích držel dietu striktně. Teď si v rámci udržitelnosti občas něco "nezdravého" dopřeje.
"Když jsem si všechno zakazoval, sílila potom chuť si něco dát. Jednou jsem se k tomu vrátil, ale včas jsem se zastavil. Neodpírám si věci, ale je to jednou za čas. Vytvořil jsem si takovou minci, kterou si hodím, když jdeme třeba s klukama kolem kebabu. Na jedné straně je štěstí, na druhé rozum. Když mi padne štěstí, dám si, když mi padne rozum, tak jdu domů," uzavírá se smíchem.
Děti a sport
V rámci našeho seriálu už jste se dozvěděli řadu alarmujících faktů:
- Například že pouze 13 % dětí u nás se podle údajů Světové zdravotnické organizace pohybuje denně více než 60 minut, tedy nad minimální úrovní denní doporučené dávky.
- Že za posledních třicet let se v Česku zvedla obezita dětí ze 3 % na 16,4 %.
- Že u dětí ve věku 13 až 17 let stoupl podíl jedinců s nadváhou z 10 na 25 %.
- Že 40 % dětské populace v Česku má psychické problémy.
- Že kluby a oddíly hlásí jen za poslední tři roky pokles 6 % organizovaných sportovců.
- Že 36,8 % dětí a mládeže ve věku 5 až 17 let aktuálně organizovaně nesportuje.
