Val Gardena (od zvláštního zpravodaje) - „Vidíte to, pojedete se samými šampiony Světového poháru,“ říká trenér českého národního týmu alpského lyžování Tomáš Bank. A skutečně. O pár metrů vedle si protahuje své jedenáctkrát operované pravé koleno legendární Chorvat Ivica Kostelič, kolem něhož se v témže okamžiku přežene Švýcar Carlo Janka.
„A támhle jede Ligety,“ dodává Bank. Amerického lyžaře číslo jedna je ale složité vůbec zahlédnout. Odpíchne se a během pár vteřin zmizí v mlze, která prudkou sjezdovku Ciampinoi ve Val Gardeně objala.
Normální smrtelník se mezi trénující stars světového lyžování samozřejmě nedostane, nutná je akreditace a přízeň reprezentačního trenéra, který vás mezi vyvolené vezme. Zážitky jsou to krátké, ovšem intenzivní a nezapomenutelné.
V Jižním Tyrolsku sport číslo jedna
Obzvlášť působivé jsou právě tady, v lyžařském ráji Dolomit. Úžasná sportovní atmosféra, kvanta fanoušků natěšených na závody Světového poháru, dokonalý systém lanovek a upravených tratí navzdory faktu, že ani tady se letos přírodního sněhu ve velkém nedostává. Sjezdové lyžování je v Jižním Tyrolsku jako u nás fotbal, nebo hokej. Prostě sport číslo jedna.
Sjezdaři jsou nejzářivějšími celebritami. Tu se na vás usmívají z reklamy na jogurt, tu vidíte jejich obličej na velké italské vlajce, jež nese statečně nad hlavou drobná kudrnatá dívenka. Hvězdy potkáte takřka na každém kroku. Rakušan Klaus Kröll se u kavárny položené na vrcholu jednoho z mnoha horských masivů podepisuje malým klukům na helmy.
Místní idol a hrdina Christoph Innerhofer se neúnavně fotí s mladými fanynkami. Další Ital Dominik Paris sice po pádu v tréninku kulhá, lišácky se však usmívá na každého, koho cestou potká. Musí často zastavovat, každý se chce vyfotit nebo prohodit pár slov, zeptat se na stav zraněné nohy.
Víno, živé nástroje a přátelská atmosféra
Také nejlepší italský sjezdař všech dob, již čtyřiačtyřicetiletý Kristian Ghedina se v restauraci ani neusadí a už musí odrážet útoky příznivců. Na jeho třináct kariérních vítězství ve Světovém poháru se tady nezapomíná.
Lyžařská rodina je ve Val Gardeně až magickým způsobem semknutá. Závodníci dlouho po dojezdu do cíle zůstávají v areálu, povídají si mezi sebou, bez ohledu na národnost. Na tribunách se baví davy příznivců, halda těch švýcarských s sebou nese na tácech sýry, uzeniny, nabízí je ostatním divákům a nalévá jim do kelímků bílé víno. V publiku nechybí živé hudební nástroje a zahlédnete také řadu starších lyžařů vyšňořených do dobových úborů, v rukou předpotopní dřevěné lyže.
A součástí tohohle cirkusu, provoněného všudypřítomným tradičním jihotyrolským špekem, je i český sjezdař Ondřej Bank. „Tak jedeme poslední jízdu,“ ptá se ho bratr a trenér Tomáš při tréninku před sobotním sjezdem. „Poslední se nejezdí,“ reaguje pověrčivě Ondřej. Nechce přivolat nějaké neštěstí, v letošní sezoně totiž konečně není zraněný a může si naplno užívat svou vášeň.
Tajný česko-kanadský pakt ala Šumperk
Oproti sjezdařským velmocím, které disponují početnými týmy, penězi i cennými informacemi, má české lyžování velkou nevýhodu. Jednoho důležitého spojence ovšem Ondřej Bank ve světové špičce má. „Teď jsem devátý, ale až sjedeš ty, budu desátý. Tak dělej,“ haleká do vysílačky poněkud americkou češtinou Kanaďan Jan Hudec. On už sjezd absolvoval a teď udílí svému českému kamarádovi cenné rady, bez kterých by Bank jedoucí až se startovním číslem 62 prakticky nemohl uspět.
„Ondra je můj brácha, narodili jsme se ve stejném městě, v Šumperku. Musím mu pomáhat, sdělit mu nějaké finty,“ vypráví usměvavý sjezdař. Jeho přítelkyně stojí opodál, na jedné tváři má nakreslenou kanadskou a na druhé českou vlajku. I to signalizuje, že Hudec na své kořeny nezapomněl.
„Vždy když jsme na závodech, trávíme s Ondrou co nejvíce času spolu. A já mu chci pomoci. Je to dost těžký sport, hodně věcí na zapamatování a Ondra nemá žádný tým, nemá informace, má to složité. My máme osm závodníků, pět trenérů a ještě spolupracujeme s Norama,“ popisuje muž, jehož rodiče z Československa emigrovali pár měsíců po jeho narození v roce 1981, rozdíly mezi českým a kanadským vrcholovým lyžováním.
Sjezd je královský sport, jako formule či sprint
Jeho vyprávění je vtipné, obzvlášť když do americké češtiny vstoupí tu a tam moravský dialekt. Každopádně má Hudec jasno, proč je sjezd nejen ve Val Gardeně tak populární. „Je to královský sport, jako formule 1. V létě je to stovka na olympiádě, v zimě sjezd. Lidé to mají rádi. Mají rádi, když sjezdaři padají, stejně jako si užívají karamboly ve formuli,“ vysvětluje.
Takhle si v cílovém prostoru povídá s každým, kdo má zájem. A pak už jde v cíli přivítat kamaráda Banka. Rady nezabraly, český reprezentant zajel ve sjezdu až dvaapadesátý čas. Ti dva se přesto srdečně smějí, když si sdělují zážitky. Bank na Hudce nedá dopustit. „On je skvělej, dává super rady. Vždycky vím, co tím myslí.“
Malý kanadsko-český pakt je jen jedním z mnoha příkladů přátelské atmosféry, která ve Val Gardeně panuje. I ti, co neuspěli, jsou šťastní, že mohli být u toho. Lyžařská magie funguje stoprocentně, a kdo ji jednou okusí, bude chtít ochutnat zase a zase.
