Byl to sportovec každým coulem už odmalička. Pohyb mu rozhodně nevadil. Však taky už jako dítě vyhlášeného brněnského pekaře věděl, co je práce.
"Musel brzo ráno vstávat, zadělávat těsto na chleba nebo třeba štípat dřevo, aby měl tatínek čím topit v peci," uvedla v televizním dokumentu České televize Ivana Gajdošová, příbuzná Jana Gajdoše a také autorka jeho biografie Měl sílu a byl bouřlivák.
Jeho síla nejspíš rozhodla i o tom, že po fotbalu a atletice nakonec upřednostnil Sokol a sportovní gymnastiku. Na náčiních se mu dařilo skvěle a brzy se stal reprezentantem.
Byl členem stříbrného družstva gymnastů na olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928. Účastnil se i politicky napjatých her v Berlíně v roce 1936.
Vrchol jeho sportovní kariéry přišel rok před druhou světovou válkou.
Na devátém všesokolském sletu v červenci 1938 v Praze získal při závodu Mezinárodní tělocvičné federace titul mistra světa v tělocviku i v prostných.
Lidsky byl pravým sokolem s hlubokými morálními zásadami, který se nebál uplatnit sílu tam, kde cítil nespravedlnost. Zároveň byl ale v kolektivu hodně oblíbený.
"Rád si i při tréninku zpíval takové táhlé pijácké, vojenské, moravské písničky. Byl veselé povahy," líčí Gajdošová.
Během války byl profesorem na gymnáziu, kde učil zeměpis a tělocvik. A protože těžce snášel, že veškerá vojenská mobilizace členů České obce sokolské přišla po mnichovské dohodě vniveč, aktivně se zapojil do odbojové skupiny Jindra.
Pod palcem měl odboj především ve svých domovských brněnských čtvrtích Juliánov a Židenice.
A právě kvůli jeho napojení na tou dobu už rozprášený Sokol plný odbojářů si pro něho na gymnázium v Kyjově došlo v lednu 1944 gestapo.
"Tak už vás máme všechny, i mistra světa v kotrmelcích," posmívali se podle dochovaných záznamů vyšetřovatelé gestapa i Gajdošovi.
Byl mučen a vězněn v Kounicových kolejích v Brně, poté ještě v dalších věznicích ve Vratislavi a Cvikově. Díky motákům tatínek syna Jiřího komunikoval s rodinou, ale nikdy si v nich nestěžoval.
Vězení nesl statečně, i když se víc a víc podepisovalo na jeho tělesné schránce. Na začátku roku 1945 prodělal těžký zápal plic, a osvobozování Československa tak prožíval na ošetřovně.
Do Brna se pak vrátil, ale žil už jen krátce a s podlomenou fyzickou kondicí. Zemřel 19. listopadu 1945 v 41 letech.
Jeho hrob na hřbitově v Židenicích zdobí pískovcová plastika vzepjatého ptáka sokola. V roce 2018 jej prezident Miloš Zeman vyznamenal Řádem bílého lva I. třídy in memoriam.
