Praha - Je označován za hlavního strůjce historického triumfu českých biatlonistů na olympijských hrách v Soči, kde Ondřej Moravec, Gabriela Soukalová, Jaroslav Soukup a Veronika Vítková v součtu hned pětkrát stáli na stupních vítězů.
Přesto se šéftrenér českého týmu Ondřej Rybář po sezoně rozhodl, že odejde do ústraní a bude se věnovat rodině. Po dohodě s novým šéfem české biatlonové unie Jiřím Hamzou však ve své funkci zůstal a bude v ní působit i v novém olympijském cyklu.
"Myslel jsem si, že to po mně převezme Tomáš Kos (dlouholetý český trenér slovinské reprezentace), ale ten se nakonec s Jirkou Hamzou na působení u týmu nedohodl. Proto u týmu zůstávám jako šéftrenér, už ale nebudu jezdit na všechny Světové poháry, z dvaceti závodů budu deset doma," řekl Rybář na středečním setkání s novináři.
Pane Rybáři, co Vás nakonec u týmu přimělo zůstat?
Věděl jsem hlavně, že už nechci dál sedět na dvou židlích, proto kluky nově povede moje pravá ruka Marek Lejsek. Mně sice zůstane rozhodující slovo, ale budu spíše v pozadí. Marek ví o týmu maximum, takže o kluky strach nemám. Chtěli jsme člověka, který má vůli pomoct. Kdyby to byl někdo jiný, pak budeme jen čekat, kdy to bouchne.
Mluvil jste ale o tom, že chcete reprezentaci úplně opustit, abyste mohl být u výchovy Vašich dvou synů...
Marek sice dal jednoznačně najevo, že tahle práce u chlapů je pro něj motivací, ale zatím se necítí převzít tým naplno. Já mu proto rád a hodně pomůžu a pak se stáhnu úplně.
Stojíte teď před nezáviděníhodnou situací. Na mistrovství světa v Kontiolahti bude biatlonistům každý připomínat pět medailí ze Soči, navíc Gabriela Soukalová bude obhajovat místo v elitní pětce celkového pořadí Světového poháru. Nebojíte se, že nesplníte velká očekávání veřejnosti?
Po olympiádě vždycky přichází útlum a my s tím počítáme. Očekávání můžou být velká, ale kdo je opravdu fanoušek, ví, jak je v biatlonu všechno vrtkavé a co všechno může výsledek ovlivnit. Budeme se snažit bojovat o medaile, ale těžko se něco slibuje, protože i konkurence se připravuje. Někomu třeba nevyšel olympijský rok a o to silnější bude letos.
Zdar na olympiádě přinesl také výrazné zvýšení peněz z reklamy. Jak jste se rozhodli tyto finance investovat?
Přemýšleli jsme o tom, že si také pořídíme kamion pro servismany, jaký mají Němci, Norové nebo Rusové, ale nepotřebujeme si hrát na to, že najednou všechno chceme. Teď peníze jsou, ale brzy být nemusí. Kupování kamionu je utrácení peněz, jedno auto navíc nás v sezoně stojí 150 tisíc, to už bych ty peníze radši dal na rozvoj mládeže.
Pokrok ale nezastavíte, nemyslíte si, že technická podpora by tým mohla oproti světové špičce limitovat?
Vždycky můžeme mít něco víc, ale je spousta týmů, které nemají ani to co my a jsou na tom taky dobře. Na vývoj ale samozřejmě i my musíme reagovat, protože jde strašně rychle dopředu. Koupili jsme třeba stroje na biochemii.
