Praha - Před odletem do dějiště mistrovství světa měl ústa od ucha k uchu a není divu. Šéftrenér českého biatlonového týmu Ondřej Rybář si může dělat zálusk na spoustu medailí, vždyť snad v každé z jedenácti disciplín šampionátu má nějaké velmi žhavé želízko.
Kouč, kterého v únoru Unie profesionálních trenérů zvolila trenérem roku, ale před novináři trochu krotil nadšení a působil skromně. Dobře ví, že finské Kontiolahti je nevyzpytatelné místo, kde dokáže počasí hodně ovlivnit závod.
Letíte po těch výsledcích z letošní sezony do Finska s většími ambicemi, než jste měl na minulém šampionátu v Novém Městě?
Včera jsem nad tím zrovna přemýšlel a tahle sezona je pro mě taková specifická. Je to asi dáno tím, jak se vyvíjí, a je hodně dobrá. Musím proto říct, že mistrovství světa je pro nás stejně důležité jako světové poháry, protože tam bojujeme o celková umístění. Nicméně po loňské olympijské sezoně je tohle pro nás rok, kdy ta koncentrace není taková, a mistrovství světa je tak víc v pohodě. Hlavně co se týče psychiky.
Takže tam nejedete s žádným konkrétním plánem, kolik chcete přivést medailí?
Je pravda, že to vypadá, že tam jedeme s nožem na krku, když jsme z každého svěťáku přijeli s medailí, ale já těm sportovcům říkám, předveďte, na co máte, a uvidíme, co se podaří. Je to Kontiolahti, větrem nevyzpytatelné místo. Takže jediné, co si přeju, je, aby byly férové podmínky pro všechny. Pokud střelnice bude pro každého stejná, tak se pak ukáže, kdo je líp připravený. Aby to nebylo jako loni na svěťáku, kde přijela skupina pěti závodníků, těm foukalo jako blázen, a dalších pět bez větru je pak převálcovalo, protože tamti museli na trestná kola.
Kontiolahti je ovšem známé i svým mrazivým počasím. Zjišťoval jste si, jak to tam tedy bude vypadat?
Koukali jsme, že tam bude maximálně deset, dvanáct stupňů pod nulou. Předpovědi se tam můžou měnit ze dne na den, ale já doufám, že to tak hrozné nebude. Ale pořadatelé s tím kalkulovali, proto to dali takhle pozdě, jinak by hrozilo, že se něco kvůli mrazu neodjede. Jak jsem mluvil s Kaisou Mäkäräinenovou, která trénovala přes Vánoce doma, tak říkala, že to byl problém, že tam měli asi minus 25. Ale já myslím, že to bude dobré.
Máte za sebou desetidenní soustředění ve slovinské Pokljuce, stihli jste ještě něco vyladit?
Za deset dní se toho moc vylepšit nedá. To spíš pokazit. Je to o tom, závodníky uklidnit, že mají za sebou výbornou sezonu a nikomu nemusí nic dokazovat. Nejhorší je, když se vám nedaří a všechno pak chcete spasit na jedné vrcholné akci. Poladit se něco dá, ale to bychom museli vynechat nějaký závod v sezoně a místo toho trénovat, ale naším cílem je jezdit stabilně celou zimu.
Takže jste se snažil jen udržet dobrou náladu a zbavit svěřence stresu?
Tak nějak, ale někdy je i takový ten normální stres potřeba. Pomáhá závodníka vybudit k maximálnímu výkonu. Já doufám, a ani to v přípravě tak nevypadalo, že někdo usnul na vavřínech a byl spokojený s tím, co má za sebou. Pořád je to MS. Jsou závodníci jako třeba Jarda Soukup, kterému se v letošní sezoně nedaří a chce dát o sobě vědět. Každý to asi nakonec pojme po svém. Psychika bude hrát roli asi hlavně u těch mladších.
Vy ale nervózní být nemusíte, vezete si na MS spoustu favoritů...
Je samozřejmě super, když v tom týmu máte několik biatlonistů, kteří jsou schopni udělat velký výsledek, než když vám odjede jeden, nepovede se to a pak jen čekáte, kam to ostatní dopracují. Teď můžu doufat, že když se nedařilo jednomu, bude se dařit druhému. V tomhle je asi větší klid z pohledu trenérů, na druhou stranu to s nimi stejně prožíváme. Pro mě jsou důležité i výsledky mladších kluků a holek, protože z nich se pak odrážejí do další sezony.
