Jak jste spokojen se svým letošním prvním startem ve Světovém poháru o víkendu v Augsburgu?
Nadšený být nemůžu, protože po chybě v poslední protivodné brance jsem skončil devět desetin vteřiny za postupovou desítkou a skončil jedenáctý. Ve spodní části trati jsem zbytečně zariskoval. Je to škoda, protože v boji o přední příčky jsem si věřil. V kajak krosujsem doplatil na to, že jsem chtěl přechytračit ostatní, což se mi nevyplatilo. Měl jsem v úvodním závodě sezony lepší, ale i horší starty, takže si nenaříkám.
S jakou formu dorazila vaše konkurence?
Finálová sestava byla přibližně stejná jako loni. Začínají se víc prosazovat někteří mladíci, ale hlavní role patří zkušeným kajakářům. Celková úroveň je stále vysoká, o pořadí na předních místech rozhodující maličkosti.
Zvolil jste v zimě odlišnou přípravu než v minulých letech?
Po dohodě se svým sportovním lékařem jsem se víc věnoval některým, lze říci důležitým maličkostem. Dvakrát v týdnu pracuji na některých slabších stránkách i fyzičce a díky tomu se cítím líp, než touto dobou loni. Prozrazují mi to tréninky i první závody, takže si myslím, že bych zase měl bojovat o nejvyšší příčky.
Čím je pro vás závod Světového poháru, který se uskuteční od zítřka do neděle v pražské Troji?
Něčím zcela výjimečným. Vždyť to byl dokonce můj první velký závod před 13 lety. Tehdy jsem v kvalifikaci dojel pátý a hodně fanoušků využilo možnosti sázet na finálové umístění. Já jsem však vyhořel a spolu se mnou tedy i početná skupina optimisticky naladěných diváků (smích). Jsem rád, že tato organizačně i ekonomicky velice náročná akce se v Troji koná téměř každý rok. Letos už podevatenácté a za účasti vodních slalomářů ze 45 zemí a pěti kontinentů, což je rekordní počet.
Těší se na něj závodníci i fanoušci, kteří vždy dokážou vytvořit báječnou atmosféru. Pochvalují si ho i zahraniční výpravy, které oceňují možnost prohlédnout si i Prahu. Věřím, že i já budu se vším spokojený. Na rozdíl od loňského roku, kdy jsem ne zcela zdravý ze soboty na neděli trávil noc s nemocnou dcerou v motolské nemocnici a nevyspalý, s myšlenkami na úplně něco jiného, šel závodit.
Vaším největším domácím soupeřem bude opět Jiří Prskavec. Co říkáte na jeho rozhodnutí jezdit v kanoi?
Na kanoi začal trénovat koncem roku 2021 a zdálo se nám to všem komické. Jenže on se během loňského roku vypracoval nejen mezi špičkové české singlíře, ale o víkendu bronzem v Augsburgu naznačil, že se chce prosadit i ve velkých závodech. Je to bez nadsázky až neskutečné. Kromě velké zkušenosti obdivuje svým klidem, silnou psychikou. Nevýhodu tohoto obojživelnictví vidím hlavně v tom, že při přechodu z jedné lodi do druhé má málo času na sebe i potřebnou regeneraci. Není snadné absolvovat šest až osm kvalitních jízd během třídenního programu.
Vy máte pro změnu stále v programu i extrémní slalom, i když vás v něm potkalo několik zranění.
Ve světě se tato disciplína začala brát hodně vážně. Například teď v Augsburgu bylo na startu přes 70 slalomářů. Ti nejlepší už mají velice dobrou techniku. Už před časem jsem se rozhodl, že to také zkusím. Je to pro mě zábava i motivace, ale už bych nechtěl další bolestivá zranění žeber a ramene. Jinak jízda se třemi soupeři je něco zvláštního, nutí mě víc přemýšlet, vyžaduje správnou taktiku i nemalé úsilí dostat se hned do vedení a uniknout tak možnému kontaktu lodí. Někdy to vyjde, ale každá jízda je jiná. Nikdy nevím dopředu, co udělají ti tři vedle mě.
Jak složitá je cesta na olympijské hry do Paříže?
Složitá je především v tom, že do Paříže může z každé země jet pouze jeden kajakář či kanoista. To znamená dosáhnout nejlepších výsledků ve Světových pohárech, na mistrovství Evropy a hlavně na mistrovství světa, které se koná v září v Anglii. Jsem připravený dobře a bude tedy záležet na tom, zda se mi to také podaří prodat.
Máte už jasno o svém letošním závodním programu?
Zúčastním se všech čtyř závodů Světového poháru a obou šampionátů.
Je dost bohatý. Nezkomplikuje to vaše studium na ČVUT?
Kromě dvou předmětů jsem už všechno ostatní studium zvládl. Škola mi už dala všechno, co jsem chtěl získat. Teď ji přeruším, abych se mohl plně soustředit na zmíněný sportovní program. A jaká bude má další studijní cesta, to se teprve uvidí.
A něco sladkého na závěr: rád vaříte i pečete výborné buchty. Co můžete prozradit z této vaší kuchyně?
Všechno kolem vaření mě naučila babička. Doma moc nevařím, protože manželka je výborná kuchařka a navíc většinu času jsem v kajaku. Takže k vaření se dostanu hlavně na soustředěních, kde v pronajatých prostorách a kuchyních je to potřeba umět. Je to pro mě příjemný relax, baví mě udělat i nějakou specialitu.
Říkáte relax, existuje ještě nějaký další?
Velice příjemným zpestřením mého celodenního programu je zahrádka. Máme na ní rybíz i borůvky, na záhonech pak ředkvičky, špenát, salát, rajčata, hrášek i jahody. Večer se tedy starám o všechno, co příroda potřebuje. Je to i učebnice pro tříletou dcerku, aby viděla, že různé ovoce či zelenina se nemusí kupovat jen v obchodech, ale může se získat i touto cestou.
