Paříž - Odmala jí vtloukali do hlavy, že jestli chce něco dokázat, nesmí se bát. Ostatně, co ji v domácnosti se dvěma staršími bratry zbývalo. Španělská tenistka Garbiňe Muguruzaová se toho opravdu nebála a podruhé za sebou je mezi osmičkou nejlepších na French Open. Nyní bude právě ona ve čtvrtfinále soupeřkou české hráčky Lucie Šafářové.
Před dvěma lety o Muguruzaové ještě nikdo nevěděl. Byla sotva plnoletá, v žebříčku se pohybovala kolem 120. místa a toužila po tom dostat se do první stovky. Netrvalo ovšem dlouho a začala o sobě dávat vědět. V Miami i Indian Wells došla do osmifinále, v Hertonenboshi dokonce do semifinále.
Nakoplo ji zranění kotníku
Po Wimbledonu však přišlo zranění kotníku, které ji zastavilo na celý zbytek sezony. Sama je ovšem za tuhle nešťastnou pauzu vděčná, a možná prý právě proto se pak rychle dostala do užší tenisové špičky.
"Byl to pro mě hodně zvláštní půlrok. Bylo mi 18 let a to je věk, kdy přemýšlíte, co budete v životě dělat. A já měla dost času si uvědomit, že chci hrát tenis," prohlásila Muguruzaová s odstupem času.
A start po zranění měla opravdu raketový. V lednu 2014 hned vyhrála svůj premiérový titul v Hobartu, když ve finále porazila Kláru Zakopalovou. Pak to šlo ráz na ráz, osmifinále Australian Open, čtvrtfinále French Open a po cestě skalp Sereny Williamsové, světové jedničky, která byla celé dětství jejím vzorem.
"To bylo neuvěřitelně emotivní vítězství. Doslova se mi třásly nohy. Vždyť jsem porazila hráčku, kterou odmalička obdivuji a její hru na videích studuji. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi něco takového povede," přiznala tehdy španělská vycházející hvězda.
Nebojí se nikoho, ani světové jedničky
Ale kdo by čekal velkou bitvu a zprvu ustrašený výkon mladší tenistky, ten by se spletl. Muguruzaová ve druhém kole Williamsovou vypráskala dvakrát 6:2. Hrála absolutně bez respektu, za což ji oceňovali i odborníci.
"Myslím, že se ve mně na kurtu probouzí silná osobnost, kterou ze mě vychovali rodiče. Vždycky mi říkali, že musím být statečná, jestli chci něco dokázat, a nebát se, to je v ženském tenisu opravdu důležité," uvedla dívka, která vyrůstala se dvěma staršími bratry a i to ji prý životě posílilo.
Jenže s úspěchem a šplháním se žebříčkem přišla i jedna nepříjemnost. Musela se rozhodnout, kterou zemi chce reprezentovat. Narodila se totiž ve Venezuele, odkud pochází maminka a kam se její španělský otec kdysi přestěhoval za prací. Vyrůstala tu šest let, než se zase i s rodinou přesunuli do Barcelony, kde žije dodnes.
Řešila dilema mezi Venezuelou a Španělskem
Ve Fed Cupu ale může hrát jen za jednu zem. "Bylo to jako bych měla říct, jestli mám ráda víc tatínka, nebo maminku. Část rodiny mám v Jižní Americe, část v Evropě. Tenisově jsem ale vyrostla ve Španělsku, a proto jsem se rozhodla pro něj," vysvětlila nynější 20. hráčka světa.
V únoru hned táhla Španělsko proti Rumunsku v boji o návrat do světové skupiny Fed Cupu. Senzačně porazila Simonu Halepovou i Irinu Beguovou, ale nikdo další už klíčový třetí bod nepřidal, a tak zažila první reprezentační porážku.
Letos na French Open ovšem prožívá další skvělou jízdu do čtvrtfinále a ukazuje, že loňský rok nebyl náhodou. Sama se za antukovou specialistku nepovažuje. Má radši rychlejší povrchy, jednou by chtěla uspět na trávě ve Wimbledonu, přesto se jí v Paříži mimořádně daří.
"Mám radši tvrdší povrchy, ale většinu sezony trénuji ve Španělsku a tam máme spoustu antukových povrchů, takže jsem na ni dobře připravená," dodává budoucí soupeřka Šafářové, kterou nečeká nic jednoduchého.
