Londýn - Za tu dobu se stihnou narodit tři generace a prožít jeden život. Je to 77 let, co Wimbledon poznal posledního britského vítěze Freda Perryho. Spojené království letos opět upíná naděje k jedinému jménu - k Andymu Murraymu.
Přitom to vypadalo, že rodák ze skotského Glasgow bude po trávníku spíš prohánět balón fotbalový než ten tenisový. Měl to také v krvi, jeho dědeček Roy Erskine byl v 50. letech minulého století profesionálním skotským fotbalistou. Ale v 15 letech si řekl, že mu lépe sedí raketa než kopačky a zaměřil se jen na tenis.
Už v juniorských kategoriích z něho sálala soutěživost a touha všechny porážet. Není proto divu, že se během dvou let dostal z šesté stovky na žebříčku až na 17. místo. Ve dvaceti letech už atakoval první desítku.
Chtěl grandslam, tak povolal Lendla
O rok později se usadil na čtvrté pozici na okruhu a následující čtyři roky se jí pevně držel. Jenže to bylo pro Murrayho málo. Pořád byl jen tím posledním ze silné čtyřky za Nadalem, Federerem a Djokovičem. Navíc mu scházelo to, po čem jako tenista nejvíc prahnul, vyhraný grandslam.
Na začátku roku 2012 se tedy rozhodl k zásadnímu kroku. Povolala nového trenéra. A ne jen tak ledajakého. Nejúspěšnějšího českého tenistu s americkým pasem Ivana Lendla. Cíl byl jasný, vyhrát grandslam.
"Ivanův vliv na náš sport je nezpochybnitelný. Přinese zkušenost a znalosti, které mají jen málokteří, především co se týká grandslamů," uvedl Murray na adresu nového kouče na začátku jejich vzájemné spolupráce.
A vyplatilo se, lepší rok Murray ještě nezažil. Vyhrál turnaj v Brisbane, do finále se dostal v Dubaji i Miami. Na prvních dvou grandslamech sice dál než do semifinále nedošel, ale na Wimbledonu už patřil k horkým favoritům na vítězství. Celá Británie věřila, že konečně po dlouhé době turnaj vyhraje domácí hráč.
Loni ve Wimbledonu plakal
Vše tomu nasvědčovalo. Murray se dostal až do finále, ve kterém se mu postavil Švýcar Roger Federer. Jenže Švýcar ve třiceti let předvedl svůj nejlepší tenis a domácího tenistu ve čtyřech setech porazil. Brit se dlouho držel, ale při ceremoniálu se během vlastního proslovu rozplakal.
"Já se snažím, ale není to jednoduché," mluvil v slzách před diváky jejich miláček. Ti ho i tak odměnili bouřlivými ovacemi.
On se jim za to odměnil o měsíc později, kdy konečně našel recept na Wimbledon. Na stejném kurtu totiž získal zlatou medaili po finálové odvetě s Federerem. Chuť si tedy spravil dokonale.
Ale pořád to nebyl vyhraný grandslam. Dočkal se v Americe. Po nervydrásající ale pohledné bitvě s Novakem Djokovičem vyhrál Murray US Open. Po převzetí trofeje věděl, komu má jako prvnímu poděkovat. "Je to velká zásluha Ivana Lendla, je to jeden z nejlepších hráčů historie a jeho rady a podpora pro mě byly neuvěřitelně důležité," přiznal vítěz.
Murray: Jsem zkušený. Tlak ustojím
Jeden sen si tedy splnil, ale je tu další a nejspíš ještě těžší. Vyhrát pro svou zem Wimbledon. To, že k turnaji na kurtech v All England Clubu upíná veškerou pozornost je zřejmé. Nyní už světová dvojka raději kvůli bolavým zádům vynechala French Open, jen aby bylo vše v pořádku do začátku travnaté části sezony.
Pauza Murraymu evidentně prospěla, protože jestli byl vloni jedním z favoritů, letos je možná tím úplně největším. Na trávě se v červnu ukázal v tom nejlepším světle, vyhrál totiž londýnský turnaj v Queensu.
"Doufám, že podobné výkony zopakuji na Wimbledonu. Ale stát se může všechno, ve sportu vám nikdo nic nezaručí," řekl novinářům Murray.
Tlak na jeho osobu se ovšem bude s každým kolem opět stupňovat. S každým rokem je to stejné, věřím, že už jsem natolik zkušený, že si s tím poradím a vydám ze sebe to nejlepší," slíbil Murray.
Jedno je jisté. Pro Británii bude jediným reálným želízkem v ohni. Dalšího Brita najdeme v žebříčku ATP až v třetí světové stovce, takže buď Murray, nebo nikdo.
