Jak velká komplikace pro vás odložení olympiády je?
Komplikace je to v tom, že se nám posunul vrchol olympijského cyklu. Celé čtyři roky se připravujete na kvalifikaci, která není snadná, a když se vám povede, všechno směrujete a ladíte k olympiádě tak, abyste tam byli nejlépe připravení. Jenže to se teď o rok posune, takže člověk bude zase začínat nanovo.
Zůstal vám v kalendáři nějaký závod, na který se teď můžete připravovat?
V nejbližší době tam není nic, až odložený šampionát někdy v listopadu, takže přípravu bude mít smysl rozběhnout někdy do září. Do té doby mám sportovní kariéru tak trochu utlumenou.
Není to divné, mít po dlouhé době volné léto?
Tak já se nenudím. Mám rodinu, tak se věnuju jí, případně dělám i něco na baráku, na co nebýval čas. A když je potřeba, jdu si zajezdit i tady v Čechách, ale to jsou spíš takové tréninky na kondici, abych se nějak udržoval.
Jak složité je se windsurfingem uživit, není i tohle pro vás teď kvůli posunuté olympiádě komplikované?
Samozřejmě olympiáda je celkově pro nás jachtaře největší příležitostí, jak se zviditelnit a nějak prodat. I já jsem měl k Tokiu v plánu nějaké mediální aktivity tak, abych se nějak dostal do povědomí lidí. Připravit se na hry není určitě levné. Ideální je trénovat co nejdéle přímo v tom dějišti a Japonsko je drahá lokalita. Případně můžete vybrat destinaci, kde budou podobné vlny a podmínky, ale i tak musíte někam vyjet, v Česku se to natrénovat nedá.
Takže jste odkázaný na sponzory?
V téhle době těžko můžu po nějaké firmě chtít sponzorské peníze navíc, když v téhle koronavirové krizi spíš šetří. Mám docela štěstí, že podpora jachtařského svazu je slušná a jsem taky zaměstnancem Olympu, tedy ministerstva obrany, takže v tomhle ohledu zase tolik nestrádám.
Nepatříte mezi sportovce, kterým posunutí olympiády vlastně prodloužilo kariéru?
Jako že bych končil? To ne, to v plánu nebylo. Je pravda, že mi bude 35 a ve startovním poli už patřím mezi ty starší. Ale takhle jsem o tom nepřemýšlel, naopak. Na dalších hrách v Paříži se má jezdit na prkně, které je trochu jiné než to v kategorii, která bude v Tokiu, takže pro mě bude výzva se poprat o účastnické místo ještě za čtyři roky.
Když jsme u kvalifikace na hry, zaznamenal jste zprávy a hlasy fanoušků, kteří hnali Ester Ledeckou za tím, aby vedle lyží a snowboardu zkusila i letní olympiádu na windsurfu? Myslíte, že by to zvládla?
Doneslo se ke mně, že by to mohla zkusit, že jí to jde. Pokud vím, tak Ester jezdí na jiném prkně, než na jakém se jezdí olympiáda, musela by se na něj přeorientovat. Na druhou stranu mezi holkama je slabá konkurence, i u nás v Česku. Nadějné dívky jsou teprve v kategorii třeba kolem 14 let. Takže kdyby se do toho Ester obula a chvíli se tomu věnovala, fakt by mě zajímalo, kam až by byla schopná se dostat. Nemuselo by to být zlé.
U vašeho jména se vyloženě nabízí otázka, jestli jste sledoval fotbalový seriál Vyšehrad, víte, kdo je Julius Lavický?
Vím. I když v době, kdy ten seriál frčel, kolem mě lidi stříleli hlášky a já se vůbec nechytal. Někdo se i zeptal, jestli s tou postavou nemám něco společného, tak jsem se na to musel podívat.
A líbil se vám?
Jó. Je to dobrá sranda. Ale popravdě fotbalové prostředí moc neznám, já jsem odmalička býval spíš hokejista. A teď mám jako doplňkový sport k windsurfingu třeba lyže.
