Praha - Před čtyřmi roky si vyčítal, že na olympijských hrách ve Vancouveru nevyužil v premiéře skikrosu pod pěti kruhy velkou šanci na zisk medaile, a především kvůli tomu se rozhodl změnit své původní rozhodnutí a dál pokračovat v kariéře.
I když těsně po Hrách v Soči oslaví Tomáš Kraus čtyřicáté narozeniny a konkurence je po čtyřech letech mnohem větší než před čtyřmi lety ve Vancouveru, dlouholetá skikrosová světová jednička stále sní svůj medailový sen.
"Asi to bude moje poslední aktivní olympiáda, ale aspoň o semifinále se chci prát. Nedokážu si to sice dopředu narýsovat, ale za ty čtyři roky jsem udělal hodně práce. Budu připravenější než tehdy. Cítím se líp než minulé roky," uvedl dvojnásobný mistr světa a čtyřnásobný vítěz celkového pořadí Světového poháru.
Tomáši, poté, co jste ve Vancouveru vypadl ve čtvrtfinále, jste se rozhodl změnit své rozhodnutí ukončit kariéru. Co budete dělat po této sezoně, se rozhodnete kdy?
Jsem rád za každý rok, který mě baví. Na startu musíš mít jasnou vizi, že tomu dáš sto procent, jinak je to nebezpečné. Když se budu cítit, je možné, že tato sezona nebude poslední. Rád bych se konečně taky dočkal závodu v Harrachově, když byl loni zrušen.
Kteří závodníci podle Vás mají největší šanci na triumf v Soči?
První závody Světového poháru byly hodně vystresované. Stejně jako před Vancouverem to hodně hrotili Švýcaři, Rakušani a Francouzi, kteří ty závody měli jako kvalifikaci. Já to mohl v klidu sledovat zpovzdálí.
Mluvil jste o tom, že úvodní závody SP v Kanadě, Francii a Itálii byly vystresované, čím to bylo?
Loni to ale bylo horší. Přátelskou atmosféru jsem tehdy moc necítil, ale teď se mi zdá, že se to zase začíná dostavovat. Jsou sice náznaky, že někdo někoho nepustí do tréninku, do trati, ale doufám, že se zklidní a uvědomíme si, že si to chceme užít.
Vy sám jste skončil po pádu na posledním mistrovství světa v nemocnici. Jak jste se tehdy ze zlomeniny pánve zotavoval?
Začátek vypadal dramaticky, ale po čtyřech týdnech se to dostalo do stavu, že jsem neměl problém. Pak mě trošku bolelo tříslo, ale na tom jsme zapracovali a po dvou týdnech jsem mohl dělat všechno.
Co všechno jste tedy musel podstoupit?
Jezdil jsem na kole, chodil do posilovny, dělal rychlost a dynamiku. navíc jsem poprvé v kariéře začal i dost běhat. Pořád se sice bojím o kolena, proto jsem si řekl, že budu běhat po špičkách, a najednou to jde. Začal jsem běhat líp technicky a naběhal toho docela dost. Tak třikrát týdně okolo 12 kilometrů. Čím víc jsem běhal, tím to míň bolelo a víc mě to bavilo. Říkal jsem si, že s takovou jednou budu běhat maratony.
Kvůli olympiádě jste začal s tréninkem na ledovci o měsíc a půl dříve, než to děláte normálně. Proč?
Nechtěl jsem mít kvůli počasí žádný skluz. Navíc jsme trefili dobré podmínky. Odjezdili jsme hodně obřích slalomů a myslím, že to má dobrý vliv na moje lyžování. Cítím se jistější v zatáčkách.
Trénovat jste prý měl i u svého domu?
Doma na zahradě jsem si pak zkoušel starty z boxů, mám tam postavenou startovací bránu a asi 30 metrů trati se skokem. Pracuju na tom víc než dřív. Mám i v plánu si postavit na nějakém kopci, až začne sněžit, postavit tréninkovou trať.
Takže Vás uvidíme někde blízko Děčína s lopatou v ruce?
To plánuju postavit na Benecku, kde by toho sněhu mělo být více. Doma je totiž mnohem jednodušší se domlouvat než v zahraničí. Mohli by to navíc využívat i snowboardcrossaři. Chci se tam uklidit na dva týdny před Soči a vyladit formu.
Co taková stavba vlastní skikrosové trati obnáší?
Stavět to úplně stejně jako v Soči, to finančně nezvládnu. Přesto je to skvělý nápad a mělo by nám to pomoci. Chtěli bychom to udělat podobné a stáhnout to do tréninkového rozměru. Hlavně se tam sejít a v klidu trénovat schovaní před světem.
