Washington (od zvláštního zpravodaje) – Na tabletu sledoval kameru ve své tělocvičně v dalekém Ústí nad Labem, kde trénovalo několik jeho svěřenců a blbly jeho tři dcery. Opodál mu pak odváželi odpad a bordel z hospody. Nejúspěšnější český profesionální boxer Lukáš Konečný je před svým posledním duelem kariéry v naprostém klidu.

„Favoritem je Peter Quillin, on musí potvrdit svojí roli a obhajovat svojí pozici,“ vysvětluje důvody neobvyklé uvolněnosti pětatřicetiletý bijec ve velkém rozhovoru, který vznikal na hotelovém pokoji pár desítek minut před pátečním vážením, kterým prošel s obrovskou rezervou necelého jednoho kila...

Kdy naposledy se vám stalo, že jste si mohl dát v den vážení vydatnou snídani v podobě jogurtu s ovocem?

Nepamatuji si, že bych měl někdy v kariéře takovou pohodu. Všechno jsem si hlídal a dopadlo to tak, že jsem si mohl dávat i steaky, žral jsem spoustu mastných věcí. Snažil jsem se nepít pivo, ale tím neříkám, že jsem ho nepil. Už tři týdny před zápasem jsem měl váhu, což je pro mě netradiční.

Skoro byste mohl jít i o váhu níž?

Skoro jo. Takhle by to asi šlo.

Není na škodu mít váhu tak brzy?

Když je to pod kontrolou, tak ne. Vůbec se s tím netrápím.

Cítíte se díky tomu silný?

Jo, poznám to podle několika věcí. Během tréninku neztrácím výkonnost. Když jsem dřív dělal váhu a nebylo to ono, tak jsem v tréninku chcípal. Třeba jsem pár kol boxoval na lapách a začal jsem odpadat, byl jsem unavený a neměl jsem šťávu. Teď ji v sobě mám, jsem v klidu.

Kondičně je všechno v pořádku, co po technické stránce? Právě o ní jste na úvod přípravy na Quillina poukazoval, že na ní musíte nejvíce zapracovat.

Už se cítím líp, ještě jsme pak decentně upravili taktiku. Mnohem víc mi to sedí a je to bližší mému projevu. Myslím, že to bude ok.

Jste v pohodě i kvůli tomu, že nastoupíte jako outsider, od kterého se toho v Americe tolik nečeká?

To víte, že je to příjemnější být outsider, který může, než favorit, který musí. Dává mi to klid.

Američani dokonce ani neumí pořádně vyslovit vaše jméno. Říkají vám Koneky…

Už to není pravda. Včera se ho naučili z televize Showtime, která bude galavečer vysílat. Jeden z nich to umí úplně výborně. Je to tu hodně profesionální. Přitom jsem jim říkal, že je mi jedno, jak to budou vyslovovat, ale oni chtěli být přesní. Nejdřív to řekl desetkrát špatně, ale přes noc se to naučil. Je to tu profesionální po všech stránkách.

Přitom by se dalo čekat, že vám jako hostujícímu boxerovi budou házet klacky pod nohy. Nečekal jste, že vám to budou komplikovat?

S tím jsem smířený, že to může přijít, snažím se to neřešit navíc to není aktuální.

Co by vás rozhodilo?

Nic, mám zkušenosti a už mě tu prostě nic nerozhodí. Pokud bych byl makovec, který je poprvé na velkém galavečeru, tak vás to může psychicky narušit, když něco přijde, tak to přijde, nic se neděje. V Anglii mi jednou řekli, že už mám nastoupit, ale pak jsem stál v zákulisí dvacet minut v průvanu, furt to prodlužovali, ale tak to je, pak jsem ho knockoutoval.

Vše vypadá ideálně. I Quillin se k vám chová hezky. Překvapilo vás, jak je milý?

Překvapilo mě, že se chová více méně stejně jako já. Byl férový, pozdravil, popřál hodně štěstí, což já bych mu skoro ani nepopřál, dalo se s ním úplně v klidu bavit, nebyl povýšený, v pohodě. Uvidíme, jak to bude v zápase. Na rovinu, můžeme tu o něm básnit, jak chceme, ale v ringu od něj stejně čekám prasárny. Bude dělat finty, ale to k tomu patří a člověk na to musí být připravený.

Po středečním volném tréninku si přitom postěžoval, že jste ho nepřišel pozdravit...

Já bych ho i pozdravil, ale oni jsou pro mě ti černoši všichni stejní, a to nemyslím nějak zle. Pro něj je asi jednoduché poznat, kdo je nějaký Konečný, když tam dorazí dva běloši – já a Kazach Bejbut Šumenov, který je navíc ode mne o hlavu vyšší.

Pro vás se nyní de facto otočily role. V kariéře jste byl většinou tím, za kým jezdili soupeři poprat se o šanci a jejichž jména téměř nikdo v Česku neznal. Teď jste přijel do USA a jste tu jako neznámý boxer.

Tak to je, je to jiná úroveň.

Boxujete potřetí o regulérní světový titul. Jste starší, co vám daly předchozí zápasy?

Co si myslíte, že vám řeknu. Že tu teď pronesu nějaké životní moudro? Nedokážu přetlumočit svoje vnitřní pocity, to jsou zkušenosti, které získávám během kariéry a ani je neumím sám pojmenovat. Spoustě věcí nerozumím ani já sám. Například nevím, proč se mi tak dobře dělá nyní váha. Jsem psychicky odolný a dobře připravený, ale nevím, kde je k tomu klíč.

Tak aspoň řekněte, v čem vás poučily předchozí titulové zápasy?

Je to jiný stres, ale vždy přijde něco nového. Teď zase lezu do zápasu a už vím, že po něm nebudu boxovat dál, takže se to zase nedá porovnávat. Vždy jsem byl pod tlakem, vždy jsem musel všechno hlídat a dá se říct, že jsem boxoval dost takticky. Tady si to úplně hlídat nemusím. Samozřejmě nechci prohrát před limitem, chci odvést dobrý výkon, chci pokud možno vyhrát. Chci a budu boxovat takticky, ale když uvidím, že se to nevyvíjí ideálně, budu mít volnější pole působnosti.

Co říkáte na názory, že prohrajete před limitem?

Nechápu, jak to můžou lidi říkat. Slyšel jsem, že prohraji do třetího kola, přitom jsem nikdy nebyl mezi profíky na zemi. A najednou mám prohrát takhle rychle. Je to hovadina!

Někteří fanoušci v různých diskuzích si myslí, že zápas případně i zabalíte...

V životě jsem to neudělal a nebudu s tím začínat v posledním zápase kariéry. Kdo mě zná, tak to ví. Kdo říká, že si jedu pro prachy, tak mu odpovím, že se na ně těším. Ještě je samozřejmě nemám na účtu, ale to neznamená, že se na to po dvou kolech vykašlu. Nebudu si kazit svou kariéru. Je to poslední zápas. OK, v uvozovkách sem jedu i kvůli penězům, ale furt chci udělat maximální výkon, chci odejít pokud možno jako mistr světa, chci předvést něco vyrovnaného a zajímavého.

Uvědomujete si, že podle posledního zápasu s Quillinem bude řada lidí hodnotit celou vaší kariéru?

Hele bude, tak to bývá. Ale i kdyby to nedopadlo podle mých předpokladů, tak se svět nezboří. Já vím, jakou jsem měl kariéru, s kým jsem boxoval a jaké to byly zápasy, takže i kdyby se mi nedej bože ten poslední zápas nepovedl, tak se z toho neposeru. Na druhou stranu zase dopředu říkám, že se cítím skvěle. Forma tu je, ani jsem jí asi nečekal.

Přitom jste měl na přípravu jen dva měsíce a stěžoval jste si na problémy s očima. Nic z toho vás neomezovalo?

Myslel jsem si, že mi oči budou vadit víc.

Quillin řekl, že chce velkolepé vítězství. Jakým stylem mu budete vzdorovat?

Je mi u prdele, jak bude zápas probíhat. Stačí mi, když vyhraji.

Váš kouč Dirk Dzemski vidí šanci ve vašich kvalitních úderech na břicho soupeře. Je to cesta?

Souhlasím, zvláště když je o dost větší než já, je hodně pohyblivý a na hlavu se bude trefovat špatně. Co z toho ale vyleze, se uvidí v zápase. Jsem připraven taktiku měnit, ale snad to nebude třeba.

Boxuje se na dvanáct kol. Berete to tak, že čím déle zápas potrvá, tím větší jsou vaše šance?

Beru, čím déle budeme boxovat, tím líp pro mě. Není o čem spekulovat, bude mít bomby a jestli se mi povede bojovat, jak chci, postupně ho utahám.

Zkušenost je na vaší straně – máte na kontě třikrát více kol mezi profíky než Quillin. Bude to hrát roli?

To sice nemusí nic znamenat, ale myslím, že to výhoda je. Mohlo by se to projevit v pokročilé fázi zápasu. Mohl by znervóznit. Já nejsem pod tlakem a když prohraji na body a udělám slušný zápas, budu spokojený, on ne. Samozřejmě chci vyhrát, ale vítěz budu i po hezkém výkonu, protože ukážu, že na to mám.

Čekáte, že na vás vlítne?

Myslím, že tolik ne. Asi mu to ani nikdo neřekne. Zkusí bomby v prvním a druhém kole, to je logický, ale asi všechno nevsadí na úvod zápasu. Takovou chybu neudělá.

Dýchlo na vás americké prostředí? Jste hrdý, že jako první Čech boxujete v USA o světový titul?

Ani ne. Jsem tady, abych si udělal svojí práci, jsem tu kvůli výkonu, ostatní věci jako focení a show neřeším. Prostě se uvidí. Těší mě, že tu můžu být a boxovat na galavečeru, kde je Hopkins, už jen to, že tu sem, značí, že mám nějaký kredit, ale jsem tu především pracovně. Tohle můžu řešit s odstupem času.

Pomáhá vám, že ve středu přiletěla manželka Jarka?

Lépe se mi usíná, když je se mnou. Jsem rád, že je se mnou v Americe a podporuje mě. Je tu poprvé, přesto než by šla nakupovat, jde se mnou na tiskovou konferenci. Jsem rád, že to takhle vnímá.

Spíte spolu na jednom pokoji. Kolik vám zbylo testosteronu?

Já mám testosteronu vždycky hodně.

Nebyl trenér Dirk Dzemski proti tomu, abyste měl na pokoji manželku?

Dirk mě zná. Boxovali jsme proti sobě v amatérech německou Bundesligu. Byl se mnou jako kolega boxer ve stáji, teď mě už osm let trénuje, zná mě. Všichni mu říkají trenére, jen já Dirku, jsme kamarádi. Měl jsem z toho decentní obavy, ale když jsem zjistil, že v hotelu stojí jedna noc 350 dolarů, tak jsem začal přemýšlet jinak. Máme velikou postel, ke mně na pokoj se vejde. Dirk se k tomu postavil skvěle. Zná mě a ví, co může očekávat. Je to pro mě pocta, že mi takhle věří.

Dá se říct, že vám v posledních měsících celkově vychází více vstříc než dříve?

Určitě, ani do Slovinska jsme neodjeli kvůli mým důvodům. Poslední týden za mnou pořád jezdil do Ústí, což byla pecka.

Jaký odkaz chcete zanechat, jak si vás mají lidé pamatovat?

No, jak? Jako frajera, jako zabijáka a nejlepšího boxera, to je logické. Co z toho vyleze, je jedno. I kdyby si mě pamatovali jako boxera, který vyhraje poslední zápas v posledním kole, v poslední vteřině nějakým náhodným úderem, tak to přece bude hezký.