S Maďarkami jste hráli o přežití, ale neuspěli jste. Proč?
V pátečním zápase s Ukrajinou jsme trochu selhali psychicky, ale proti Maďarsku v tom problém nebyl. Holky byly od začátku dobře namotivované. Daly do toho všechno, věděly, o co jim jde.
A co tedy chybělo k tomu, abyste proti Španělkám nehráli jen pro diváky?
Měli jsme dát některé v uvozovkách laciné koše. Měli jsme najít někoho, kdo se zblázní v tom dobrém slova smyslu a v rozhodující chvíli to tam trefí. Něco nám chybělo. Nic konkrétního, spíš od všeho trochu. Udělali jsme o něco víc chyb než Maďarky, dali jsme o dva koše méně a je to bolestivé. Doma dvojnásob bolestivé.
Chtěli jste hrát svým stylem, ale moc jste se k tomu nedostali…
Ale my ten tlak na Maďarky vytvářeli. Byla to naše taktika, kterou nám Španělky v prvním zápase potvrdily: když jsou Maďarky pod tlakem, tak se jim nehraje dobře. Holky makaly, dřely, ale v rozhodujících chvílích nám soupeřky obranu přečetly, dostaly balon na tu správnou hráčku, která byla zrovna v dané chvíli střelecky disponovaná. Můžeme spekulovat, zda jsme měli hrát zónovou obranu dřív. Ale my této obraně věřili, protože nás protáhla většinou zápasu, a pak najednou vylétly tři přihrávky na volnou hráčku. Chvilinku volnou hráčku! To nebyly chyby jako v utkání proti Ukrajině, kdy si tam soupeřky mohly dělat, co chtěly.
Dá se to srovnat s minulým šampionátem, kdy český tým také nepostoupil do čtvrtfinále?
Byla to podobná situace, i když tehdy byl tým asi zkušenější, nechci říkat lepší. Na druhou stranu by nebylo korektní, kdybych příčiny letošního neúspěchu hledal v tom, že je družstvo mladé, nezkušené. V každém případě do toho člověk jde, poctivě se připravuje a věří, že šampionát dopadne dobře. Bohužel se tak nestalo.
Dají se i z takových zápasů využít zkušenosti do dalších let?
Každý zápas holkám hrozně prospívá, a to úplně všem. Nejen těm, které jsou tady prvně, ale i zkušenějším hráčkám. Pokud chceme hrát dobře v následujících letech, musíme mít hodně basketbalistek, které mají sesbírány zkušenosti. V mezinárodním basketbalu, který je samozřejmě jiný než ligový.
Ale i pro vás je to zkušenost, že? Na mistrovství Evropy jste tým vedl poprvé…
Samozřejmě. I když jsem jako hlavní kouč odvedl ligové i euroligové zápasy, byl jsem na letních univerziádách, což jsou malé olympiády. V takové situaci nejsem prvně, ale Evropa je Evropa, pro mě je to taky premiéra. A zkušenost.
Přemýšlíte o tom, že byste z výsledku na ME vyvodil sám určité důsledky? Koncem června vám končí smlouva…
Myslíte, že bych měl skončit? Udělali jsme dost práce, o to víc mě mrzí, že se nám to nevrátilo. Frustrace je obrovská, člověka v takových chvílích napadá, že raději nebyl s rodinou na chatě. Ale teď jsme v bodě nula a já určitě budu pokračovat dál, pokud od svazu dostanu důvěru.
Kvalifikací na letošní ME jste prošli jako pořadatel mistrovství. Napadá vás, že bude těžké se na příští šampionát vůbec probojovat?
Může to být problém. Sami vidíte, že ta Evropa je vyrovnaná. Že týmy, které nebyly na minulé Evropě, porážejí šampiony. Že Belgie přehraje Rusko, Slovinsko málem porazí Francii. Možná nastanou časy, že něco vynecháme…
Na to ale fanoušci nejsou zvyklí…
Ano, vždycky jsme vozili úspěchy. Je potřeba si uvědomit, že se situace změnila. Ne trochu, ale podstatně. Už tady nejsou naše zlaté holky, je to jiná generace, která se, jak věřím, popere o úspěchy našeho basketbalu.
Jak jste byl spokojen s rolí a vystoupením americké pivotky Kii Vaughnové, která v únoru získala český pas a pro niž to byla první velká reprezentační akce v dresu Česka?
Kia měla být náš lídr pod košem, což byla. Proti Maďarkám měla trochu smůlu, schytala brzy tři fauly, musela si jít sednout, aby nám vydržela do koncovky. Trošičku nám vypadla z tempa, ale jinak jste viděli, že plnila tu roli velmi dobře. Stejně tak i roli lídra týmu, v zápase s Ukrajinou holkám taky pěkně zvedla mandle. Mohla hrát jako nějaký žoldák bez nasazení, ale to vůbec. S Kiou maximální spokojenost.
Během zápasu zareagovala několikrát hodně emotivně, až by se dalo říct podrážděně. Nepodepisuje se to na jejím výkonu?
Každá hráčka má svůj projev. Jedna vystupuje s chladným výrazem a leckdy vypadá, jako by měla ochrnuté mimické svaly. Kia je jiný typ, ventiluje své pocity na hřišti. Nemyslím, že nějak nepatřičně, ona je taková. Každý jsme jiný.
