Loňská sezona na podzim skončila a vy jste ještě v listopadu vydal do Číny. S jakými představami?

Letěl jsem tam s tátou (trenérem - pozn.red.), poprvé v životě a bylo to na pozvání. Naším cílem bylo městečko Miyi v provincii Sečuán v horském prostředí, asi 1200 metrů nad mořem. Je to ovocnářský kraj, tedy daleko od nějakého hustého smogu. O představách nelze mluvit, protože jsme vůbec nevěděli, do čeho jdeme, co nás během těch dvou týdnů čeká.

S čím jste byli spokojeni?

Především s náročnou tratí a životem téměř bez lidí. Vodní kanál je vedle řeky, podobně jako v pražské Troji. Celý pobyt byl velice užitečný pro podobný časový posun, jaký nás čeká příští rok v olympijském Tokiu. Myslím si, že případné soustředění v této čínské oblasti před cestou do Japonska by bylo velice prospěšné pro nutnou aklimatizaci.

Potkalo vás něco, co se vám nelíbilo?

Bylo nemilé, že jsme si nemohli na výlet vypůjčit auto, protože jsme samozřejmě neměli čínský řidičský průkaz. Byli jsme tak vázáni na čínskou federaci, což nám radost nedělalo. Vůbec pak nebylo příjemné, že doslova každém kroku, i na vodě, mě sledovaly kamery.

Co pro vás bylo daleko od domova překvapující?

Na každém soustředění doma i kdekoli v zahraničí jsou stanoveny přibližně dvě hodiny na snídani, oběd i večeři. V Miyi jsme ráno, v poledne i večer mohli žádat o stravu pouze během pevně stanovených patnácti minut. Kdo přišel později, tak už nic nedostal. Jinak stravovat jsme se mohli jen ve sportovním centru s vysvětlením, že po masu z jiných zvířat by nám mohl hrozit dopingový nález.

Vrátil jste se v prosinci a v půli ledna se už vydal na dvouměsíční pobyt v australském Sydney. Zase vás čekalo něco výjimečného či zvláštního?

Kdepak, vždyť do Sydney jsem letěl už pojedenácté. V předměstí tohoto australského velkoměsta se už cítím jako doma. Vždyť jsem tam strávil už půldruhého roku svého života.

Takže dva měsíce v pohodě?

Určitě! Bylo to klubové soustředění asi s třiceti účastníky. Trénoval jsem na olympijské trati z roku 2000. Všechno tam už znám, mám tam spoustu kamarádů a známých. Setkávám se tam s českými občany, kteří tam žijí už dlouhá léta. V mém programu jsem našel čas i na povzbuzování Petry Kvitové při jejím startu na mistrovství Austrálie. Hlavně jsem však poctivě trénoval, takže se cítím v dobré formě.

Co vás v nejbližší době čeká?

Nejbližší dva víkendy jsou na programu tradiční nominační závody, kterých se sice zúčastním, ale díky loňským výsledkům mám účast v reprezentaci už zajištěnou. Přesto chci potvrdit, že do národního družstva patřím. A koncem května přijde první vrchol sezony - ve francouzském Pau mistrovství Evropy. Sice v něm ještě nepůjde o body do olympijské kvalifikace, nicméně je to významný šampionát a chci v něm navázat na pěkné loňské vysvědčení. Druhým vrcholem bude koncem září mistrovství světa ve Španělsku, kde už se budou sbírat první body pro Tokio.