Praha - Poprvé se probili z kvalifikace do hlavní části majoru, vydělali dva tisíce dolarů a těšili se na další klání v Dauhá. Českým mužským jedničkám plážového volejbalu Ondřeji Perušičovi a Davidu Schweinerovi ale zkazily náladu události z říše Murphyho zákonů.
Když si třiadvacetiletí reprezentanti minulý týden po dvou porážkách v hlavní soutěži ve Fort Lauderdale připsali celkově dělené 25. místo, měli jen pár dnů na to, aby se začali připravovat na odlet do Kataru, kde je čekala další zastávka světové tour.
Sice si na Floridě životním výsledkem na majoru přilepšili v přepočtu více než čtyřiceti tisíci korunami, ale v rámci úsporného režimu si pořídili jen stand-by letenky, které je měly dostat na palubu v případě, že zbudou volná místa. Jenže z pohodlné přepravy se stal "boj o přežití", kvůli bouři totiž bylo dvacet letů přesunuto z New Yorku právě do Miami.
"Možná v tom měl prsty i Svatý otec, protože předposlední dvě místa nám vyfoukly dvě postarší služebnice Boží…" uvedli na své facebookové stránce čeští plážoví volejbalisté.
Nakonec zbylo jen jedno místo pro tříčlenný tým včetně trenéra Andrea Tomatise. Populární střižba rozhodla o tom, že se do Kataru přes Řím vydá David Schweiner a zbylí dva smolaři budou čekat, až se situace na letišti umoudří.
Jenže přes víkend se všechno jen zhoršilo a volejbalisty začal tlačit čas, aby kvalifikaci v Dauhá stihli. Prioritou tak začalo být to, aby se do dějiště turnaje dostal včas ale alespoň druhý z hráčů.
"Našli jsme tedy letenky pro Peruna (Ondřeje Perušiče) po ose Miami-Atlanta-Istanbul-Dauhá, kterými bychom turnaj ještě stíhali. Při koupi se Perunovi, nerozumějícímu si s moderními technologiemi, vybil telefon. Potvrdil tak první platbu Atlanta-Dauhá a odešli jsme na pokoj zaplatit i druhou rezervaci. Během těch pěti minut někdo zakoupil poslední letenku do Atlanty, a nás tak dostal do úzkých…" píše česká dvojice.
Perušičovi nezbylo nic jiného, než si půjčit auto a do Atlanty dojet po zemi. Jenže i v tom byl háček.
"Pokud jsme se zaměstnancem půjčovny nemluvili jinou angličtinou, požaduje při řidiči pod 26 let zakoupení letenky Miami-Atlanta. Otázky 'proč asi volám do půjčovny aut a k čemu mi ta letenka asi bude' odrazil sveřepě, že on pravidla nevymýšlí. Zabalen odjíždím s Andreou na letiště půjčit auto od někoho jiného," dodává volejbalista.
V půjčeném chevroletu si Perušič uvědomil, že nemá zřejmě velmi důležitou věc, a to pas. Za kvílení gum přibrzdil u hotelu, vyzvedl doklady a vydal se na cestu. Do uzavření check-inu zbývalo 7 hodin 30 minut, navigace tvrdila, že do cíle je to 8:50.
"S uspokojením najíždím na první z velkých silnic. Po konzultaci se slečnou M na telefonu zjišťuju, že jsem si hned spletl dvě velké silnice, které velkou částí Floridy vedou vedle sebe, ale nakonec se rozdělují - sjíždím."
V tu chvíli se rozsvítila kontrolka se stavem paliva, která signalizovala jen 60 mil dojezdu. I přes usilovné hledání a konzultaci s operátorkou došel Perušičovi benzin jednu míli před pumpou.
Letadlo letí načas, rozhodovat mohou minuty
"Doplachtil jsem 300 metrů a stopařským uměním částečně vynahradil manko. Postarší pár Paul a Nancy mě vzali pod křídla, mají rádi Prahu a fandí Hawks," popisuje.
Po prodělané zkušenosti se později poučil a k benzince zajíždí raději s předstihem. "Pochybný párek mexických imigrantů za pultem mi sděluje, že nemají benzin. Usilovně přemítám o významu čerpací stanice, která je bez benzinu, a tankuji o pět mil dál," vypráví Perušič.
To už se čas odletu z Atlanty opravdu blíží a je jasné, že mohou rozhodovat minuty. "Depresi prohlubuje operátorka, která mě informuje, že vrácení auta je na úplně opačné straně letiště a musel bych strávit dalších 25 minut v buse na terminál. Operátor Turkish Airlines poté potvrzuje, že let je načas," vrcholí dramatická situace.
O pár hodin později je jasné, že už si může jít hledat hotel, letadlo odletělo. "V depresi a únavě přijíždím na letiště, vracím chevrolet s hořícími pneumatikami. Poté se jedu ubytovat do útulného motelu, který sice nabízí údajně nekuřácké pokoje, ale řádně vyuzené a stěny jen ztěžka drží pohromadě při startu letadla," dodává Perušič.
Turnaj v Kataru se tak odehrává bez české dvojice. "Touha ušetřit a bezmezná vlastní blbost nás tak stála turnaj. Vydělané prize money hned chytře zainvestujeme do letenek domů a pokuty za pozdní odhlášení z turnaje. Andrea na cestě do Říma, Dave je v Dauhá, Perun na cestě z Atlanty do Dauhá a míříme domů…" shrnují tragikomický příběh čeští beachvolejbalisté.
Týmová odluka! Turnaj jsme zakončili prohrou 1:2 s Belgičany. Oba týmy ae vystřídaly ve slabých chvilkách na ztrátě a v rozhodujícím setu jsme poměrně přesvědčivě dotlačili soupeře k vítězství, neboť začátek byl v naší režii a po devíti odehraných míčích byl stav 2:7...:) Další den jsme kromě sledování lepších týmů a uspokojování vlastního svědomí nákupem dárků pro rodinu a těch několik kamarádů, které máme, měli v plánu odletět. Naše až nekřesťansky levné stand-by letenky však tentokrát ostrouhaly, neboť příroda se rozhodla nám prodloužit pobyt a z důvodu bouře bylo asi 20 letů z New Yorku zrušeno a pasažéři přesunuti do Miami. Z pohodlného a neobsazeného letu se tak stal boj o přežití. Možná v tom měl prsty i Svatý otec, protože předposlední dvě místa nám vyfoukly dvě postarší služebnice Boží... Zbylo jedno volné místo. Napůl kvůli turnaji v Kataru a napůl díky hrdinnému sebeobětování všech ostatních se rozhodovalo mezi námi dvěma. Rituál z nejposvátnějších - střižba - rozhodla o tom, že Dave se vydá přes Řím do Dauhá a Perun se ho pokusí s Andreou dohnat :) Dave prožil malebnou cestu s velkým množstvím silných turbulencí, které mu kromě žaludečních potíží snesly i smršť pití z poliček nad jeho hlav. Zmíněný rek však zatnul zuby a teď již spokojeně tráví svůj poustevnický život v Římě, kde ho Valerio rád přivítal v posilovně :) Oproti tomu my už máme za sebou druhý pokus, který se ukázal ještě více ,,neúspěšný,, (byť ztroskotat a zůstat trčet na Floridě by asi většina z vás teď v mínus 10ti nejspíš brala). Pozitivní na celé situaci je, že Kristýna Kolocová už z čekání na sklonku kariéry roste, jak můžete vidět i na fotce, takže na obzoru se rýsuje dvojice obávaných blokařek...:) Zítra už by měl let vypadat lépe, snad všechny nešťastníky z NY, početné rodiny a jeptišky už odlifrovali do Evropy a dostane se na nás :) Perun tak i zítra znesvětí svými prsty South Beach a v pondělí se snad budete moci těšit z našeho opětovného shledání...:) I přes všechny ústrky jsme s turnajem spokojení, po nějaké době mělo Česko zástupce v obou kategoriích hlavní soutěže na takovém turnaji. Načerpali jsme zkušenosti a získali důležité body do sezóny. Vydělané prize money snad hned neutratíme za nové letenky :) Díky všem za podporu a budeme vás informovat! Perun & Dave
Zveřejnil(a) Beachvolleyball team Perušič & Schweiner dne 04. Březen 2018
