reklama
 
 

"Bitva v bahně" ukázala budoucnost Velké pardubické. Přicházejí nové hvězdy, pojďme si jich všímat

10. 10. 2017
127. Velká pardubická s Českou pojišťovnou poodkryla, že o budoucnost slavného dostihu je postaráno. V českých stájích stojí zajímaví mladí koně, oživuje se také zájem cizinců. Přestaňme už řešit, zda a kdy se vrátí do sedla Josef Váňa nebo jak dlouho bude trvat smůla Marka Stromského. Raději si pojďme užít špičkové dostihy a sledujme, kdo zvítězí příště.

Glosář - Místy připomínala zápasy v bahně, ale nedělní 127. Velká pardubická s Českou pojišťovnou dostála velkým očekáváním. Jeden z nejdramatičtějších ročníků posledních let ovládl po velkém finiši osmiletý valach No Time To Lose s úřadujícím šampionem překážkových jezdců Janem Kratochvílem, když v samém závěru 6900 metrů dlouhé trati zachytil ve velkém stylu běžícího Francouze Urgenta de Gregaine.

Očití svědci z řad expertů i diváků mluví o málo vídaném zážitku, na němž se bezesporu výrazně podílely náročné podmínky pro koně i jezdce.

Stav měkké dráhy se v průběhu odpoledne dál měnil pod vlivem deště i rámcových dostihů, takže kolem nedělních 16:40 již představoval to, čemu Angličané říkají "testing ground", tedy podmínky prověřující aktéry po všech stránkách.

Při pohledu na bahnem obalených osm statečných, kteří se dostali do cíle, mnozí listovali v paměti, kdy naposled byly podobné obrázky k vidění. Často byl zmiňován slavný ročník 1980, kdy se koně na starém kursu s původními překážkami místy bořili až po kolena a favoritovi Lancasterovi nakonec na hluboké dráze senzačně utekl polokrevný Simon s Vlastimilem Knápkem. Takové srovnání by ale přece jen bylo přehnané, podklad pod bahnitou vrchní vrstvou byl v neděli o poznání pevnější než před 37 lety.

"Mladé pušky" nastupují - a je to rachot

Velká pardubická letos zažila generační obměnu, kterou už nutně potřebovala. Čtyři z prvních pěti koní jsou mladší deseti let, mezi nastupující překážkové hvězdy se vklínil jen čtvrtý Zarif, pro kterého to v jeho deseti letech bylo čtvrté dotované umístění za sebou ve slavném dostihu.

Jinak se ale na nejvyšších příčkách prosadili sledovaní mladí koně. Pro prvního No Time To Lose i třetí klisnu Delight My Fire to byl debut ve Velké pardubické, pátý Ange Guardian skákal taxis teprve podruhé.

K nim připočítejme rovněž debutujícího polokrevníka Bridgeura. Šestiletý ryzák byl jakousi záložní variantou manželů Myškových poté, co se opět zranila jejich zamýšlená hvězda Goscater. Robustní ryzák odvodil velkou část dostihu, na většině těžkých překážek se prezentoval suverénním výkonem a doběhl si pro peníze za sedmé místo.

Všichni zmínění překážkáři v náročných podmínkách beze zbytku prokázali, že sedmikilometrovou vzdálenost prostojí, což je pro jejich stáje klíčový poznatek. Jiný dostih, kde by se daly vytrvalecké schopnosti na této trati prověřit, totiž v Česku neexistuje.

Poslední Francouz sahal po vítězství

Nedělní dostih výrazně ovlivnilo škrtnutí jednoho z favoritů Virtuse D’Estruvala. Kůň považovaný za nejlepšího z trojice Francouzů přišel o svého žokeje Jana Faltejska, který v neděli odjezdil jednu kratší steeplechase v rámcovém programu, ale do vrcholu sezony ho nepustily stupňující se problémy se zády.

Trenér Guillaume Macaire v tu chvíli při známém nedostatku jezdců neměl mnoho možností. Ve vážnici se sice ještě nacházeli Thomas Boyer, Jakub Kocman či Veronika Řezáčová, ale riskovat posazení jemu zcela neznámého jména na svého nejlepšího koně zjevně nechtěl. Nesáhl ani ke škrtu stájové dvojky Songe D’Estruvala a přesměrování Colma McCormacka do sedla favorita.

Významnou roli v Macairově rozhodování zřejmě sehrála stále měkčí dráha, kterou prý Virtus D’Estruval nemá příliš rád, a také vidina vhodného říjnového startu doma ve Francii.

Akcie domácích favoritů stouply ještě více, když na irské lavici skončil Songe D’Estruval. Zbytek dostihu přinesl jen minimum skokanských problémů, padalo se už jen na Taxisově příkopu, kde skončily naděje Templáře a Pareta. Větší část dostihu odtáhl Bridgeur s Jaroslavem Myškou, na špici mu sekundovali loňský vítěz Charme Look a s přibývajícími metry také poslední zbývající Francouz Urgent de Gregaine.

Devítiletý valach z tréninku Emmanuela Clayeuxe byl jedním z velkých překvapení dostihu. V cross country naposled startoval v lednu v britském Cheltenhamu. V neděli však s žokejem Felixem de Gilesem rázně popřel předstartovní spekulace, že neprostojí 6900 metrů a že na úspěch v Pardubicích nemá dostatek třídy. Když de Giles za velkým anglickým skokem zavelel k závěrečnému útoku, dlouho se zdálo, že na francouzské překvapení nikdo nebude mít.

Ještě v posledním oblouku měl komfortní náskok a všichni soupeři už své koně naplno vyjížděli. Za poslední překážkou ale přece jen bylo znát, že je i vedoucí kůň unaven. A když z hloubi pole nastartoval rozhodující finiš Jan Kratochvíl na hnědákovi No Time To Lose, nebylo co řešit.

Urgent de Gregaine v závěru znovu zabojoval, ale na cílové čáře ztrácel na svěřence Josefa Váni půl druhé délky. Dalších osm délek za nimi doběhla třetí Delight My Fire se švédským veteránem Niklasem Lovénem.

Vítězové: Dva nenápadní, kteří se nevzdali

Šest let po Tiumenovi se raduje Josef Váňa ze svého desátého trenérského vítězství ve Velké pardubické.

Nenápadný valach přitom v mnohém zosobňuje Váňův trenérský rukopis. Když byl před pěti lety kupován na britských ostrovech za 17 000 liber, nepatřil ke zvlášť sledovaným koním, i když jeho sourozenec Anjaal vyhrál na rovině dostih grupy 2 v barvách šejka Hamdana Al Maktúma a dnes působí v chovu.

V tréninku Jamieho Osborna absolvoval No Time To Lose sedm dostihů, jednou se mu podařilo vyhrát na 3200 metrů.

"Dost dobře si vzpomínám, že jsem tenkrát svým překážkovým přátelům říkal: Mám ve stáji koně, ze kterého by mohl být solidní skokan. Několik známých se na něj přišlo podívat a říkali, že je moc malý. Nakonec jsme ho poslali na dražbu, protože jsme pro něj nemohli sehnat majitele. Doufal jsem tehdy, že za něj dostaneme víc než 17 000 liber," řekl v pondělí Osborne listu Racing Post.

Bývalý britský žokej až dosud neměl o nové kariéře svého bývalého svěřence tušení. "Nikdy jsem Velkou pardubickou nejel. Viděl jsem dost záznamů na to, abych věděl, že o účast nemám zájem. O vítězství No Time To Lose jsem se dozvěděl až v neděli na Twitteru," dodal.

U Váni začínal valach jako akvizice stáje Paragan v malých dostizích a v první sezoně dokázal zvítězit jen na úrovni čtvrté kategorie v Karlových Varech. Postupně se ale zlepšoval, už předloni si připsal jedno vítězství v Pardubicích a loňskou sezonu zakončoval triumfem v prestižní Ceně Vltavy.

Letos nastupoval s renomé nadějného koně na vzestupu, které potvrdil druhými místy v první a třetí kvalifikaci. Velká pardubická byla jeho pátým vítězstvím na české půdě.

S trochou zjednodušení se dá říct, že příběh No Time To Lose se v mnohém potkává s osudem jeho nedělního jezdce. Také šestadvacetiletý Jan Kratochvíl si musel na svou šanci počkat. V prvních pěti sezonách kariéry vyhrál jediný dostih a o jeho služby nebyl větší zájem.

Mladý muž se zkušenostmi z parkuru a všestrannosti se však nevzdal a dostal se jako stájová dvojka k Josefu Váňovi. Tam se nadechl ke dvěma titulům šampiona překážkových jezdců a jeho dosud největším úspěchem bylo vítězství v loňském Gran Premio Merano.

Kromě důvěry majitelů kvalitních koní musel Kratochvíl bojovat také s častými zraněními. Nezbytnou tvrdost a houževnatost naposled prokázal v aktuální sezoně, kdy ho přibrzdily dva těžké pády.

Nechte už na pokoji Stromského

Velká pardubická dala českým dostihům množství příběhů a velkých hvězd. Stvořila fenomén Josefa Váni, před ním Václava Chaloupky, Rudolfa Poplera či Laty Brandisové. Díky ní skloňoval národ jména jako Železník, Korok, Sagar, Peruán, Registana, Sixteen, Tiumen či Orphee des Blins.

Právě "masovost" a podmanivost slavného dostihu ale zároveň skýtá jistou past, o které jsme na Aktuálně.cz psali už loni. Širší veřejnost i média mají tendenci setrvávat u stále stejných příběhů a každý rok je uměle oživovat, takže jim kvůli tomu unikají ty nové.

V souvislosti s Josefem Váňou se stále skloňuje slovo žokej a probírají se možnosti jeho návratu do sedla a stranou zájmu zůstává, že se Váňa mezitím stal nejúspěšnějším trenérem v historii Velké pardubické a letos připravil tři z prvních pěti koní.

Podobně zacyklená debata probíhá kolem Marka Stromského. Muže, jehož příběh nese známky sportovní tragédie, neboť nikdo jiný nebyl dvakrát diskvalifikován z prvního místa. Ona nálepka "věčný smolař", kterou tím Stromský u širší veřejnosti získal, však příliš ovlivňuje optiku, s níž se nahlíží na jeho současné počínání.

Pro samotného žokeje je to místy až kontraproduktivní a vytváří to na něj zbytečný tlak.

Dobře to bylo vidět letos, kdy se Stromský dodatečně dostal na největšího domácího favorita Charme Looka. S tmavým hnědákem ze stáje Orling absolvoval větší část dostihu blízko špice a odvedl maximum, na měkké dráze ale Charme Lookovi rychle docházely síly a nakonec byl v samém závěru kursu zadržen.

Těžko však tento vývoj interpretovat jako pokračování "Stromského smůly". Podobně bylo v letošní Velké pardubické zadrženo dalších sedm koní - vesměs těch, kteří v posledních dvou kilometrech nabrali ztrátu nesčetných délek. Zastavení koně je v takové situaci jediným smysluplným řešením a je to zcela běžná situace podle dostihových pravidel.

V opačném případě bychom museli za osudovou smůlu prohlásit každý jeden pád či nedokončení - a v tom případě by dostihová závodiště byla suverénně nejsmolnějšími místy v republice.

Zkrátka a dobře, nefixujme se stále dokola na stejné příběhy a dopřejme jejich hrdinům potřebný klid a možnost nadechnout se k dalším výkonům. Pak totiž zjistíme, že se v Pardubicích odehrává ledacos dalšího zajímavého, co stojí za zmínku a pozornost.

Větší konkurence = lepší divácký zážitek

Klíčovou zprávou letošního ročníku je příslib, že by sportovní úroveň Velké pardubické mohla v příštích letech dál stoupat. V tuzemských stájích dorůstají noví zajímaví koně, zároveň po letech ticha znovu ožívá zájem o Pardubice v zahraničních stájích.

Druhé místo francouzského koně - nejlepší výsledek zahraničního účastníka od roku 1999 - je v tomto ohledu vítanou reklamou, která by mohla přilákat další zahraniční aktéry. Zároveň dobře ukazuje, proč respektované osobnosti českého turfu, jako Josef Bartoš, Josef Váňa či Jaroslav Myška, volají po mezinárodní účasti.

Jen kvalitní startovní pole a atraktivní sportovní podívaná zajistí Velké pardubické další rozvoj a udržení vysoké prestiže. To sice může pro domácí stáje krátkodobě přinášet nepříjemné momenty spojené s vyšší konkurencí, ale pro budoucnost vrcholu české dostihové sezony to je naprosto nezbytné.

Snad to časem všichni pochopí a v příštích letech už nebudeme svědky různých štiplavých a škodolibých poznámek na adresu zahraničních hostů.

autor: Martin Cáp | 10. 10. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama