Praha - V úvodu probíhající sezony Světového poháru v severském lyžování překvapil Miroslav Dvořák trojicí velmi dobrých výsledků. V Lillehammeru dojel na dvanáctém a osmém místě, v Kuusamu dokonce šestý, a to mohl dopadnout ještě lépe, kdyby v cílové rovince neupadl.

Po nevydařeném úvodu sezony skokanů a běžců na lyžích se tak zdá, že by český prapor měli na únorovém mistrovství světa v klasickém lyžování ve Val di Fiemme měli nést právě čeští sdruženáři v čele s Dvořákem.

"Skokani i běžci mají svůj plán, to že se jim teď moc nedaří, neznamená, že se jim nebude dařit ani na mistrovství světa. U nich je důležitější uspět na Intersportturné a na Tour de Ski a ty závody Světovýho poháru tak důležitý nejsou. Zato my jsme chtěli bejt dobrý hned od začátku, protože my jinej vrchol než mistrovství světa nemáme, a tak se soustředíme i na to, abysme uspěli v závodech Světovýho poháru a to nejlíp pořád," řekl pětadvacetiletý sdruženář v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Míro, čím si vysvětlujete, že se Vám úvodní dva podniky sezony tak povedly?
Začátek se povedl kvůli dobrý přípravě po přechodu na ten sníh. To byl základ úspěchů, cejtil jsem se stabilní a silnej po tý skokanský části. S během nemívám moc problémy, ani s tím se do toho na začátku sezony dostat.

Dařilo se Vám především ve skoku, s nímž jste se v předchozích sezonách tolik nedokázal srovnat...
Dřív jsem měl se skokem hodně velký problémy, musel jsem hodně na sněhu naskákat, abych se s tím skokem sžil. Ten Lillehammer, to jsou snad nejlepší můstky na světě. Lanovka vede skoro až na věž, nenachodí se toho tam moc, udělá se osm skoků za hodinu, což se moc jinde nedá. Navíc nefoukalo, můstky byly dobře upravený, což byl základ těch mejch úspěchů na Severu.

Proč Vám to naopak tolik výsledkově nevyšlo v posledních závodech v Ramsau?
Je to určitě nejmenší můstek v seriálu. Dosud mi to tam vůbec nevyhovovalo. Teď jsme tam byli ale týden trénovat potom, co zrušili závody v Erzurumu, a na sebe a na Ramsau jsem tam předváděl hodně dobrý skoky. Takže jsem si říkal, že to bude dobrý. Když jsem ale přijel na ty závody, byl jsem takovej vyčichlej.

Jak moc poslední předvánoční závody ovlivnilo počasí?
Nepomohlo tomu. My jsme tam v tréninku skákali za ideálního počasí, kdy nefoukalo. Bylo minus deset, super počasí, sluníčko. Když jsme tam ale přijeli na závod, byl tam lehkej vítr dozadu, což je na tom závodě už dost těžký. Ten děšť pak zkomplikoval nájezd. I když to bylo pro všechny stejný, já sem se s tím holt nesrovnal tak, jak bych měl.

Jak se Vám vůbec závodí, když jste po skoku až na 46. místě?
Když se mi to první den nepovedlo, tak mě to trošku rozhodilo, druhej den jsem ale byl relativně v kontaktu, ztráta na toho vítěze byla asi jen dvacet vteřin. Takže mě to zase dostalo zpátky nahoru. Ve středu jsem skákal v Harrachově a zase to šlo. Takže nějaká ta krize netrvala moc dlouho.

Dokážete se vůbec po špatném skoku do běhu ještě motivovat, když je malá šance na zisk bodů?
Když je člověk mimo, někde čtyřicátej po skoku, tak se toho už pak moc nedá dělat. Když ale skočíte někde mimo, člověk se pak hůř motivuje, aby vůbec závodil a snažil se někoho dojíždět. Je potřeba skočit dobře, abych už se od začátku toho běhu pohyboval někde vepředu v balíku, mohl závodit a zajet výsledek někde do desátýho místa nebo to zkusit třeba na tu bednu.

Po Vánocích Vás navíc čekají oblíbenější velké můstky...
I když mi to veskoku nejde, tak pořád skáču líp na větším můstku, kde ta technika je míň důležitá než na malým. Na druhou stranu, když máte formu, dokážete dobře skočit na třícítce i na mamutu. V Ramsau jsem hodně chtěl, ale asi to nepřináší to ovoce na tom skoku hodně chtít. Chtěl jsem to hodně urvat silou, ale ten rozum jsem bohužel nechal někde jinde.

Zatímco Vám se na začátku sezony daří, ostatním českým sdruženářům to až na 15. místo Tomáše Slavíka z Ramsau tolik nejde. Jak to vnímáte Vy?
Když skáčeme na tréninku, tak tam velký rozdíly mezi náma nejsou, navzájem se hecujeme. Závod ale dělá svý, a i když jsou rozdíly mezi náma malý, ve finále to může znamenat rozdíl dvaceti míst.

Jaký máte recept na udržení formy až do mistrovství světa?
V zimě, když už se závodí, už se toho moc natrénovat nedá. Speciální příprava před mistrovství světa naplánovaná není, formu budeme ladit tak, že budeme jezdit na všechny závody Světovýho poháru a tam skákat co nejlíp.

Cítíte teď na sobě větší tlak po povedeném startu do sezony?
Necejtim, že by na mě byl upřenej nějakej větší tlak. Když to člověku jde, tak si na sebe zvyšuje tlak sám, chce čím dál víc, chce získat bednu. Je lepší o tom moc nepřemejšlet, protože pak to bejvá horší. Přes svátky máme volno, takže v Harrachově naskáčeme a naběháme nějaký kilometry, abysme z toho mohli zase po Novým roce závodit.

Až do této sezony jste se mezi seniory nedokázal na skoku příliš prosadit. Čím to je, že teď dokážete skočit mezi elitou?
Když mi bylo patnáct, tak jsem na můstku spadl a určitej blok z brzskýho odrazu jsem pak měl. Teď je to už ale všechno normální, žádnej strach na můstku tam není, spíš se mi teď stává, že skáču někdy až moc pozdě. Loni jsem se ale potýkal s chybou v nájezdovým postavení, z který pak vycházely další chyby, který už jsem pak neovlivnil. I když jsem se to pak snažil vylepšit v tom odrazu, už to moc nešlo.

Na to jste přišel sám nebo Vám to někdo poradil?
Měl jsem z toho špatný pocity, ty skoky vypadaly hrozně, kroutilo mě to všelijak. Vůbec to nebylo hezký, někdo to bylo až nebezpečný skákání. Říkal jsem si před sezonou, že s tím něco musím udělat, takže jsem začal od toho postavení a ty byl klíč k tomu začít skákat úplně jinak.

Jak moc Vám pomohl finanční grant pro dvanáct nadějných sportovců od Českého olympijského výboru?
Vážím si, že jsem do toho programu byl zařazenej. Každý peníze se vždycky hoděj, to je samozřejmost, ale ještě jsem je nepoužil. Dohodnem se s trenérama, na co budou nejlepší. Paradoxně na tuhle sezonu bylo nejmíň peněz a nezdá se, že by ty výsledky byly nějak špatný. Dobrý podmínky v zimě totiž nahradit ničím nejde, to se penězma neovlivní.

Přesto, budete mít v hlavě, že byste svými výsledky měl ČOV důvěru vrátit?
Ať dostávám peníze, nebo nedostávám, vždycky se snažím závodit co nejlíp. Pro ty peníze to primárně nedělám, i když je to určitě přilepšení, který se každýmu hodí. Větší zodpovědnost, že bych měl kvůli tý podpoře něco předvádět, ale určitě necejtím. Budu makat pořád víc, kdybych ale kvůli tomu měl makat nějak moc, tak by se taky mohlo stát, že bych se přetrénoval. Všeho s mírou, jak už jsem jednou říkal, u nás je někdy lepší trénovat míň než víc.

Jste rád, že další závody budete mít na rozdíl od skokanů a běžců až po Novém roce a můžete si naplno užít svátky?
Ve svátky si určitě malinko odpočinu, ale spíš od cestování, protože z tréninků odpočívat nepotřebujete, maximálně až na jaře. Rád si třeba sice zajedu na dovolenou k moři, ale nebaví mě pořád ty přesuny na závodiště. To čekání na těch letištích nebo cesta v autě tam a zpátky, to je na tý zimě to nejhorší. To už by se dalo říct, že závody jsou míň únavný než to cestování.