Praha - Ledovým korytem se v posledních letech prohánějí hlavně mladší jezdci. A tak je devětadvacetiletý Lukáš Kolc vůbec nejzkušenějším aktivním závodníkem, jenž současně patří mezi elitu podniku Red Bull Crashed Ice, už dvanáct let.
Rovněž druhý český elitní závodník pětadvacetiletý Michael Urban nepatří mezi nezkušené. Poprvé se rozjel na bruslích vstříc ledovému korytu už v roce 2009. Oba stále také hrají hokej na krajské úrovni v Kralupech nad Vltavou respektive Chrudimi.
Pouze tři Češi na startovním poli
Ani jeden z nich ale končit v ledovém korytě ještě nehodlá. "Na závody je pozvaných elitních 64 světových jezdců, takže dokud se udržíš mezi těmi nejlepšími, tak můžeš jezdit," říká rodák z Kralup nad Vltavou Kolc. "Ale je pravda, že je to čím dál tím více hlavně pro velmi mladé kluky," myslí si bývalý mládežnický hokejista Pardubic Urban. "Ale dokud budou držet kosti, tak to snad půjde," dodal s úsměvem.
V České republice jsou momentálně pouze tři závodníci, kteří se tomuto sportu věnují. Třetím z nich je teprve dvacetiletý Václav Kosnár, který skončil na třetím místě v juniorské kategorii v prvním závodě roku 2017 v Marseille. "Vašek byl s námi minulý rok poprvé," vzpomíná Kolc. "Momentálně jezdí ještě na divokou kartu, protože není v top 64, tak v rámci asociace, kterou jsme v Česku založili, mu dáváme možnost závodit," popsal Urban, jakou cestou se dostal na startovací listinu další Čech.
Začátky v českých ledových korytech
Oba vzpomínali, že se k tomuto nebezpečnému sportu dostali prostřednictvím závodů v Praze, které se konaly v roce 2005 a 2009. "Začal jsem spíše z hecu. Před těmi dvanácti lety byl první závod v Česku, tak jsem se přihlásil na kvalifikaci, která byla tehdy ještě na hokejovém stadionu. Kvalifikaci v korytě jsem vyhrál a při premiéře jsem se dostal až do finále. Přišla spolupráce s českým Red Bullem a od té doby jsem to začal jezdit pravidelně," popsal své začátky Kolc. Podobně začal také Urban o čtyři roky později.
Jízda v ledovém korytě vznikla na samém začátku 21. století v roce 2001 a od té doby se disciplína velmi změnila, přesto musí ještě urazit dlouhou cestu, aby se jednou objevila na olympijských hrách. "Dříve to byla spíše zábava pro pár kamarádů,“ vypráví Urban. "Hlavně se jel jeden závod ročně. A fungovalo to tak, že do kvalifikace nastoupilo skoro 200 lidí a 64 postoupilo do hlavního závodu,“ dodává Kolc.
"Skoky na bruslích"
Závody se poprvé jely ve Stokholmu na rybím trhu, kde byl dostatek ledu k vytvoření ledové dráhy. Jak se disciplína posunula vpřed dokazují i rychlostní rekordy na trati. "Loni v Mnichově jsem jel rychlostí 82 kilometrů za hodinu," vzpomíná Kolc. "Byl to vlastně nájezd na třicetimetrový skok," upřesnil Urban.
"Většinou existují místa, o kterých člověk neví, co od nich čekat. Pamatuju si třeba na úsek, kde byl schod dva metry hluboký a člověk se musel ještě tři metry odrazit dopředu, aby ho přeskočil a mohl pokračovat v jízdě. Některé holky dokonce zastavily na hraně, slezly dolů a pokračovaly v jízdě. Takže takové úseky člověk musí opravdu skočit, protože jinak se nedá vyzkoušet,“ popisuje Kolc stále se zvyšující náročnost tratí. "Jinak jsou ale holky ještě šílenější než kluci. Chybí jim pud sebezáchovy," dodává Urban.
Technická náročnost tratí se každým rokem zvyšuje a také jednotliví jezdci začínají být většími profesionály a stále zrychlují. "Kluci v Severní Americe mají možnost jezdit tréninkové dráhy, které v Česku prostě nejsou," uvádí Kolc jeden z důvodů, proč momentálně dominují Kanaďané a Američané. "Dokonce v Severní Americe plánují celoroční ledové koryto," dodal Urban.
Ostatně podle výsledků z prvního hlavního závodu Red Bull Crashed Ice z roku 2017 v Marseille bylo jasné, že špička momentálně v Evropě není.Kanadští a Američtí muži i ženy ovládli stupně vítězů. "V Kanadě nebo Americe začne zima a hned vidíme videa, jak mají za barákem podomácku vyrobenou trať. To v Česku prostě nejde,“ vysvětluje dominanci zámořských jezdců Kolc.
Jezdci si mohou vybrat své chrániče
Samotní jezdci si mohou vybrat chrániče. "Musíme být kompletně chránění, ale kluci se hodně odlehčují. Někteří jezdci mají třeba jen fotbalové holenní chrániče,“ vysvětluje Urban."Kritéria jsou taková, že si jezdec může vybrat hokejové věci, nebo motokrosové věci. Dá se to i kombinovat," dodal Kolc.
A přestože jsou jezdci výborní bruslaři, tak jde o kontaktní sport se spoustou nárazů a pádů. "Hodně dostávají zabrat ramena. Mě se třeba dokonce minulý rok povedlo zlomit obratel,“ popsal na vlastní zkušenosti nebezpečnost tohoto sportu Urban.
Nechybí ani "hokejové" bitky
"Loni ve Finsku se normálně v cíli kluci poprali. Pěsti normálně na tvrdo,“ vzpomíná Urban. Přesto se jednalo spíše o ojedinělé vystříknutí emocí. "Je tam zhruba třicet lidí, kteří to jezdí pravidelně. Už to sice není jako dřív, kdy byli všichni velcí kamarádi, ale pořád jsme parta spíše kamarádů než rivalů,“ upřesňuje Kolc.
V médiích se už v minulosti hovořilo jako o sportu s potenciálem dostat se na zimní olympijské hry, ale cesta na olympijský svátek bude ještě hodně dlouhá. "Je potřeba zapracovat na základnách pro mladé, zlepšit podmínky pro trénování,“ vyjmenoval jen několik potřebných kroků Urban. "Vymysleli juniorský pohár, ale ten sport se musí pořád posouvat dál, aby mohl mít olympijské ambice, ale potom, co teď předvedli rozhodčí v Marseille bude mít tenhle sport, co dělat, aby se podíval na olympijské hry,“ narážel Kolc na problém s rozhodčími.
Muži v pruhovaných dresech jsou totiž podle obou českých jezdců velkou slabinou jízdou ledovým korytem. "Každý pohled a každé rozhodnutí jednotlivých rozhodčích je jiný. Neexistují jasně daná pravidla, ve kterých je popsaný každý jednotlivý zákrok. Takže vznikají podivná rozhodnutí. Problém je, že rozhodují většinou místní, kterým organizátoři dají dres a praporek. Není určený tým rozhodčích, který by objel všechny závody. Jediný, kdo je všude stejný je rozhodčí na startu," popisuje na závěr problémy adrenalinového sportu Kolc.
