Plzeň - Pro třiatřicetiletého rodáka z Plzně bylo sjezdové kolo odmala jeho vášní a neodradil ho ani pád, po kterém zůstal na vozíku. Sport je pro Michala Kosíka životním stylem, který mu dává sílu jít dál, a tak to prostě a jednoduše nevzdal.
S pomocí bratrů Šantavých ze Zlínska si postavil sjezdovou čtyřkolku, díky níž se může opět prohánět po prudkých svazích.
Jak Vás podporuje rodina?
Vždy! Jak ve sportovním životě, tak ale i v osobním, byla rodina a blízcí vždy po ruce. Nepřipouštím si, že jsem handicapovaný. Myslím, že osobně prožívám svůj život na nejvyšší otáčky, co to jde a jestli na vozíku nebo bez něj není důležité. Kdysi můj kamarád řekl: „nesmíš se z toho pos*at!“ a měl pravdu.
Jak jste se k downhillovým sjezdům vlastně dostal?
To popravdě ani nevím. Odmala jsem jezdil na kole , takže to asi vyplynulo dobou. Navíc jsem měl to štěstí a byl jsem u zrodu downhillových závodů tady v Čechách, takže asi tak.
Co Vás na tomto sportu zaujalo natolik, že jste u něj vydržel i přes úraz?
Ten sport miluji. A to že, jsem se k němu vrátil i na vozíku je tím, že v lese na kole jsou si všichni rovni a já nepociťuji žádné bariéry. Takže svoboda pohybu a ten adrenalin, to je to co mě stále drží nad vodou.
Jak na Vás po úraze reagují kamarádi "sjezdaři"?
Úplně normálně. Jsme jedna banda, lidi co spolu držej!
Je nějaký okamžik, na který rád vzpomínáte, například ze svých začátků?
Vzpomínat budu asi až na přelomu života . Ale, začátky byly krušné, žádné peníze, materiál byl hodně drahý a ještě tady bylo zboží, které se nedalo jen tak sehnat. Rád vzpomínám na můj první "sjezdovej bajk", který stál jako ojeté, ale velmi slušné auto.
Jak se povedlo zkonstruovat a doladit vozík na náročný downhillový sjezd?
Díky NoQuestion bike ze Zlína. Což je garážová rodinná firma s individuálním přístupem ke každé zakázce. Celkem to trvalo, myslím pět let od obrázku k prototypu, na kterém lítám. Žádná sranda. Ale co, povedlo se!
Je ještě kam ten vývoj Vašeho závodního vozíku posouvat?
Vývoj jde vždy kupředu a to samé je i u tohoto vozítka. Určitě je kam ještě poskočit. A kluci na tom pracují, takže třeba to jednou bude z uhlíkových vláken. To by se mi líbilo. Na to ovšem zatím nejsou finance.
Věnujete se i jiným sportovním disciplínám?
Od úrazu mě po dlouhé době zase popadla chuť závodit. Takže se teď budu hodně věnovat handcyclingu (handbikingu) a hraji extraligu vozíčkářského florbalu.
Čemu se chcete věnovat naplno?
Prioritně to bude handbike. V hadicapované cyklistice je to trochu jinak. Takže nejsem ještě starý na to dostat se na vrchol a třeba se tam chvilku udržet. A hlavně, ještě chvilku závodit.
Kam míří Vaše sny a myšlenky, ať už ve sportovním, nebo v osobním životě?
Co jsem na vozíku tak je mým snem paralympiáda , ale to teprve ukáže čas jestli si lze tento sen splnit. Uvidíme. A v osobním životě snad jen to zdraví, pohodu a štěstí mé milované rodině a přátelům.
Jak jste slavil svátky a dodržujete tradice?
Hlavně v klidu. Tradice, no, ani ne, ale stromeček samozřejmě strojíme. Vánoce jsou svátky klidu, takže hlavní je, že jsem byl s blízkými. A dostal nejvíce dárků ze všech.
Kde a jak budete vítat Nový rok?
V přátelském kruhu. Všem do nového roku jen to nej.
