Praha - Nevydařené vystoupení na olympijských hrách, onemocnění Simony Baumrtové, otazníky kolem přípravy, vysoké nájmy za provozovny a řada dalších problémů prozrazuje současnou situaci českého bazénového plavání.
Posledním českým bazénovým plavcem, který se na olympijských hrách protlačil mezi elitní osmičku, byl v roce 2000 v Sydney prsař Daniel Málek, který tam skončil dvakrát pátý.
O čtyři roky později skončil ještě Květoslav Svoboda na kraulařské dvoustovce na solidní deváté příčce. Jinak na všech posledních olympiádách obdrželi čeští plavci bídné vysvědčení a navázali na něj i v Riu. Dvě umístění v první šestnáctce je chudoba.
„Časy z tréninků nebyly špatné, ale v Riu je nikdo nedokázal zopakovat. Nedočkali jsme se ani jednoho osobního rekordu. Nikdo nepředvedl to, co v něm je a co umí,“ netěší svazového předsedu Petra Ryšku.
Reprezentační trenér Vlastimír Perna hledá příčiny této chudoby, která se opakuje každou olympiádu.
„Třeba je neumíme připravit na zvláštní atmosféru, nejsou psychicky odolní, třeba je v mimoevropských zemích problém v aklimatizaci. Hledáme příčiny, co všechno mohlo jejich vystoupení ovlivnit. Vždyť třeba loni na mistrovství světa v Kazani byla Bára Závadová na dlouhé polohovce pátá. Co se s ní v Riu stalo?“ ptá se kouč sám sebe.
A plavkyně se snaží odpovědět. „Příčin je mnoho. Něco se v českém plavání asi nedělá dobře. Už po mistrovství Evropy to chtělo se nad současnou situací zamyslet. Určitá stagnace trvá už delší dobu. Není normální, že jsme se vrátili bez osobního rekordu a postupu mezi elitu,“ netají Závadová svůj názor.
S nejlepším účtem, kterým je 12. místo, se z olympiády vrátil Jan Micka, který v závodě na 1500 metrů sice o postup do finále bojoval marně, ale aspoň časem 14:58,69 zůstal jen sedm setin vteřiny za svým vlastním národním maximem.
„Nadšený z toho nejsem, chtěl jsem zlomit rekord. Nevím, kde jsem udělal chybu,“ dodal s rozpaky.
Plaveckou hvězdou se před časem stal Simona Baumrtová. Také v Riu se od ní čekal pěkný výsledek, ale její výkony ovlivnily zdravotní problémy. „Už asi před dvěma měsíci se mi začala točit hlava, což pokračovalo i na olympiádě. Po vyšetření mně lékaři řekli, že jsem přechodila encefalitidu. Můj současný zdravotní stav není dobrý, nelepší se to, takže pomoc budu hledat u fyzioterapeutů,“ neříká s nadšením.
Při zamyšlení nad současným stavem českého bazénového plavání prosakují smíšené pocity. „Nemyslím si, že jsme v krizi. Mezi velké naděje patří Lucie Svěcená, Barbora Seemanová, Anna Kolářová a z chlapců Pavel Janeček. Při správném vedení by se měli do čtyř let stát oporami reprezentace, do níž by i v dalších sezonách měli patřit i ti, kterým se letošní olympiáda nepovedla. Je však potřeba, aby všichni na sobě víc pracovali, a to jak závodníci, tak i jejich trenéři, kteří však věnují hodně času administrativě a hledáním sponzorů,“ připomíná předseda.
Zanedbatelná není ani situace v jednotlivých oddílech. „Podmínky jsou rozdílné. V několika případech brzdí činnost velké peníze za pronájmy bazénů., kterých navíc není moc. Padesátimetrových máme v celé republice jen dvanáct. V některých městech je o plavání velký zájem a tak při snaze vyhovět sportovcům i běžným návštěvníkům vznikají i časové komplikace. I tento stav budeme muset řešit,“ dodává Ryška.
