Praha - Od posledního českého úspěchu ve skoku dalekém uplynulo již 13 let. V roce 1994 získal Milan Gombala stříbro na ME v Helsinkách za výkon 804 cm. Také národní rekord už je letitý. Stále ho drží Milan Mikuláš výkonem 825 cm z roku 1988.
A do třetice Milan - další bývalý reprezentační skokan do dálky Milan Kovář s osobním rekordem 816 cm trénoval svého času asi největší českou naději v dálkařském sektoru posledních let, Petra Lamparta.
V roce 2002 mu bylo 19 let, osobák trenéra překonal o dva centimetry, na juniorském MS skončil sedmý a na armádním světovém šampionátu dokonce získal zlato.
Zdálo se, že ho čeká velká atletická budoucnost a že se česká seniorská atletika konečně dočká dálkaře světové úrovně. Jenže pak přišla zranění a od té doby se Lampart stále hledá.
Nyní přešel z Prahy d Milana Kováře do Brna za trenérem Stanislavem Joukalem. Kolem něj se tak vytvořila velice nadějná tréninková skupina mladých dálkařů.
Jeho kmenovým svěřencem je totiž nový velký talent ve skoku dalekém Roman Novotný a do skupiny patří i další mladík, jenž má v nohách potenciál skákat přes 8 metrů, Štěpán Wagner.
Tato brněnská enkláva v čele s momentálně nejprogresivnějším Novotným by mohla dokázat velké věci a dostat českou dálku z periferie do centra dění. Co si o tom Roman Novotný myslí ? Redakce Aktuálně.cz s ním udělala rozhovor o jeho plánech, cílech, vzorech a největších konkurentech.
Jak jste spokojen s letošní sezonou? Získal jste bronz na ME do 22 let a na univerziádě, ale vysněný start na seniorském MS v Ósace vám unikl o 7 cm.
S bronzovými medailemi jsem spokojen, nepočítal jsem s nimi, bylo to něco navíc. Ovšem na druhou stranu Ósaku jsem si moc přál, takže tam určitě cítím zklamání.
Jak to vidíte s vaším dlouhodobým cílem dostat se za 8 metrů?
Osmimetrová hranice je nadosah. Chtěl bych ji překonat v halové sezoně. Chybí dva centimetry, v dálce je to skoro nic, třeba odraz o dva centimetry blíž k plastelíně.
Dalším vaším cílem je pokusit se o halový světový šampionát.
Limit na halové mistrovství světa by měl být 810 cm. To je hodně, kvalifikaci moc růžově nevidím, bude to hodně těžké. Navíc na Fakultě sportovních studií máme během halové sezony povinný běžkařský kurz, takže nevím, nevím. To už by spíše mohly vyjít olympijské hry, B-limit je 805 cm, áčko 820 cm.
Nespoléháte třeba na divokou kartu?
S divokou kartou raději nikdy moc nespekuluju, příliš se neudělují. Já radši vždycky počítám s tím nejhorším, abych pak nebyl zklamaný.
Kromě dálky se věnujete poměrně úspěšně ještě i výšce a trojskoku. Jak to všechno stíháte?
No já chodím ještě i sprinty.
Aha. Tak to už vůbec nechápu, jak stíháte tréninky a závody.
To je jednoduché. Na tyto disciplíny vůbec netrénuju, jsou to jen tréninkové ukazatele. Pro dálku jsou totiž velmi podstatné odraz, který si cvičím ve výšce, a rychlost, kterou mi dávají běhy. Trojskok bych nechodil, ale dělám ho občas kvůli bodům pro klub. Nicméně už se celý rok věnuji výhradně skoku do dálky.
Takže máte tyto disciplíny jako "vedlejšák", ale přesto jste na loňském mistrovství republiky do 22 let bral tři zlata a letos v březnu jste ve výšce porazil i Jaroslava Bábu výkonem 217 cm.
Jenže Jarda byl po zranění. Kdyby mi něco bylo, taky bych toho asi moc neskočil. V českých poměrech je možná 217 cm slušných, ale v těch světových je to hodně málo.
Proč vlastně u vás vyhrála právě dálka?
Myslel jsem, že budu skákat výšku, ale pak jsem moc nenarostl. Tak jsme s trenérem zvolili kvůli somatotypu dálku.
Druhé dvě naděje české dálky Petr Lampart a Štěpán Wagner jsou nyní vaši oddíloví kolegové. Jak vidíte jejich momentální výkonnost?
Petr Lampart změnil trenéra. Přešel od Milana Kováře z Prahy k mému trenérovi Joukalovi do Brna. Ten přechod mu moc nevyšel, ale věřím, že se chytne. Štěpán Wagner s námi moc netrénuje, má ještě svého osobního kouče. Vyniká skvělou dynamikou a silou, zlobí ho ale lehké mezery v technice. Momentálně má ovšem zřejmě větší předpoklady skočit přes 800 cm než Lampart.
Trenér Stanislav Joukal vám prorokoval, že do roka pokoříte národní rekord 825 cm. Co si o tom myslíte?
To už je fakt hodně, je to výkon srovnatelný se světovou špičkou. Zůstávám při zemi, nejdřív chci překonat těch 8 metrů a pak se uvidí, co dál. Ale trenér asi ví, co říká, a když to říká on, něco na tom bude.
Český reprezentant Milan Gombala svého času za nedovolené podpory větru ulétl až na 848 cm. Povedl se vám aspoň takovýto neregulérní skok za osmimetrovou hranici?
Ještě ne. Když to technicky člověk zvládne, vítr samozřejmě může pomoci. Jenže větrné závody jsou na nic. Skočíte daleko, ale nic moc to neřeší, kromě závodu samotného se to nikam nepočítá.
V tom případě nechápu, proč se některé závody dělají bez větroměrů.
Souhlas. Při každé dálkařské soutěži by měly fungovat větroměry. Třeba Štěpán Wagner už doplachtil za osm metrů, ale doplatil na jejich absenci a nepočítají se mu..
Cítíte očekávání, že právě vy byste měl být českou jedničkou dálky, nadějí v dálkařském sektoru? Ta očekávání určitě ještě zesílila po vašich letošních bronzech.
Je to možné, ale raději nad tím moc nepřemýšlím. Mám vyrovnané skoky, ale potřebuji větší výkon. Nejtěžší je pro mě kvalifikovat se na závody, pak už to na nich zvládám, s psychikou nemám problém.
Jaký je váš vzor?
V dálkařském sektoru se to teď hodně mění. Nejvíc se mi zamlouvá Saladino. Mým dlouholetým atletickým vzorem je ale Jonathan Edwards. Obdivuju ho, co všechno dokázal, jak skvěle skákal, i když byl relativně malý. Na svůj vzrůst předváděl neuvěřitelné výkony, podobně jako Stefan Holm ve výšce.
Myslíte to s atletikou naprosto vážně i v daleké budoucnosti?
Představu o budoucnosti mám jasnou. Chci se věnovat atletice, jak to jen půjde, a získat co nejvíc medailí. Jenže zdraví je ošemetné, musím si nechat otevřená zadní vrátka. Neméně důležité je tudíž dostudování školy.
