Jak jste letošní měsíce výrazně poznamenané pandemií koronaviru prožila?
Celá naše rodina ve zdraví, ale bylo to složité. Komplikace byla především v tom, že jsem nechtěla odcházet od dětí. Navíc starší Janek nesměl chodit do školy, takže jsem se s ním doma učila. Bylo sice hezké něco tak výjimečného zažít, ale zároveň i dost náročné. Musela jsem při tom i vařit a chodit na tréninky, navíc většinou za špatného počasí. A tento režim trval několik týdnů.
Měla jste v programu i zahraniční soustředění?
Byla jsem dva týdny v Turecku, ale teplota se tam pohybovala většinou jen kolem 13 stupňů. Nepotkala jsem se tam s teplem a také dodnes nemám za sebou ani jeden trénink z plného rozběhu. Počasí se však má příští týden už konečně zlepšit.
Máte za sebou první dva letošní závody. Jak je hodnotíte?
Mítink ve Splitu se konal začátkem května, což je na mě velice brzo. Brala jsem ho spíš jako užitečný trénink. V tuto dobu jsem v minulosti ještě nikdy nezávodila. Letos jsme po dohodě s trenérem udělali výjimku, ale pořád je to teprve rozjezd. Navíc mé vystoupení provázelo menší zranění nohy, z čehož jsem však rozladěná nebyla. Vím o sobě, že jsem schopná zvládnout i mnohem větší problémy, což v minulosti byla třeba i zlomená noha. Ve svém atletíckém životě jsem už překonala řadu nemalých překážek.
A pokud jde o ostravskou Zlatou tretru?
Ani tam jsem sice oštěp neposlala za 60 metrů, ale toto své vystoupení hodnotím kladně. Jako každý rok se i letos rozjíždím jako lokomotiva pomalu, ale pokud nebudu muset řešit nějaké větší zdravotní problémy, tak věřím, že mé výkony půjdou nahoru.
Ve středu 2. června se uskuteční Den s českou atletikou, vy jste patronkou tohoto projektu. Kolik dětí by se ho mělo či mohlo zúčastnit?
Je přihlášeno kolem 250 atletických klubů a oddílů z celé republiky a mělo by se té akce zúčastnit přes 20 tisíc dětí, rodičů a všech, kteří mají královnu sportu rádi. Budou mít možnost vyzkoušet si jednotlivé disciplíny a nebudou chybět ani doprovodné programy. Lze jen vítat, že se znovu otevřou sportoviště a děti se vrátí k pravidelnému pohybu a brzy i k závodům. Není na co čekat, otevřených dveří by měl využít každý, kdo chce poznat krásy atletiky.
Jaký bude váš další program?
Memoriál Josefa Odložila, mítink na Kladně a mistrovství republiky.
A vždy s myšlenkami na olympijské hry?
Samozřejmě! Proto také trénuju nejméně pětkrát týdně. Olympijský limit je 64 metrů, ale tím se nemusím stresovat, protože moje cesta do Tokia vede umístěním ve světovém žebříčku. Navzdory všem komplikacím věřím, že olympiáda se uskuteční a pojedu na ni se stejným záměrem jako na ty předchozí. Podat co nejlepší výkon, který by mohl být oceněn i medailí.
