Praha - Současná mládež leniví a místo toho, aby si šla něco zahrát ven, raději si to zahraje na počítači. Sport není dost "cool", zvláště taková dřina jako atletika.
Ta trochu zaspala a snaží se dohonit svůj handicap. Cílila až na mladší žáky, jenže hokej a fotbal jí vykradl předškolní ročníky pohybově nadaných dětí, takže nebylo kde brát.
Nový trend má jméno "dětská atletika". Chce ho následovat i Český atletický svaz. Trénovat a závodit už mají malí "špunti". Pomohou jim k tomu molitanové překážky či pěnové oštěpy.
Čtěte více: Atletika kolabuje. Spasí ji děti s pěnovými oštěpy?
Atletické oddíly se už nemají zaměřovat jen na talentované děti, ale na širší veřejnost. Mají poskytovat podobnou službu jako třeba mateřská centra a jejich "pohybovky" pro nejmenší.
Co všechno se musí změnit, aby si v budoucnu už atletika nenechávala odskočit své soupeře hned na začátku tratě "o parník"?
Internetový deník Aktuálně.cz si povídal s místopředsedou Českého atletického svazu a manažerem oštěpařky Barbory Špotákové Liborem Varhaníkem.
Fotbal a hokej děti přebere, atletika paběrkuje
A.cz: Proč se nedaří přesvědčit více rodičů, aby dávali své děti do atletické přípravky? Raději dají syna na drahý hokej a dceru na drahý tenis než na atletiku, kde přitom stačí zaplatit roční příspěvky a tretry.
Atletika je bohužel sport, který byl historicky dělaný až pro mladší žáky. Dříve se nedalo závodit. To, že někdo může závodit až vlastně na konci prvního stupně, nebylo lákavé.
Na druhou stranu jednosměrné zaměření malých dětí na konkrétní sport není dobré. Naopak v atletice se děti naučí základní pohybové aktivity, což je ten největší benefit atletiky.
Už tři roky proto pracujeme na tom, aby přípravka byla zaměřená i na úplně malé děti, aby šla atletika provozovat i s dětmi třeba předškolního věku.
A.cz: Fotbal nebo hokej, který zacílí již na mladší děti dříve než vy, vám tedy potenciální sportovce "ukradne"?
Ano, vybíráme už z přebraného, je to problém.
Dětské oddíly: Příště nejen pro talentované, ale pro všechny
A.cz: Nyní se již začínáte zaměřovat i na mladší ročníky. Co musejí atletické oddíly ještě udělat, aby uspěly v konkurenci hokeje či fotbalu?
Musí se naučit brát atletické tréninky pro děti jako službu. Historicky je to dáno tak, že si vybírají ty talentované, aby je pak dobře reprezentovali na závodech.
Jenže když dneska jdete na cvičení maminek s batolaty nebo na plavání miminek, tak je to prostě služba. Nikdo vám nebude zkoumat, jestli je vaše miminko talentované na plavání nebo cvičení. Podobně by to měly dělat i atletické oddíly, aby se dostaly k masové veřejnosti.
A.cz: Co jim nyní brání, aby takovou službu poskytovaly?
Není na to kapacita. Oddíly zaměstnávají jen trenéry, kteří se zabývají pouze talentovanými, a navíc staršími. Musejí najít někoho, kdo by nabízel službu pro širší dětskou populaci od pěti let. Atletika má jinak velkou perspektivu, protože každý rodič by měl mít zájem na tom, aby se jeho děti naučily dobře běhat, skákat a házet.
Běhat, skákat, házet je základ. Atletika to ale neumí prodat
A.cz: Přijde mi právě, že tuto svou velkou přednost neumí atletika náležitě prodat. Díky své univerzálnosti se hodí k provozování většiny dalších sportů. Ostatně atletický trénink většina sportů do přípravy začleňuje. Tak proč taková nouze?
Ano, jako atletický svaz to ještě neumíme správně komunikovat. Ale všeho do času, všechno teď vehementně připravujeme. Atletika v tomto ohledu zaspala celosvětově. Ale probudila se. Před několika lety vznikl projekt „Kids athletics", tedy „Dětská atletika".
A.cz: Co nabízí nového?
Základem je, že jsou děcka soutěživá a chtějí závodit. Jenže k tomu bylo potřeba zcela zásadně uzpůsobit atletické náčiní, pro děti nevhodné a i nebezpečné.
Začaly se vyrábět molitanové překážky, aby je mohly přebíhat bez zranění. Dělají se pěnové oštěpy, umělohmotné disky, které simulují pohyb oštěpu a disku, a přitom jsou bezpečné. My s tím teď začínáme a do této oblasti razantně investujeme. Jenže to nejde ze dne na den.
A.cz: Jak jste daleko?
Určitě už existují oddíly, kde se malý předškolák může do atletického tréninku zapojit. Jenže takhle daleko jsme jen někde, potřebujeme přesvědčit a vybavit všechny oddíly po celé republice.
Rodiče, kterým jde o kariéru dítěte, nepotřebujeme
A.cz: Není problémem atletiky také jistá neatraktivnost z komerčního hlediska? Rodiče i děti vidí, že člověk se musí stát opravdu špičkovým atletem, aby si vydělal, ale stačí mu být pouze průměrným extraligovým hokejistou, aby se měl docela dobře.
Já si nemyslím, že primární impuls rodičů dát děti na sport, by spočíval v tom, aby se jím mohli živit. A upřímně, rodiče, kteří takto přemýšlí, nejsou zrovna kategorie, kterou bychom pro atletiku nějak nutně potřebovali. Je navíc spoustu dalších sportů, které jsou na tom s financemi mnohem hůře než atletika.
A.cz: Takže myslíte, že peníze v tomto rozhodování nehrají důležitou roli?
Prvotním impulsem je, nebo by mělo být, aby se dítě stalo dobrým člověkem, aby se naučilo houževnosti, píli, cílevědomosti, aby mělo pohybové dovednosti.
Mládež má jiná lákadla než sport
A.cz: Často ovšem nebývá potíž naplnit atletický oddíl malými děcky, ale udržet je tam. V pubertě mládež přestane bavit dřít se na ovále, není to nic moderního, nic „cool", jak říkají. Co s tím?
S tímto problémem se moc dělat nedá. Pokud si vyberete sport charakteru jako atletika nebo veslování, tak je to prostě dřina. Odstředivým tendencím mladých atletů se snažíme bránit soutěží, kterou nám závidí celá Evropa.
Corny Středoškolský pohár se tu s úspěchem koná již tři desetiletí s účastí 15 000 teenagerů. Tomu počtu dětí v nejkrizovějším období se skoro nikomu nechce věřit.
A.cz: Jak tedy udržet patnáctileté či šestnáctileté, kteří objevují svět a jeho lákadla, u trénování a závodění?
Je to také o klubismu. Před revolucí sportovce lákalo, že se mohli s klubem dostat do západního světa, kam by se normálně nepodívali. Tahle lákadla pominula a klubový život se tomu nebyl schopen přizpůsobit.
Přitom ty primární hodnoty přetrvávají: parta, kamarádství, společný zájem. V některých oddílech vše funguje, takový oddíl je pak pro lidi na celý život.
A.cz: Budete ve svých snahách přilákat lidí k atletice žádat stát o finanční podporu? Ostatně by to mělo být v zájmu státu mít obyvatele zdatné a zdravé.
Samozřejmě. Když čtete všechny ty články o vzrůstající obezitě mládeže a vidíte, jak se přestávají pohybovat, tak to je alarmující. A nejde jen o mládež. Stát by měl mít zájem také na aktivním způsobu života u lidí středního a staršího věku. Naši veteráni, kteří i v pozdním věku běhají, netrpí tolika chorobami a nezatěžují tolik státní kasu.
A.cz: To je asi obecný problém současného životního stylu.
Ano. Generace naše a nebo ještě i ta vaše si chodila po škole zakopat s míčem na louku. Dnešní mládež vše hraje na počítači a žije nesmírně pasivně. Těch lákadel, která je odvádějí od sportu, je hrozně moc. Jenže s tím se nepotýká jen česká atletika. S tím se potýkají všechny sporty ve většině Evropy.
