Osmadvacetiletý Carapaz rozhodl o zlatu nástupem šest kilometrů před cílem. Vítěz Gira d'Italia z roku 2019 a třetí muž celkového pořadí letošní Tour de France v tu chvíli setřásl Američana Brandona McNultyho.
Mohl si pak vychutnat triumfální závěr a získal teprve druhé zlato pro svou zemi v historii olympijských her. Trať, během níž jezdci nastoupali 4865 výškových metrů, absolvoval v čase 6:05:26.
"Byl to bláznivý den. S útokem jsem čekal na správný moment. Nedokážu ani popsat, jak se cítím, tomuhle se nic nevyrovná. Je to neuvěřitelné," radoval se na tiskové konferenci Carapaz. "Ve skupině se mnou byli skvělí jezdci, kteří se také mohli pokusit o atak. Cítil jsem se dobře, měl jsem silné nohy a věděl jsem, že mi třicet sekund náskoku bude stačit," řekl člen elitního týmu Ineos.
Dosud jediným ekvádorským šampionem pod pěti kruhy byl chodec Jefferson Pérez díky vítězství v Atlantě 1996. Právě Pérez byl o 12 let později v Pekingu rovněž tím, kdo se postaral o zisk druhého cenného kovu, když skončil druhý. Na další medaili si musela jihoamerická země počkat dalších 13 let.
Spurt o stříbro v podání dvou hlavních favoritů dnešního klání o více než minutu později vyzněl na cílové čáře velmi těsně pro Van Aerta. Pogačar, jenž minulý víkend završil úspěšnou obhajobu prvenství na Tour, se musel spokojit s bronzem. Ve stejném čase dojelo dalších šest jezdců.
Teprve dvaadvacetiletý slovinský reprezentant se tak nestal prvním cyklistou, který by dokázal vyhrát "Starou dámu" i OH v jednom roce. Němci Janu Ullrichovi se na tento double podařilo dosáhnout díky prvenství na Tour 1997 a v Sydney 2000.
Kukrle byl při své olympijské premiéře většinu závodu hodně vidět, neboť strávil přes 180 z celkových 234 kilometrů v úniku, který se zrodil záhy po startu. Nakonec dojel s více než desetiminutovým mankem na nového olympijského vítěze. Štybar absolvoval zhruba dvě třetiny závodu. Třetí člen týmu Michal Schlegel se ho nemohl kvůli pozitivnímu testu na nemoc covid-19 a nucené izolaci vůbec zúčastnit.
Vedle Kukrleho patřil do původně osmičlenné skupiny uprchlíků například i Slovák Juraj Sagan, jehož slavnější bratr Peter přišel o účast v Tokiu kvůli zdravotním potížím s kolenem. Skupina měla v jednu chvíli k dobru až 20 minut, ale hlavní pole s hvězdnými jmény si situaci pohlídalo.
O tempo se starali hlavně Belgičan Greg Van Avermaet, který byl v roli obhájce zlata z Ria de Janeiro, a Slovinec Jan Tratnik. Vedoucí skupinka se postupně ztenčovala, ale Kukrle vydržel až do konce úniku, který skončil před poslední pětinou trati.
V nejtěžším stoupání závodu na průsmyku Mikuni 37 kilometrů před cílem zaútočil Pogačar, k němuž se připojili McNulty s Kanaďanem Michaelem Woodsem, a vypracovali si až dvacetisekundový náskok. Na vrchol už ale přijelo pospolu 11 jezdců, a to včetně Van Aerta.
Po krátkém sjezdu to zkusili na začátku závěrečného stoupání, kdy závodníci absolvovali výjezd na vrchol průsmyku Kagosaka, znovu McNulty a Carapaz. Získávali k dobru sekundu za sekundou, až jejich vedení před jedenáctičlennou skupinou pronásledovatelů narostlo na více než 40 sekund.
Následovala Van Aertova stíhací jízda a rázem bylo zlato v dosahu pouhé čtvrt minuty. Zatímco ale McNulty prožil chvilkovou krizi, když mu Carapaz odjel, Ekvádorec už svou šanci nepustil.
XXXII. letní olympijské hry v Tokiu:
Silniční cyklistika:
Muži - závod s hromadným startem (234 km):
1. Carapaz (Ekv.) 6:05:26, 2. Van Aert (Belg.), 3. Pogačar (Slovin.), 4. Mollema (Niz.), 5. Woods (Kan.), 6. McNulty (USA), 7. Gaudu (Fr.), 8. Urán (Kol.) všichni -1:07, …36. Kukrle -10:12, Štybar (oba ČR) nedokončil.
