Londýn - Do cíle olympijského závodu v sobotu dorazil Roman Kreuziger jako patnáctý. Medaili nezískal mimo jiné proto, že se čelní skupina, v níž působil, nesnažila dojet uniknuvší dvojici závodníků, která si pak podělila zlato a stříbro.

Vedle Kolumbijce Urána se v tom úniku pohyboval i pozdější vítěz Vinokurov, závodící za Kazachstán. A také za stáj Astana, v níž působí i Kreuziger.

"Byli jsme tam z týmu (Astany) čtyři, i když jiné státy. Bylo by to neslušné, kdyby někdo z nás Vinokurova sjížděl," řekl po závodě Kreuziger.

A mnohým příznivcům české výpravy vytanula v hlavě myšlenka: Takže Kreuziger jel na olympiádě za Astanu, a ne za Česko?

Tesař: Kolegu z týmu nesjíždíte

Lubor Tesař, bronzový medailista v jednorázovém silničním závodu z MS 1993, vysvětluje Kreuzigerovo uvažování nepsanými cyklistickými pravidly.

"Lidem to možná může přijít trochu zvláštní, ale v cyklistice to takto prostě funguje. Na olympiádě jedete za svou zemi, ale po celou sezonu vás zaměstnává váš tým. Národní asociace v porovnání s týmy až takovou váhu nemají," říká Tesař.

"A v cyklistice prostě existuje nepsané pravidlo, že kolegu ze svého týmu, který je v úniku, nesjíždíte. Od toho v té skupině byli mnozí jiní, to oni se měli snažit uprchlíky dostihnout. Roman sám by z toho ostatně moc nevytěžil, kdyby skupina dojela pohromadě, ve spurtu by se asi neprosadil, to není jeho silná zbraň," říká Tesař.

Chytit ten správný únik...

Podle něj měl Kreuziger jedinou šanci: "Musel by se chytit toho klíčového úniku. Je to ale na trati trochu loterie. Nikdy nevíte, který z těch úniků se nakonec povede. A startovat do každého, to prostě nejde."

Jednorázový silniční závod jednotlivců proto podle Tesaře zhusta nevyhrává ten nejlepší. "Ale v tomhle konkrétním případu je to jiné, Vinokurov je jedním z nejlepších. Svoji aktuální sílu ukázal i letos na Tour, ten úspěch si zaslouží."