Praha - Když wimbledonská vítězka z roku 1998 a trojnásobná olympijská medailistka Jana Novotná přemýšlela, zdali trénovat 18letou českou naději Barboru Krejčíkovou, mimochodem rovněž rodačku z Brna, dlouho váhala.
Někdejší světová dvojka se totiž dosud věnovala spolukomentování zápasů a s trenérskou praxí neměla žádné zkušenosti.
Když ji však v únoru aktuálně 340. hráčka světa oslovila, vrhla se do trénování se vší vervou, což minulý týden dokazovala na Sparta Prague Open, tedy prvním českém turnaji, na němž svou svěřenkyni vedla.
Její zápasy prožívala velmi emotivně, a když Krejčíková prohrála, zdálo se, že to Novotnou sebralo mnohem víc.
"Když Bára prohrála, nebyla se mnou řeč. I já se teprve učím u kurtu zvládat své emoce. Teprve se totiž uvidí, jaká budu trenérka," uvedla Novotná v rozhovoru s Aktuálně.cz.
Jano, jak byste zhodnotila po třech měsících Báru jako hráčku?
Je to velice talentovaná hráčka, která je ochotná pro tenis udělat vše a to se pak lehce pracuje. Spolupráce se vyvíjí dobře a příjemně. Nějaký úspěch a pokrok je vidět. Hrozně mě to baví a raduju se z toho každý den.
Bára tvrdí, že se rozhodla oslovit vás sama, k čemuž přispělo, že bydlíte kousek od jejího domu. Jak tedy první schůzka proběhla?
Byla jsem na zahradě a vidím rodiče a Barborou a říkám si, ke komu jde návštěva a oni šli ke mně. Je to netradiční, dnes se hledá trenér přes agenta nebo když někoho znáte. Ale jak rodinu poznávám, tak vím, že takoví jsou. Jdou přímo ke zdroji. Mile mě to překvapilo a takové oslovení potěší.
Nebyla jste zaskočená? Vždyť v posledních letech jste vedle exhibicí a spolukomentování pro televizi nebyla v tenisovém světě nijak vidět...
Nevěděla jsem, jak to budu zvládat, protože jsme si zvykla na své pohodlí a standard. Když totiž chcete něco dělat dobře a na něčem záleží, tak je to ne stresující, ale dost náročné. Jsem citlivý emotivní člověk a je to zajímavé, jak to vevnitř pracuje, když člověk není na kurtu sám.
Věděla jste o Báře něco víc než to, že spolu s Kateřinou Siniakovou ovládly loni čtyřhru juniorek na French Open, ve Wimbledonu a na US Open?
S Barborou jsme se znaly, ale nikdy jsme se pořádně neseznámily. Věděla jsem o ní, ale samozřejmě jsem ji nějak podrobněji nesledovala. Ale je to u ní jiné než u tehdy u mě.
Takže za Vašich let se hrál úplně jiný tenis?
Holky jsou dnes v sedmnácti osmnácti podstatně vyhranější a vydřenější, jsou i fyzicky lepší. Dělají kondici, strečink, mají už realizační tým, ale chybí tomu variabilita, je to hodně jednostranné. Nedá se to srovnat, jsou to dvě různé dekády. Ale jedno je jasné, všechny ty holky to hodně umí a hrozně moc touží po úspěchu.
Jaká je tedy podle Vás nyní Bára tenistka?
Celkově je hodně vyhraná. Ať jsem se podívala na servis, na volej, na údery, tak mi přišlo, že tam nebyla viditelná slabina. Pořád je co vylepšovat, ale nic dramatického. Teď je největší umění to všechno, co už umí, prodat v zápasech a přenést do hry.
Jaké jsou naopak její největší slabiny?
Musí se zlepšit po všech stránkách. Má ohromně dobrou ruku, je vyspělá tenisově, ale chybí jí kondice, aby se mohla ke každému míčku včas dostat, vydržela výměny a byla pohyblivější. Na tom musíme zapracovat.
Budete ji učit útočnější styl, kterým jste byla proslulá?
Určitě. Díky jejímu talentu a pohybovým schopnostem nebude mít jinou šanci než hrát útočný tenis. Nebude to hráčka, která bude vyhrávat po dvou a půl hodinách. Pracujeme na tom, aby byla celodvorcovou hráčkou. Aby si došla ukončit výměnu na síť, když má krátký míček. Musí si tenis zjednodušit. Vyhrávat jenom zezadu by pro ni bylo náročné.
Už jste si za ty tři měsíce našla v trénování ideální cestu, jakou byste chtěla svou svěřenkyni vést?
Hlavně musí být vzájemný respekt. Pak je třeba vystihnout moment, kdy být přísný, kdy ubrat, kdy poradit, povzbudit a tak dále. Je to proces a velice náročné v dobrém slova smyslu. Jako trenér se nenudíte. Trenér je od toho, aby poradil, naučil, vysvětlil, ale jinak to musí jít od samotné hráčky.
Mluvila jste o tom, že je Bára velmi talentovaná. Co podle Vás musí udělat, aby svůj talent využila a dostala se například do elitní světové stovky?
Říkám jí: "Musíš holky dorazit!" Ona není typ, který jde přes mrtvoly, ale je to hráčka, která v sobě má vítězný instinkt a má ho hodně. Je ale potřeba to zesílit, aby se sebevědomí prezentovalo a ukazovalo každý zápas.
Dala jste si sama nějaký cíl, kam byste chtěla Báru dovést, nebo není vaše spolupráce nijak časově ohraničená?
Nedomlouvaly jsme se konkrétně. Já jsem vždycky měla vše naplánované, celou kariéru, kde a co budu dělat a ono to pak nevyšlo. Říkala jsem si i po dohodě s Bárou, která nechtěla říct, že se domluvíme na rok nebo na dva, že to vezmeme, jak to je. Měly jsme zkušební období a rozhodly jsme se, že to budeme brát postupně.
Jak bude probíhat třeba vaše spolupráce na grandslamech, kde budete mít vlastní tenisové povinnosti?
Ano, letos mám ještě legendy v Paříži a ve Wimbledonu, také budu komentovat, takže nebudu všude. Pokud bude Bára spokojená a já budu mít pocit, že jí pomáhám a ženu ji dopředu, tak budeme pokračovat. Pokud by to tak nebylo, tak bych byla první, která by řekla: Super, dobrá zkušenost, ale nemůžu ti pomoct.
Vaše trenérská kariéra začala trochu kuriózně. Loni v březnu jste na chvíli vedla Marion Bartoliovou, která ale spolupráci po jediném týdnu ukončila. Nedlouho potom však senzačně vyhrála Wimbledon. Jakou si na tom připisujete zásluhu?
Asi tak 0,01 procenta (smích), moc jsem jí to ale přála. Byla to velice dobrá zkušenost. Uvědomila jsem si, jak se tenisový trenér stal v průběhu let jen malou součástí celého týmu.
Mohla byste to více rozvést?
Marion šla třeba ráno na rozcvičku, pak měla s někým strečink, pak činky a mně jen řekla, kdy má čas na trénink. Dříve trenéři jako Tony Roche vše řídili, teď je těch vlivů strašně moc. Na tenis zbude hodinka a vy máte dělat zázraky. Ale s jejím neortodoxním tenisem je neskutečné, že ten Wimbledon vyhrála.
Mezi ty největší vlivy patřil její otec, který Marion vedl od mládí a mluvil trenérům do jejich práce. Byl to i Váš případ?
Ano, za náš rychlý rozchod mohl hodně vliv tatínka. Marion mě oslovila v Dauhá a řekla, že by chtěla, abych jí pomohla vyhrát Wimbledon. Já vždy věřila, že to může vyhrát, ale věděla jsem, že je limitovaná. A pokud chce něco vyhrát, tak musí být uvolněnější a ne ve stresu, ve kterém hrála kariéru.
Jak tedy proběhl váš rozchod? V médiích byl popisován tak, že jste Marion trénovala jen v Indian Wells a pak jste musela skončit...
Odletěla jsem za ní do Indian Wells bez tréninkové přípravy. Začaly jsme tam pracovat, ona chtěla slyšet každý den, že pracujeme na stejném cíli. Vyhrát Wimbledon. Nestěžovala si, vypadala spokojeně, ale vliv tatínka, který ji vedl předtím, tam pořád byl. Dopadlo to tak, že po Indian Wells tatínek řekl, abychom spolu skončily.
