Komentář - Když na začátku roku 2019 švýcarský rodák nahradil v čele Scuderie Maurizia Arrivabeneho, byla s jeho angažováním spojená velká očekávání. Tedy vlastně jedno, ale zato pořádné. Vždyť v Maranellu čekají na titul mistra světa F1 od roku 2007, na Pohár konstruktérů o rok déle.
To, co dokázal Kimi Räikkönen, po něm už nezvládli zopakovat Fernando Alonso ani Sebastian Vettel. První rok pod Binottovým vedením se ukázal jako velká naděje Charles Leclerc, který hned první sezonu za volantem Ferrari proměnil ve dvě vítězství a celkově čtvrté místo. Tehdy 22letý Monačan navíc porazil svého mnohem zkušenějšího stájového kolegu Vettela.
Pak ale místo predikovaného útoku na titul přišel absolutní propadák. Leclerc byl celkově osmý, Vettel dokonce vypadl z top 10. Ferrari skončilo bez jediné vítězné Grand Prix mezi týmy až na šestém místě. Takovou potupu v Maranellu zažili naposledy v roce 1980.
S takovým "nevýsledkem" by se dal čekat radikální řez. Samozřejmě se hýbalo s různými pozicemi, ovšem ten hlavní muž - Binotto - zůstal na svém místě.
Ferrari se v uplynulých dvou sezonách pod jeho vedením skutečně zvedlo. Ale stále mu zůstaly některé neduhy. Tím hlavním byla zmatečná strategie, kdy se špatně spočítal správný okamžik výměny pneumatik nebo dokonce jezdci dostali špatnou směs.
To, vedle silně poruchového - byť jinak silného - motoru, poslalo Scuderii v boji s Red Bullem do kolen. Dokonce se během sezony musel snížit jeho výkon, který byl na úkor výdrže. Přitom právě pohonnými jednotkami se Binotto jako technik v týmových dílnách zabýval a pak dokonce vedl divizi motorů.
Úspěchem bylo, že Ferrari dokázalo poměrně jasně porazit někdejšího krále hybridů z Mercedesu. Jenže v závěru sezony už byly Stříbrné šípy pro vozy v typické rudé barvě nejednou rovnocenným soupeřem.
Byť se Leclercovi podařilo v lítém boji uzmout druhé místo Sergio Pérezovi z Red Bullu a italský tým získal v Poháru konstruktérů stříbrnou pozici, bylo to pro majitele Ferrari sakra málo. To, co by jinde brali jako životní úspěch, je pro Italy velké zklamání.
V tak ostře sledovaném týmu, jakým je Ferrari, si prostě člověk není jistý ničím. Scuderia je pro Italy náboženství, a tak je dlouhé čekání na titul frustrující. Ať už bude Binottovým nástupcem kdokoliv, usedne na jednu z nejméně jistých židlí v celém motoristickém sportu. Majitelé stáje se vzpínajícím se koněm ve znaku totiž berou jen vítězství.
