I když v Estorilu prší v dubnu v průměru jen sedm dní, těsně před startem GP Portugalska 1985 se nebesa nad okruhem otevřela a přišel mohutný liják. Na pole position tehdy poprvé v kariéře stál Ayrton Senna v Lotusu. A právě tehdy, 21. dubna 1985, se poprvé zapsal zlatým písmem do historie formule 1.
"To nebyl závod, to byla noční můra. Rvali jsme se s tím pitomým deštěm od startu až do cíle. Kaluže byly po celém okruhu. Přes mraky nešlo skoro žádné světlo, takže jsme toho moc neviděli. Byl to souboj o přežití," vzpomínal na závod tehdejší pilot Renaultu Patrick Tambay.
Kde Prost tápal, Senna zářil
Francouz měl štěstí, v dramatické Grand Prix dojel až do konce. A dokonce vystoupal na stupně vítězů. Z 26 jezdců na startu bylo klasifikováno jen devět.
Senna si z náročných podmínek nic nedělal. Už v prvních metrech ukázal, proč se mu záhy začalo přezdívat Pán deště. Na startu se vyvaroval protočení kol, do první zatáčky vjel jako lídr a na soupeře dopadaly od jeho zadních kol gejzíry vody.
Od té chvíle si jel vlastní závod. Zatímco hvězdní jezdci Alain Prost či Keke Rosberg byli rádi, že své monoposty udrželi vůbec na trati, Brazilec mířil ve své teprve sedmnácté Velké ceně k prvnímu triumfu.
"Udělal to, co dělá velké závodníky velkými. Neustále na trati hledal přilnavost. Tu za deště najdete jen v suché stopě. Dokázal ji výborně hledat a měl cit pro auto. Tehdy za deště poprvé prokázal své výjimečné schopnosti," vzpomínal Sennův závodní inženýr Steve Hallam.
Ideální tempo
Po třiceti kolech měl brazilský pilot už slušný náskok třiceti vteřin. V té chvíli ho chtěl konstruktér Lotusu Gerard Ducarouge začít nabádat k tomu, aby zvolnil.
"V takových chvílích jste vždycky nervózní a myslíte si, že musíte zasáhnout. Ale záhy jsme pochopili, že si našel vlastní rytmus. V té chvíli by příkaz na zvolnění byl mnohem riskantnější, než ho nechat jet svým tempem," dodal Hallam.
Že měl Ducarouge pravdu, se ukázalo o tři roky později v Monaku. Senna, tehdy už jezdec McLarenu, vedl v uličkách knížectví už o více než 50 vteřin, když přišel z boxů příkaz, aby jel pomaleji. A Brazilec za chvíli skončil ve svodidlech.
Ale zpátky do Estorilu. V polovině Grand Prix déšť zhoustl. Prost dostal na rovince dostal smyk a zničil zadní křídlo svého McLarenu. Problémy měl i lídr v Lotusu, ten se s nimi však dokázal mistrovsky popasovat.
Přesto i on v závěru Velké ceny divoce gestikuloval na ředitelství závodu, aby závod skončil dříve. Toho se dočkal v 67. ze 70 vypsaných kol. A to jen díky tomu, že délka Velkých cen byla pravidly omezena na 120 minut.
"V cíli mi řekl: Nejel jsem dokonale. Byly dvě tři chvíle, kdy jsem myslel, že vyletím ven," vzpomínal inženýr vozu v typické černé barvě.
Po dvou hodinách souboje s monopostem i tratí Sennu odmávli jako vítěze s náskokem více než minuty před Michelem Alboretem ve Ferrari. Ten jediný se s ním udržel ve stejném kole, třetí Tambay byl už o okruh zpět.
"Vyhrát tak suverénně v takových podmínkách, to je důkaz výjimečného talentu. Bylo tam dvacet jiných talentovaných jezdců, o nichž jste ten den mohli říct, že selhali. Ale on ne," dodal Hallam.
