Komentář: Nebe prý nezná vyvolených, ale legendární Ayrton Senna jím byl

Ayrton Senna formuli 1 obětoval vše. I svůj život
Během své kariéry získal tři tituly mistra světa, vyhrál 41 Velkých cen, získal 65 pole position a vystřídal celkem čtyři týmy.
Sennův osud je spjatý se značkou Williams. Právě její vůz testoval koncem roku 1983 před vstupem do formule 1 a v monopostu britské stáje našel o necelých 11 let později v Imole smrt.
I když si čerstvý šampion britské Formule 3 vyzkoušel kromě Williamsu (na snímku) také McLaren a Brabham, nakonec do formule 1 vstoupil za volantem monopostu Toleman. Už ve druhém závodě kariéry bodoval a vcelku průměrný vůz dovedl ke třem stupňům vítězů a celkově deváté příčce v hodnocení šampionátu.
Sennův raketový nástup samozřejmě zaujal velké hráče. Už ve druhém roce svého působení v F1 dostal příležitost pilotovat Lotus. A hned na druhý pokus ve voze fenomenálního konstruktéra Colina Chapmana zvítězil. Roku 1987 se poprvé postavil na nejvyšší stupínek Velké ceny Monaka, která se pak stala jeho "majstrštykem".
Foto: Reuters
Radek Vičík Radek Vičík
21. 3. 2020 7:13
Ayrton Senna by dnes oslavil šedesátku. Nebýt tragické havárie v Imole, možná by to byl právě on, na jehož rekordy formule 1 by nyní útočil Lewis Hamilton. Brazilec však jako ve správné antické tragédii odešel ze světel ramp v plné síle. A jako nesmrtelná legenda.

Do Evropy přišel v roce 1978 a už za pět let měl na svém kontě první testy monopostu formule 1.

Do samotné F1 vstoupil jako meteor v sezoně 1984. I když pilotoval druhořadý Toleman, jeho talent byl očividný. To se ukázalo v premiéře v Monaku, kde v průměrném voze ve své teprve šesté Grand Prix kariéry dojel druhý. V hustém dešti byl k vítěznému Alainu Prostovi kolo od kola blíže, než jeho snahu zastavila červená vlajka.

Přes Lotus, v jehož barvách nasbíral prvních šest vítězství, se dostal do McLarenu. V té době to byla jízdenka na vrchol, což ambiciózní Brazilec dokázal hned v premiérovém roce 1988 ziskem titulu.

Na trati byl génius, ale mimo ni hodně trpěl politikařením, které v F1 bujelo už v té době. Na téma rivality Prost versus Senna se toho napsalo a namluvilo už dost. Chybí snad jen holllywoodský trhák á la Rivalové. Ale i toho se určitě brzy dočkáme.

Zákulisní hrátky v rytmu Marseillaisy

Senna žil v představě, že po něm jde automobilová federace (tehdy známá jako FISA) a hlavně její tehdejší šéf Jean-Marie Balestre. Když jste paranoidní, ještě to neznamená, že po vás fakt nejdou. Boss FISA byl Francouz a některá jeho rozhodnutí opravdu naznačovala, komu fandí.

Nejmarkantněji se to ukázalo v japonské Suzuce. A to hned dvakrát po sobě. V roce 1989 došlo mezi oběma týmovými kolegy ke kolizi. Zatímco pro Prosta závod skončil, traťoví komisaři Brazilcův McLaren roztlačili a Senna nakonec v Grand Prix dokázal dojet druhý.

Za pomoc mužů v oranžových kombinézách byl brazilský pilot po závodě diskvalifikován a titul si tak zajistil jeho rival z vedlejšího boxu. Za kritiku FIA byla Sennovi dokonce dočasně pozastavena superlicence.

V roce 1990 opět do Suzuky dorazili jako uchazeči o titul Senna a Prost. Druhý jmenovaný neusnesl psychický tlak a odešel do Ferrari. Na "tlačence" od Balestreho to pranic nezměnilo. Když Brazilec vyhrál kvalifikaci před Francouzem, přes noc se přehodilo umístění pole position na špinavější stranu startovní rovinky.

Senna zase prohodil něco o podvodnících a situaci vyřešil po svém. V první zatáčce se McLaren a Ferrari srazily, oba piloti byli mimo hru. Rodák ze Sao Paula mohl po sezoně slavit druhý titul.

Nevybíravý manévr okomentoval tím, že on prostě vjel do vnitřku zatáčky a Prost zavinil havárii tím, že se držel své závodní stopy. Prostě vyvoleným se může leccos odpustit.

Boží dotek v uličkách knížectví

Senna se za vyvoleného považoval. Dokonce za Bohem vyvoleného. Jako silně věřící měl pocit, že jeho závodní umění je božím darem. V Monaku roku 1988 zajel téměř absolutně bezchybné kvalifikační kolo. Tehdy prožil zážitek srovnatelný s extází světců.

"Najednou jsem si uvědomil, že už to nejsem já, kdo vůz řídí. Jel jsem  instinktivně, jako v jiné dimenzi. Byl jsem za svým limitem, ale dokázal jsem jít ještě dál. Najednou jako by mě něco nakoplo, něco jako probuzení. A já si uvědomil, že jsem v jiném módu než normálně," popsal tehdy své pocity novináři Geraldu Donaldsonovi.

Setkání s Bohem se druhý den už nekonalo. Senna sice v závodě vedl už o více než 50 vteřin, když v tom pouhých dvanáct kol před koncem z ničeho nic vrazil do svodidel.

Černý víkend byl ještě černější

Populární pilot moc dobře věděl, že není nedotknutelný. "To, že věřím v Boha, neznamená, že jsem nesmrtelný," řekl už v roce 1989. Možná právě takové myšlenky se mu honily hlavou o pět let později v Imole na Prvního máje .

Už tak to byl černý závodní víkend. V pátek vážně havaroval Brazilec Rubens Barrichello a v sobotním tréninku se zabil Rakušan Roland Ratzenberger. Na jeho počest měl Senna startující z pole position ve svém Williamsu rakouskou vlajku.

Jenže místo toho, aby v cíli nejlépe triumfem uctil svého soupeře, sám se po záhadami obestřené bouračce stal obětí své vášně pro rychlost. Ve věku 34 let měl na svém kontě tři tituly mistra světa, 41 vítězných Grand Prix, 65 vyhraných kvalifikací a 19 nejrychlejších kol.

Na závěr jeden tip. Pokud nevíte, na co se v době koronavirové karantény dívat, vřele doporučujeme dokument Senna z roku 2010. Možná pak pochopíte, proč se tisíce závodních pilotů vrhají rok co rok na závodní okruhy s cílem pokořit je v co nejrychlejším čase.

 

Právě se děje

Další zprávy