Glosář – Ať už se v českém sportu po roce 1990 dělo cokoli podstatného, nikdy u toho nescházel Roman Ječmínek, po celou tu éru prezident Autoklubu ČR, zdejší sportovní autority pro pořádání motoristických a automobilových závodů.
Možná jste noticku, zmiňující Ječmínkovo rozhodnutí, že se do listopadové volby prezidenta Autoklubu již nepřihlásí, sami někde zahlédli. Vypadala skromně, nenápadně. Jenže v zákulisí českého sportu vyvolal rozjetý mocenský převrat v Autoklubu mimořádně silnou vlnu intrik a nevybíravých odvetných opatření.
V poště ministryně školství Kateřiny Valachové se záhy objevily hanopisy na Jana Šťovíčka, dosavadního viceprezidenta Autoklubu, který dinosaura Ječmínka mocensky vytlačil.
Zlá krev, která vzešla z toho, že bylo narušeno dosavadní rozparcelování moci nad českým sportem, proteče i na dnešní plénum Českého olympijského výboru, kde Šťovíčkovi také přibouchli dveře před nosem.
Ale válčí se i na dalších frontách. Kupříkladu kandidatura Zdeňka Haníka, šéfa volejbalového svazu, do výkonného výboru ČOV dost možná pomohla na světlo informaci, kterou si tento sportovní činovník chtěl patrně nechat pro sebe, asi nás s ní nechtěl obtěžovat. Než to prasklo, mlčel o ní takřka rok.
Až bizarně se vskutku jeví snaha utajit skutečnost, že vám jakýsi gambler z finančního oddělení vyvedl ze svazové pokladny 20 milionů korun, tedy celou čtvrtinu ročního rozpočtu, aniž by to kontrolní mechanismy asociace vůbec zaznamenaly.
Volební atmosféra obecně umí pootevírat Pandořiny skříňky, plné špinavých tajemství. I ve fotbale se jistě použití takové munice v příštím roce dočkáme, neb v červnu čeká pány Peltu, Berbra a spol. volební valná hromada, před níž se nějaký ten kýbl špíny o český fotbal dozajista rozprskne.
Na druhou stranu by asi bylo spravedlivé konstatovat, že zatímco fotbalové kauzy tohoto typu se mediálně řeší každou chvíli, o polozapomenutých královstvíčcích typu Autoklubu ČR či třeba volejbalového svazu toho víme minimum. O to víc se pak člověk diví.
Funkcionáři celá rodina
Autoklub ČR je spolek, který v posledních letech čerpal na dotacích z ministerstva školství řádově 90 milionů korun ročně.
Pak začnete zjišťovat, že s těmi penězi vlastně hospodaří rodina Ječmínkova. Otec Roman je prezidentem, jeho syn Radko Ječmínek výkonným ředitelem. A v prezidiu Autoklubu pracuje i jeho tchán Zdeněk Lindr.
Další informační fragmenty poukazují kupříkladu na nevšední hospodaření Autoklubu s vysílacími a marketingovými právy na závody rallye. A to při opětovném zastoupení Ječmínkovy rodiny v obchodních firmách, na něž byla tato práva vyvedena. Kdo ví, možná by takových otazníků vyvstalo postupně i víc.
Ne že by na ně Roman Ječmínek nebyl za ta léta zvyklý. Jako protřelý válečník světa neúprosných zákulisních intrik už si dokonce vytvořil ojedinělou techniku, jak nepříjemnostem čelit.
Tak třeba když se ho v říjnu 2015 ptali v pořadu Reportéři ČT, kolik má vlastně Autoklub ČR členů, když během jednoho roku kleslo uváděné číslo z 200 000 na zhruba 9000 osob, řekl k tomu Ječmínek přesně toto: "Já vám na to nebudu odpovídat."
Přitom zrovna tady by relativně racionální odpověď po ruce byla. Pod tlakem ministerstva školství v té době jednotlivé sportovní organizace v zemi začaly modernizovat a zpřesňovat dlouholetý systém matrik, do nichž se předtím po léta obvykle jen dopisovala nová jména, zatímco vyřazovat důchodce či nebožtíky se někdy zapomínalo. Nehledě na to, že speciálně v motosportu byla řada jednotlivých osob registrována pod různými odvětvími. Matoucí počty pak každopádně sportovní spolky posílaly na ministerstvo školství spolu se žádostí o dotace, v jejichž výpočtu pochopitelně proměnná s počtem členů hrála zásadní roli.
Trefil směr větru a vybral si stranu
Glosář Luďka Mádla
Fotbalové dění před i za oponou pohledem renomovaného fotbalového reportéra.
Nejslavnější Ječmínkovo číslo však už nejspíš zůstane spojeno s příběhem o pádu Sazky. Autoklub patřil mezi její spoluvlastníky a v souladu s tím zasedal Roman Ječmínek po léta v řídicích orgánech tohoto loterijního gigantu.
Příběh o tom, jak si generální ředitel Sazky Aleš Hušák zástupce vlastníků, tedy velkých sportovních organizací, ochočil a vodil na provázku, je snad dostatečně známý. Stejně jako skutečnost, že díky své vstřícné a bezproblémové spolupráci nepřicházeli tito činovníci zkrátka.
Na veřejnost se dostaly údaje z let 2006–2011. V jejich průběhu přišlo ze Sazky na účet Romana Ječmínka celkem 13 189 410 korun. A to netušíme, kolik zinkasoval za léta předchozí.
Každopádně když se v roce 2011 krize ve firmě, vyčerpané financováním stavby vysočanské arény, vyhrotila a věřitelé zatroubili ke společnému útoku na Sazku, sehrál ve věci Ječmínek klíčovou roli.
V rozhodujícím momentu se vyčlenil ze suity ostatních věrných – a Hušáka podtrhl. Zhatil jeho plán záchrany spojený s firmou Gladiolus miliardáře Ulčáka a osobně na Sazku podal insolvenční návrh.
Ve chvíli, kdy do firmy nakráčel insolvenční správce Cupka, pozbyl Hušák veškerých zbytků své moci. A k vlastnictví Sazky se nakonec výhodně propracovalo konsorcium KKCG a PPF.
Zatímco mnozí jiní bossové českého sportu padli spolu s Hušákem, mimochodem včetně fotbalového šéfa Ivana Haška, ti, co se ocitli na vítězné straně, začali rozšiřovat svůj vliv. V první řadě šéf veslařů Jiří Kejval, který se propracoval do čela Českého olympijského výboru, a vlivný lobbista a šéf českého basketbalu Miroslav Jansta, který se stal předsedou Českého svazu tělesné výchovy, přejmenovaného později na Českou unii sportu.
Jansta zasahuje. Ve jménu legislativy
V té době se v českém sportu zformoval status quo, který i na základě "zásluh" na akci Sazka rozděloval pozice a moc. Ječmínek zůstal prezidentem Autoklubu ČR, nutno zdůraznit, že žádný jiný sportovní spolek tu patrně tak dlouho jako on kontinuálně nikdo neřídí.
Lépe řečeno, neřídil. Když začal právník Jan Šťovíček signalizovat, že role korunního prince už je mu malá, postavil se Jansta, nyní patrně nejmocnější muž sportovního zákulisí, na Ječmínkovu stranu. Vzpomínky na boj o Sazku ještě zjevně nevyvanuly...
Zatímco v uplynulých letech či měsících pršela na Šťovíčka samá chvála, třeba za to, jak vysvobodil z dopingového nařčení závodníka Štěrbu, který si pak díky tomu na čtyřkajaku mohl v Londýně dojet pro svou první olympijskou medaili, nebo za podobný úspěch v kauze cyklisty Romana Kreuzigera, najednou se před Šťovíčkem začaly všude dveře zabouchávat.
Vytěsněn byl ze všech aktivit Českého olympijského výboru a ministryně Valachová našla v poště dopis Miroslava Jansty s přátelským doporučením, aby Šťovíčka sofort vymetla z Národní rady pro sport, svého poradního orgánu.
V rozhovoru pro Právo vysvětlil Jansta své aktivity vedené proti Šťovíčkovi konstatováním, že jde o výborného advokáta, ale nedostatečně zdatného legislativce. "V této oblasti doktor Šťovíček totálně selhal," zjistil Jansta právě teď.
Ministryni Valachové zároveň přátelsky doporučil nahradit právě odhalenou žábu na legislativním pramenu osvědčeným Alexandrem Károlyim, bývalým šéfem fotbalové disciplinárky, mimo jiné též autorem rozhodnutí, že fotbalová Sparta nebyla v korupční kauze z roku 2004 ani vyšetřována, natož trestána.
Fragment odposlechu tehdejšího sparťanského ředitele Miroslava Pelty o cinklém jaru, který ve spisu zbyl, nechal prostě Károlyi být. O tom, že původně snad tento fragment nemusel být osamělým sirotečkem, se ovšem vyprávějí jen nepotvrzené mýty a legendy.
No vidíte. A kdo by to byl po oné aféře, kterou pánové Čtvrtníček s Lábusem shrnuli do sloganu "Lepší Brabec v hrsti nežli holub na střeše", vlastně tušil, že se dočkáme doby, kdy bude právě Miroslav Pelta řídit jako předseda Fotbalovou asociaci ČR.
A co víc, dnes posílí svou dosavadní pozici řadového člena ČOV. Zvolit by ho měli místopředsedou olympijského výboru, navíc prý dokonce místopředsedou s výsadním postavením přímého zástupce pokračujícího předsedy Jiřího Kejvala.
No řekněte, nezaplesal by baron Pierre de Coubertin nad zjištěním, jak úžasní lidé v Česku nyní rozvoj myšlenek olympismu a fair play garantují?
