Praha – Máte doma mladého hokejistu a rádi byste, aby se přesunul ze svého dosavadního klubu do jiného? Pak si pro jistotu připravte stovky tisíc korun, na tolik totiž může přestup dítěte přijít vaši rodinnou pokladnu. Dokládají to příběhy hokejových žáků a jejich rodin, které zmapoval deník Aktuálně.cz.

Pětadvacet let od sametové revoluce v Česku neplatí, že by si děti, mladí i dospělí sportovci mohli svobodně přestupovat, a to i v situaci, kdy je k oddílu neváže žádná smlouva.  Majetkem klubu, který o jejich budoucnosti rozhoduje, se stávají automaticky v době vzniku hráčské registrace.

Konkrétně v hokeji to stanovuje přestupní řád Českého svazu ledního hokeje a jeho část o tabulkovém odstupném. Jeho výše se pohybuje od 10 do 300 tisíc korun v závislosti na věku dítěte a jsou to peníze, které je v případě přestupu povinen zaplatit nový klub tomu původnímu jako revanš za náklady spojené s výchovou.

Do dětí neinvestovali. Proč mají dostat peníze?

„Dle mého názoru a selského rozumu přitom nemá ani klub ani svaz na peníze za děti nárok, protože kromě času trenérů do nich nic neinvestovali. Ve většině měst přispívá magistrát různě vysokou částkou na mládež, dále pak platí provoz zimního stadiónu,“ řekla Aktuálně.cz Monika Hartmannová. Maminka dvou dětí z Opavy, která za uvolnění staršího syna do extraligového oddílu musela klubu, jehož vlastníkem je bývalý trenér hokejové reprezentace Alois Hadamczik, zaplatit 150 tisíc korun.

V České republice nejde o hokejové specifikum, neboť tabulkové odstupné uznávají i jiné sportovní svazy včetně fotbalu. Kromě samotných rodičů a hráčů, kteří na ně doplácejí, to nikomu divné nepřijde.

Z toho, jak Monika Hartmannová líčí svůj příběh, vychází jako oběť systému, který je plný nenávisti a pomstychtivosti. Rozhodla se o něm mluvit hlavně proto, aby přispěla ke změně.  

Přestup patnáctiletého syna za 150 tisíc

Starší syn Moniky Hartmannové, tehdy teprve patnáctiletý Ondřej, měl před dvěma lety možnost přestoupit z Opavy do Vítkovic, což byl podle rodičů z hlediska jeho hokejového růstu vzhledem k lepším tréninkovým podmínkám a možnosti hrát extraligu i v juniorech nezpochybnitelný krok vpřed. Překážkou však byla jeho cena: Opava měla podle přestupního řádu nárok na 150 tisíc, jenže Vítkovice, byť by kluka ve svých řadách rády viděly, se na celé transakci finančně podílet odmítly.

„Protože o něj ten klub ani neměl zájem. Kdyby měl ten hráč výkonnost a Vítkovice o něj opravdu stály, tabulkové odstupné by nám zaplatily samy,“ řekl Aktuálně.cz Alois Hadamczik, majitel opavského klubu, který s přestupem Ondřeje nesouhlasil od začátku. Peníze však nakonec zaplatili jeho rodiče a patnáctiletý hokejista tak mohl do Vítkovic odejít i bez jeho souhlasu.

„A v tu chvíli se Opava rozhodla pro pomstu ve velkém stylu,“ popisuje Hartmannová, co se dělo dál. „Přes trenéra třetí třídy nám tehdy vzkázali, ať si mladší syn Matěj sbalí výstroj taky a táhne za tím starším, protože v Opavě hrát hokej nebude. Nám pak zakázali vstup na zimák,“ popisuje další jednání klubu.

„Za staršího kluka od nás dostali 150 tisíc korun, na které podle mě ani nemají právo, a oni pak ještě na truc potrestali bezbranného kluka, který hokej miloval a vůbec tomu nerozuměl. Ve své bezcitnosti dokonce došli tak daleko, že na dotaz trenéra z Krnova, zda povolí Matějovi hostování, když nesmí hrát u nich, odpověděli, že Matěj s hokejem prostě skončil.“

Hadamczik: Nebyl důvod odcházet

Hadamczik deníku Aktuálně.cz řekl, že si případ mladšího z Hartmannů nevybavuje, ale že starší neměl jediný důvod odcházet, protože v jeho věkové kategorii Opava tehdy extraligu hrála stejně jako Vítkovice.

Malý Matěj tehdy s hokejem skončil na rok. Protože mu Opava údajně zakázala hokej hrát tam a nechtěla ho pustit ani do jiného klubu, požádali rodiče svaz o zrušení jeho registrace, kterou si mohli v jiném klubu založit až po roce. Matěj dnes hraje hokej za Krnov, ale ztracený rok, během kterého nemohl nikde trénovat a hrát zápasy, mu už nikdo nevrátí.

Monika Hartmannová není ve svém rozhořčení sama. Rodičů, kteří nejsou se současným stavem spokojeni, a tabulkové odstupné podle nich omezuje lidská práva, není málo.  

Šéf hokejového svazu: Problémem jsou rodiče

Jenže i druhá strana má své argumenty. Šéf hokejového svazu Tomáš Král tvrdí, že hokej jako takový je zdravý.

„Největší problém mládežnického hokeje nejsou tabulky, ale vztahy a rodiče. Někteří jsou nevraživí vůči všemu a zahledění jen na své dítě. Jsou takoví, kteří budou plivat na všechny a jsou schopni u šestiletých dětí chodit na trénink se stopkami a měřit jejich časy. Ve Švédsku a Finsku hrají hokej dvanáctiletí kluci pro zábavu, protože si tam prostě jen chtějí zahrát. Dril tam začíná až v době, kdy u nás už jsou hokejem děti unavené a strhané,“ říká Král (více čtěte zde).

Šéf svazu odmítá, že by zrušení tabulkového odstupného bylo pro český hokej řešením situace.

„U nás je takový zvyk, že když rodiče vidí dítě jinak než jeho trenéři a dítě třeba nehraje tolik, tak říkají: My půjdeme jinam. Já zažil v klubu i dva tři takové za rok, kteří obešli během sezony tři týmy a nakonec se vrátili zpátky, protože i jinde zjistili, že ten kluk asi fakt patří do třetí formace. V momentě, kdy bychom pohyb dětí uvolnili a nijak neregulovali, nastal by neuvěřitelný kolotoč, který by byl na škodu jak klubů, tak nakonec dětí samotných,“ uvedl pro Aktuálně.cz Král.

Rodiče vs. Hadamczik

Příběh Ondřeje Hartmanna se odehrál v Opavě v roce 2012 a v zákulisí českého sportu podle rodičů mladých hokejistů není nijak výjimečný. Jen s Hadamczikovým klubem se takto rozloučilo rodičů a dětí více.

„My jsme s ním bojovali dva roky,“ popsala pro Aktuálně.cz Martina Nardelli, která z Opavy vykoupila svého syna letos v létě, aby mohl jít hrát do Poruby. Ta na rozdíl od Opavy hraje extraligu i ve starším dorostu. „Dětí, které odešly z Opavy jinam, a odstupné za ně platili rodiče, bylo jen v našem ročníku několik.“

„Ten kluk neměl výkonnost. My jsme ho do Poruby pustili asi na půl roku zadarmo na hostování, kdyby se tam chytil a byl by pro ně dobrý, zaplatili by za ně tabulky sami. Náš sport směřuje tam, že rodiče chtějí víc, než na co mají jejich děti. Přitom za hokejisty, kteří tu výkonnost mají, kluby peníze zaplatí. Uvedu příklad: Obránce Štencel, který dnes hraje za Vítkovice extraligu a nastupuje i v juniorských reprezentacích, šel od nás do Vítkovic za 200 tisíc a Vítkovice tyhle tabulky zaplatily samy,“ říká Hadamczik.

„I my jsme si hráče do mladšího dorostu kupovali. Frydrych k nám přišel z Pardubic, Kvasnica z Vítkovic, jsou to naši nejlepší hráči a platili jsme za ně tabulku 150 tisíc korun,“ brání se Hadamczik s tím, že když rodiče přijdou do jiného klubu nabídnout svého syna, neodmítne je nikdo, protože v zájmu každého klubu je, aby hokej u něj hrálo dětí co nejvíce. „Ale proč by pak měli platit za někoho, v kom nevidí pro svůj klub budoucnost?“

Návrh: Odstupné jen napoprvé

Podle šéfa hokejového svazu Tomáše Krále je tabulkové odstupné téma k delší diskuzi. „Chyba není v nastaveném systému, ale v přístupu a jednání samotných lidí. Pro mě jako rodiče by byl vzkaz klubu, který by mi řekl, ať syn klidně přijde, ale odstupné za něj nezaplatí, první důkaz toho, že mě tam vlastně vůbec nepotřebují a vůbec bych se dál s tím klubem nebavil,“ říká Král.

Hadamczik přichází rovnou s návrhem na změnu. „Nemyslete si, já principiálně s tabulkami také nesouhlasím. Odstupné by se mělo platit jen jednou v případě hráčova prvního přestupu a pak by měl být hráč volný, protože mu to často hlavně v dospělosti komplikuje kariéru,“ vysvětluje bývalý reprezentační trenér.

„Ale jestli se zruší tabulky, ať rodiče počítají s tím, že členské příspěvky nebudou 800 korun měsíčně, jako máme v Opavě teď, ale že budou platit dva až tři tisíce, aby klub mládežnický hokej utáhl. Pak ať si mění kluby, jak se jim zachce, jenže v tu chvíli už hokej nebude dostupný všem a bude jen pro bohaté,“ přemýšlí Hadamczik.

V jiných vyspělých hokejových zemích tabulkový systém podle šéfa svazu Krále nefunguje a děti tam mohou z klubu do klubu přecházet libovolně jen proto, že všechny náklady na sport dětí nesou rodiče.

Rodiče: Platíme dětem kompletní výstroj

Manžel paní Nardelli však přidává svá čísla: „Když jsem si to počítal, tak to, že hraje můj syn hokej, mě stálo už 600 tisíc korun. Jako rodiče jsme jej vozili na kempy, platili mu tréninky navíc a deset let jsme v Opavě nenafasovali jedinou výstroj, hokejku, nic. Vybavení jsme dostali až v mladším dorostu, kde kluk hrál jeden rok, a já jim musel zaplatit 150 tisíc plus DPH jako výchovné? Za co?,“ zlobí se.

S tím souhlasí i paní Hartmannová. „Jako rodič malého hokejisty hradíte celou výzbroj. Dnes prý sice svaz posílá nějaké základní sety do klubů, kde se půjčují, ale za nás toto nebylo. Dále navíc hradíte členské příspěvky. My v Opavě platili od 400 do 800 korun měsíčně a potom jako rodiče zařizujete, aby děti jezdily na kvalitní turnaje v rámci republiky nebo i do ciziny, tyto turnaje také plně hradíte od startovného, stravy, dopravy až po ubytování,“ říká.

„Divím se, že dosud nikdo nenajal dobrého právníka a tenhle systém obchodování s dětmi ještě nikdo neshodil. Samotné kluby vlastně na jednu stranu chápu. Chovají se jako podnikatelé a dělají to, co jim dovolují regule svazu, ale ten dostává na mládež peníze od státu a ten tohle všechno posvětil,“ říká Nardelli.

Facebooková stránka autora článku - Adam Sušovský - Aktuálně.cz