Komentář - Slováci odehráli na hokejovém mistrovství světa čtyři zápasy a v základní hrací době neporazili nikoho. Ani Itálii. Na strastiplné cestě vychrlili dost sebekritiky, přesto věří ve čtvrtfinále. Jako by neznali drásavý fakt, že mají jen čtyři body a teprve teď potkají opravdu silné soky - Rusko, USA a Švédsko.
"Jsou před námi tři velmi těžké zápasy. Potřebujeme vyhrát minimálně dva. Doufám, že překvapíme. Chceme jít do čtvrtfinále," řekl pro RTVS útočník Libor Hudáček. Ani on nezabránil prohře s Lotyšskem, Dánskem a Německem.
Slováci mají mizernou střeleckou úspěšnost, leckdy jsou kvůli nepříznivému skóre v křeči a moc často vysedávají na trestné lavici. Klíčoví muži sem tam spáchají těžko pochopitelný faul. Chyby se zkrátka kupí, chuť do hry je nemůže zakrýt.
Když zmar vidí kdysi hvězdný Michal Handzuš, ihned si vzpomene na nepovedený šampionát z roku 2011 v Bratislavě a Košicích. "Měli jsme tehdy dobré mužstvo, strašně moc jsme chtěli, makali jsme, ale vždycky nám něco chybělo," prohlásil pro agenturu TASR. "Teď je to podobné, hráčům chybí lehkost. Mají sice šance, ale nedokážou dát góly. Pak přijdou chyby v obraně a inkasované branky, což psychice nepomůže."
Podobnosti jistě spatřit lze, ovšem jen ve hře. Rozhodně ne při pohledu na soupisky.
Před šesti lety rozehráli Slováci domácí mistrovství s velkými ambicemi. Halák, Višňovský, Gáborík, Marián Hossa a další měli dobýt cenný kov. Zkraje turnaje ale sotva porazili Slovince a pak schytávali hlavně porážky. Desátou příčkou jednoznačně zklamali, měli na víc.
Chybí (nejen) hráč kalibru Ehlerse
Současný výběr na víc nemá. Přesněji - nemůže podávat výrazně lepší výkony. V tom je zásadní rozdíl. Reálnou metou je pohodlná záchrana, možná útok na čtvrtfinále. V kádru je jen pár mužů, kteří alespoň trochu připomínají někdejší hvězdy: brankář Július Hudáček, obránce Michal Čajkovský a forvardi Libor Hudáček s Michelem Miklíkem.
Většinu mančaftu tvoří vesměs nenápadní hokejisté z české extraligy. Třeba útočníci letos ale v průměru nehráli ani 14 minut na zápas. Nejproduktivnější z nich - Vladimír Dravecký z Třince - obsadil v bodování 40. příčku.
Ne, tohle vskutku není elita, která by měla devastovat lotyšskou defenzivu. Týmy druhého sledu už umějí dát dohromady podobnou sílu a většinou jim nechybí ani rozdíloví hráči. Dánové straší Nikolajem Ehlersem, Němci Leonem Draisaitlem. Slovensko v Kolíně nikoho podobného nemá.
I proto trčí na šestém místě. Čtvrtfinále může vybojovat pouze zázrakem, spíš musí doufat, že Italové - hlavní kandidáti na sestup - neožijí proti přijatelnějším sokům (po Švédsku je čeká Německo a Dánsko).
Nástupců Cháry a spol. je pramálo
Až tedy slovenští fanoušci před sobotním kláním se sbornou vytáhnou kalkulačky, měli by počítat hlavně nutný počet bodů k záchraně, nikoliv absurdní cestu do čtvrtfinále. To platí i do budoucna.
Slovensko sice pořád ještě může složit silnější mužstvo než letos, ale ne o tolik. Největší hvězdy v čele se 40letým Zdeno Chárou pomalu odcházejí a mají pramálo nástupců. Z mladších září jen útočníci Tomáš Tatar a Richard Pánik.
Je otázkou, kdy se znepokojivý pád zastaví.
Slovenská dvacítka přivezla od roku 1999 jeden bronz. Osmnáctka je na suchu od roku 2003, na Hlinkově memoriálu dokonce od roku 1998.
Další hrozivá čísla nabízí draft zámořské NHL. Za posledních devět let se hned třikrát stalo, že na řadu nešel jediný Slovák. A pouze Marko Daňo pronikl do prvního kola. Čechů a Švýcarů bylo šest, Dánové tři.
Je příhodné, že před mistrovstvím proběhlo v Nízkých Tatrách dvoudenní setkání desítek osobností z prostředí slovenského hokeje. Hráči, trenéři, majitelé klubů, ale i skauti či rodiče diskutovali o tom, jak tamní hokej vysvobodit z úpadku. Došlo k podepsání memoranda, má vzniknout akční plán.
"Kde je vůle, tam je cesta," řekl novinářům legendární Miroslav Šatan.
Teď musí doufat, že změny, na nichž se bude podílet i on sám, nastartují slovenský hokej včas. Dřív než reprezentační áčko potupně sestoupí z elitní úrovně mistrovství světa.
