Kodaň (od našeho zpravodaje) - Patnáct bodů a relativně klidný postup do čtvrtfinále ze třetí pozice. Před startem hokejového mistrovství světa by Češi tuto nabídku bez okolků přijali. Díky šesti výhrám nakonec reálně pomýšleli na druhé místo, a přestože na něj nedosáhli, nemusí smutnit.
Ano, více než tříhodinový přesun do Herningu je trochu protivný, ale na úrovni šampionátu by neměl znamenat velký problém. Jen si to vezměte. Čtvrtí Finové před rokem po stěhování z Paříže do Kolína vyřadili první Američany. O rok zpět v Moskvě vypálily právě USA rybník Čechům.
Ne, čeští hráči se v menší hale rychle rozkoukají a adaptují. Větší starost mohou mít hlavně v první třetině s tempem zámořského týmu. Američané bojovali v posledním utkání proti Finům. V úterý po obědě. Češi se proti Rakušanům dlouho spíš klouzali. A to o den dříve, v pondělí odpoledne.
Předtím hráli proti bezbranné Francii a sestupujícímu Bělorusku. Pokud se s tímto handicapem svěřenci Josefa Jandače vyrovnají, rozdají si to s USA na férovku. To je přece fajn zjištění. Před turnajem by byl favorit takového zápasu zřejmý, USA. Zato teď budou šance vyrovnané.
Češi ukázali ve skupině charakter, potvrdili trenérovi, že vybral správně. Ze skupiny hráčů, kteří se navzájem příliš neznali, vznikl tým. V prvním zápase se utužil skvělým obratem proti Slovákům, odehrál vyrovnané utkání s jinak suverénními Švédy a zvládl divočinu proti Švýcarům.
Samozřejmě, nebyly to zápasy bez chyb. Ba naopak. Ale výpadky ve hře nahrazoval tým nesmírnou bojovností a touhou. Proto se mu letos jde ze třetího místa veseleji než před rokem. V Paříži se reprezentace skupinou spíš protrápila. Nenašla lídra, nenašla tvář a ve čtvrtfinále se poroučela.
V Kodani posílili mužstvo jedni z předních hráčů NHL, David Pastrňák a David Krejčí z Bostonu. Vstřebali klubové zklamání a nasedli na únavnou cestu letadlem přes půl zeměkoule. Do Dánska dorazili bez přehánění jako hrdinové a úchvatnou show rozhodli strhující duel proti Rusku.
Výborně k nim pasuje Dmitrij Jaškin. Hráč, který dosud zůstával spíš na okraji zájmu českých fanoušků, prožívá životní turnaj. Nezapře v sobě Rusa, hraje s obrovskými emocemi, ale když najde hranici únosnosti, je mimořádně přínosný. Doplnil lajnu, která je schopná rozhodovat zápasy.
V utkáních se slabšími soupeři (nejen) Pastrňák a Krejčí gólové šance často přehrávali. Příležitost ke skórování se kvůli tomu leckdy změnila v pohlednou kombinaci bez zakončení. Nezbývá než doufat, že soupeř typu Američanů přiměje české hračičky zkoušet dávat i škaredé góly.
Budou se hodit. Všechny. Slabinou českého týmu totiž zůstává obrana. Plzeňští obránci David Sklenička a Michal Moravčík se zlepšují, ale skok z extraligy do zápasů mistrovství světa je zkrátka obrovský. Je otázkou, jak se tito dva a také další nováčci vyrovnají s aurou klíčového mače.
Vzadu by je měl podržet Radko Gudas nebo Michal Jordán, přestože oba zatím za svým lepším standardem spíše zaostávají. Na větší zápřah po týdnu čekají brankáři. Ať už bude chytat Pavel Francouz, anebo David Rittich, je jasné, že na ně musí být spolehnutí. To ostatně platí vždycky.
Václav Prospal označil také jako největší slabinu soupeře obranu, a tak by nemuselo ve čtvrtfinále zůstat jen u pár gólů. Češi se totiž v útoku nevážou jen na výkony první lajny, připraveny jsou pušky Martin Nečas, Dominik Kubalík, Tomáš Hyka či Michal Řepík. Udeřit může každý.
Stále se čeká na gólový příspěvek od Romana Červenky a Radka Faksy, ve čtvrtfinále už by bylo načase. Dobrou zprávou je, že si oba vytvářejí šance a zatápějí obranám soupeře. Nepodléhají žádné skepsi. Dobře ví, že až teď se rozhodne o úspěchu či neúspěchu. Teď jde do tuhého.
Češi jdou do války dobře naladěni a po třech letech zase ze čtvrtfinále na mistrovství světa postoupit. Šance mají vyšší, než se původně čekalo.
