V mužstvu Saginaw Spirit ze zámořské Ontario Hockey League (OHL) nasbíral Matyáš Šapovaliv 52 bodů (18+34) v 68 zápasech a skončil na čtvrté pozici v bodování mezi nováčky soutěže. Před dvěma měsíci si podruhé v kariéře zahrál na mistrovství světa osmnáctek.
Jeho sestra Adéla, jež před měsícem oslavila šestnácté narozeniny, na sebe upozornila jednak na březnové mládežnické olympiádě ve Finsku, kde českému dívčímu družstvu pomohla finálovým gólem ke zlatu, a jednak na nedávno skončeném MS do 18 let v USA.
Přestože tam už Češky na cenný kov nedosáhly, Adéla Šapovalivová pronikla jako jediná z týmu do hvězdného výběru turnaje.
Za necelé dva týdny poletí s rodiči do Montrealu, aby spolu podpořili bratra při výběru talentů NHL. Mimochodem, také Matyáš má doma medaili z mládežnické olympiády. Před dvěma lety v Lausanne byl bronzový v netradičním hokeji tři na tři.
Soupeříte mezi sebou, kdo má doma více medailí?
Matyáš Šapovaliv (MŠ): Nějaké hecování a pošťuchování čas od času proběhne, ale medailemi si ego nezvyšujeme. Nepočítáme, kdo jich má více. (smích) Začal jsem dříve než ségra, už jsem měl nějaký náskok. Pro ni to ale mohlo sloužit jako určitá motivace.
Adéla Šapovalivová (AŠ): Nebylo to nikdy tak, že když jsem viděla medaili u bráchy, že bych ji nutně potřebovala taky. Ale samozřejmě mi každá vždy udělala radost.
K medailím nebylo daleko na šampionátech do 18 let, které máte oba čerstvě za sebou. Matyáši, jak jste bral čtvrté místo v Německu?
MŠ: Cestoval jsem do Německa po náročné sezoně v Americe. Po delší době jsme se konečně dostali do semifinále, což bylo sice fajn, ale čtvrté místo ve výsledku nemohu brát jako úspěch. Amerika byla v semifinále na jiné úrovni než my, s Finy o třetí místo už to byl vyrovnaný zápas. Musím říct, že individuálně se mi turnaj nepovedl na sto procent, musel jsem přepnout zase na evropský styl a ne úplně mi systém sedl.
Adélo, vy jste byla v Americe se ženskou osmnáctkou pátá, přestože jste na turnaji vyhrály čtyři zápasy z pěti.
AŠ: Pro nás to byl netradiční termín, turnaj se kvůli covidu posunul až na červen. Bohužel jsme neprošly čtvrtfinále se Švédskem. Individuálně to byl z mé strany dobrý turnaj, snad příště přidáme i týmový úspěch.
S bilancí 3+6 v pěti duelech jste byla v bodování druhá za spoluhráčkou Terezou Plosovou. Jako jediná Češka jste pronikla do All Star týmu.
AŠ: Moc si toho vážím, vůbec jsem to nečekala, ale mnohem raději bych byla za úspěch týmu. Nejdůležitější zápas jsme těsně prohrály, jeden gól nám chyběl k prodloužení, nedaly jsme tutové šance. V semifinále proti Americe bychom nejspíš neměly velkou naději, ale o bronz jsme zabojovat mohly.
Jak se stalo, že se oba věnujete hokeji?
MŠ: Začal jsem v pěti, poté co se mi moc líbil zápas Kladna se Slavií v O2 areně. Mamka mě vzala s bratrancem na první trénink, později se mnou začal jezdit taťka, když mi to začalo trochu jít. Postupně mi po trénincích ještě něco přidával, chtěl, ať se tomu věnuju naplno, nebo vůbec. Podával mi puky, stopoval čas. Rodiče nás oba ve sportu podporovali.
AŠ: Já jsem jezdila s nimi jako malé dítě, všechno jsem to sledovala. Když měl brácha výstroj už malou, rodiče ji chtěli prodat. Ale řekla jsem jim, že bych chtěla hrát taky, výstroj mi zůstala a už to bylo. Rodiče nás do toho nenutili, ale byli rádi, že sportujeme.
Doma jste hráli proti sobě?
AŠ: Hráli jsme s takovými měkkými míčky. Tehdy jsem lezla do branky, i když v hokeji bych chytat nechtěla. To raději dávat góly.
MŠ: Je to tak, ségra byla v brance, já jsem měl florbalku a střílel jsem na ni. Byla to pro nás zábava.
Ale co se týče hokeje, tak jste prý Matyášovy rady často nechtěla poslouchat. Cítila jste se uražená.
AŠ: Ano, občas si ze mě dělal legraci, tak jsem sama nevěděla, co myslí vážně a co ne. Teď už to samozřejmě beru lépe. Když jeden druhého vidíme v zápase, umíme si k tomu něco říct.
MŠ: Dříve byla naštvaná, že se jí snažím vůbec něco poradit. Změnilo se to, teď už ty rady bere a snaží se je třeba aplikovat i na ledě.
Oba jste útočníci, jak byste se porovnali v herních vlastnostech?
MŠ: Vždycky říkám, že já jsem spíš nahrávač. Někdy akce možná až příliš překombinuju, i když bych měl střílet. Ségra má větší zabijácký instinkt. Když je před brankou, obvykle střílí.
AŠ: Je to pravda. Když jsem poblíž branky, střílím. Ať to raději letí na branku, než aby to skončilo někde u mantinelu.
Matyáši, jak vám sedla sezona v zámořské juniorské OHL, kam jste vloni odešel z Kladna?
MŠ: Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Už když jsem dorazil, nadchlo mě, jak celá organizace v Saginaw funguje. Pořád jsem v kontaktu s trenérem a manažerem, kteří se mi snaží pomoct zlepšit hru. Jako tým jsme měli hrát hodně na puku, rozvíjet své dovednosti. Ten rok mi dal hodně po hokejové i lidské stránce. Na menším kluzišti se hraje svižně, vnímám, že pořád musím pracovat na svém bruslení.
Adélo, byla to i pro vás průlomová sezona? Zlato z mládežnické olympiády, titul v ženské lize s Příbramí, premiérové osmnáctky.
AŠ: Byla to povedená sezona, v klubu i v reprezentaci, přestože na těch osmnáctkách medaile necinkla. K tomu doma v Berouně hraju pořád taky v dorostu s klukama a cítím, že mi to pomáhá. Je to rychlejší, mám tam na všechno méně času. Přechod k ženskému hokeji je pak snazší.
Jak se, Matyáši, těšíte na draft NHL, který se zkraje července uskuteční v Montrealu? Podle odborníků patříte mezi největší české naděje.
MŠ: Těším se na to. Celá sezona se nese trochu v duchu draftu, hlavně od její poloviny už je to hodně znát. Člověk to nosí v hlavě. Teď po sezoně byly ještě fyzické testy a pohovory. Těším se i na to, až po draftu vydechnu a budu vědět, na čem jsem.
Máte vysněný klub, do kterého byste rád nebo z jehož přístupu na pohovorech jste měl nejlepší pocit?
MŠ: Chtěl bych, aby to byl klub, který má o mě opravdu zájem a ví, co udělat pro to, aby mi pomohl stát se hráčem NHL. Příjemný pocit jsem měl třeba z Arizony, byl to dlouhý a nevšední mítink, cítil jsem, že se zajímají trochu více. Ale nevím, jestli to může něco znamenat.
Jaký pocit jste měl celkově z nedávných "kombinovaných testů", které předcházejí draftu? Jak náročné to pro vás bylo?
MŠ: V prvních třech dnech byly pohovory, měli jsme rozvrh na míru. Z průběhu sezony už jsem otázky znal, víceméně se to opakovalo. Taky v angličtině už jsem jistější, cítil jsem se komfortně. Ve fyzických testech jsem měl potom dobré výsledky, až mě občas překvapilo, jak vysoko jsem se v některých disciplínách umístil. Byla to poslední věc, kterou jsem před draftem mohl ovlivnit, odjížděl jsem s dobrým pocitem.
Který klub v NHL je váš oblíbený?
MŠ: Kdysi jsem fandil Washingtonu, hodně jsem sledoval sezonu 2017/18, kdy vyhráli Stanley Cup. Po přesunu do Ameriky sleduju NHL častěji a všechny týmy, protože tam se nemusím dívat v noci. Takže teď už to není o tom, že bych měl oblíbený klub.
Adéla za vámi přiletí na draft s rodiči. Jak se těší na tento večer?
AŠ: Jsem zvědavá, jak to v Montrealu bude vypadat. Těším se. Bude to obrovský zážitek, být součástí takové akce. Budu ráda, když si bráchu vybere kterýkoli klub. Ale pokud mám říct jeden, bylo by fajn, kdyby šel třeba do Tampy. (úsměv)
Přemýšlíte, že se v budoucnu také vydáte zámořskou cestou?
AŠ: Určitě, ráda bych si hokej v Americe vyzkoušela. Hodně mě láká univerzitní cesta, kterou nastoupilo mnoho českých holek.
